Oh my Josh! I am so Dun!!2

Kino

Po mém dlouhém proslovu, který mi nebyl nijak užitečný Jsem si vzal klíčky od auta a jel směr kino. Je to jen pár metrů, ale opravdu se mi nechtělo jít pěšky a navíc bych ani nestíhal. Zaparkoval jsem a viděl mávajícího Nicka a osobu vedle něj. Byla to holka, hubená usmívající se blondýnka.
"Ahoj Nicku" pozdravil jsem ho.
"Ahoj Tylere, to je ta, kterou jsem ti chtěl představit. Tohle je Jenna"
"Těší mě, já jsem Tyler" seznámil jsem se a společně jsme konečně vyrazili na film. Nick s Jennou byli do filmu zažraní, ale já se po tom všem nedokázal soustředit. Najednou mě někdo chytl za ruku, otočil jsem se viděl dívčí ruku. Byla Jenny. Pohotově jsem rukou uhnul a odsunul se dál od ní, tohle bych Joshovi neudělal.
"Tak jak se ti líbil film?" zeptal se mě Nick před kinem
"Jo byl suprovej" popravdě, nevím ani jeho název. V hromadě lidí jsem zahlédl zářivě modré vlasy. Srdce se mi rozbušilo.
"Joshi!!!" zakřičel jsem, ale postava se stále neotáčela. Rozběhl jsem se za ním, chytl ho za rameno a oddechoval, pak jsem se mu podíval do obličeje.
"OH, omlouvám se, s někým jsem si vás spletl." neznámá osoba naštvaně kývla a dala se do pohybu. Vrátil jsem se k Nickovi.
"Ehm..Josh??" Jeho výraz mluví za vše.
"Nechci o tom mluvit, pojedu domů. Rád jsem tě viděl a tebe jsem rád poznal, Jenno"
Přes slzy v očích jsem skoro neviděl na cestu. Proč mi tohle děláš? Řekl jsi, ať se ti ozvu, až si to uvědomím, ale jak, když nevím kde jsi, neodepisuješ a nezvedáš telefon.? Chci tě zpátky..
Sundal jsem si boty, zamkl dveře a mířil rovnou do postele, dneska toho bylo už tak dost. Ještě jsem zkontroloval mobil. Jedna nová zpráva z neznámého čísla.
Stay alive, stay alive, for me...
Pro koho? Jediná osoba, pro kterou chci žít se mnou nemluví a opustila mě. Po další hodině výčitek mého života jsem usnul.

Když mě podruhé vzbudily otravné paprsky slunečního světla, rozhodl jsem se udělat něco neobvyklého, teda, pro mě neobvyklého, dneska večer půjdu do baru a pokusím se všechno alespoň na chvíli zapomenout. Jen jeden zásadní problém, je 9 hodin ráno a mají otevřeno až na večer. Mám čas uklidit celý dům.  Začal jsem ložnicí, pokračoval obývákem, koupelnou, kuchyní a nakonec pokoj pro hosty, který se stal  Joshovou skříní. Měl tu všechny věci a dokonce jsem narazil i na krabičky s barvami, o kterých jsem dříve neměl ani ponětí. Vzal jsem mu jednu mikinu s Alienem, vím jak je má rád a já s tím pocitem můžu usínat, chci ho mít pořád nablízku. Po zjištění hodin jsem vesele nastartoval auto a mířil k baru na rohu. Zase další vzpomínka, byl opilý a já s ním konečně mluvil. Jo, opravdu se musím opít, potřebuju to.
"Dej mi něco silného" pobídl jsem barmana, který nejspíš odhadl, že to má být zapomínací přípitek.
"Těžký den?" optal se když jsem do sebe lil asi pátého panáka.
"Spíš těžký 3 dny" ihned nalil další. Všiml jsem si, že si ke mně někdo přisedl, ale nebyl jsem schopný rozpoznat, jestli tu osobu znám nebo ne.
"Co tu děláš?" promluvila ke mně osoba po pravé ruce.
"Zapomínám"
"A na co?"
"Že mě člověk, kterého nadevše miluju opustil. Každý den se tím užírám. Nic o něm nevím, tak moc mě to všechno mrzí. Nejradši bych mu řekl všechny mé myšlenky a on by vymyslel něco, jak mě rozesmát. Nemůžu bez něj být"
"Neboj se, bude lépe."
S bolestí hlavy jsem se dobelhal ven na čerstvý vzduch, neměl jsem to tolik přehánět. Sesunul jsem se před barem k zemi.
"Tylere!!"
Máme tu další část😂 dočkali jste se. Dáme 10 hlasů?? Ať mám lepší den po té praxi, která trvá zatím 3 hodiny, ale zbývá mi ještě skoro 10 no😂 ale to nikoho nezajímá