Oh my Josh! I am so Dun!!2

Neodejdu

"Jo, co se ti zdálo?" nejistě jsem se zeptal doufajíc v odpověď.
"Povím ráno, probudil jsem tě?"
"Neprobudil. A teď spi. Dobrou"

Z pohledu Tylera:

Odešel do obýváku a v tichu a bez pohnutí seděl na gauči. Nespal?
Jak jsem se tak na něj díval, vzpomněl jsem si na sen. No... sen, před pár dny se to dělo. Zdálo se mi o vysoké budově, ze které se chystal Josh skočit a já ho přemlouval. Akorát s tím rozdílem, že opravdu skočil. Viděl jsem ho. Černá postava bez smysluplného obličeje, jenom šmouha či mlha. Nelze dobře popsat, ale nebyl to člověk. Křičel jsem na něj, když padal vstříc tvrdé zemi. Těsně před pádem mě vzbudil a jediné co jsem dokázal vnímat byla černá postava stojící za ním.
Pozoroval jsem ho, nejvíce mi přišlo divné, že se začal z ničeho nic usmívat a stále koukal před sebe, naháněl mi strach, ale zároveň zvyšoval mou zvědavost.
"Joshi??" ozval jsem se.
"Tyjo, ty nespíš??" zvedl se a vydal se ke mně. Instinktivně jsem se posouval po posteli dál od něj.
"Co děláš??" sedl si na kraj postele a koukal vystrašeně na mě.
"Ne nic, promiň, jen....kdyby jsi šel sám... Bylo by to lepší..."
"Ty ho vidíš?!"
"Jo..?"
"Ach jo, Tyjo..." smutně mě objal a já mu objetí opětoval. "To se nemělo stát, neměl si ho vidět.."
Jak neměl? O čem to mluví? Všechno mi v tuhle chvíli připadalo strašně divné.
"Ještě spi, ano? Zítra si promluvíme" jemně se usmál a opět odešel.

"Vstávat a cvičit!" probouzel mě Josh a bouchal dvěma pánvičkami o sebe.
"Dělej Tyjo! Ja se tě neptal, koukej vylézt!" smál jsem se nahlas, když jsem viděl jak Josh odkrýval pánvičkami peřinu a já stál za nim opřený o zeď.
"Teda, Sherlock z tebe nebude"
"Jak to, že jsi za mnou?" otočil se a s nádobím v ruce mi připomněl kraba.
"Kdyby jsi se tolik nevěnoval fackováním mé peřiny, došlo by ti, že tam opravdu nikdo není."
"Sakra, asi půjdu vařit, mám na to náčiní. Chceš palačinky nebo lívance?"
"Lívance!" zajásám.
"Dobře, takže palačinky, ty jsou lehčí" věnoval mi jeden ze šibalských úsměvů a odcházel do kuchyně.

Jakmile se Josh ujal kuchyňské linky, já si vzal notebook a hledal nějaké informace o černé postavě. Narazil jsem na jeden web, který mě zaujal. Po přečtení veškerých informací jsem si šel vzít z první várky palačinek. Opravdu moc se mu povedli, ale to je nejspíš jediné co umí. Nadále jsem přemýšlel o černé postavě. Jak to, že ho vidím až po tom, co jsem ho měl ve snu? Nenápadně jsem pozoroval Joshe, jeho červená barva na vlasech hodně vybledla, kruhy pod očima byly výrazné a jeho neutrální výraz mě mátl ještě více než psychotický úsměv ve tmě. Jeho nepřirozené pohyby rukou přilákaly mé oči, hodně se třásly jako by mu byla zima, ale tím to nebylo. Pokračoval v pečení a já ve vychutnávání.
"Sss, jau!" sykl Josh a držel se za ruku.
Ihned jsem vyskočil do pozoru a ruku mu dal pod studenou vodu. Pánvička s rozpáleným olejem spadla na zem.
"Nešiko, tady máš namočenou utěrku, jdi si sednout já to tu uklidím"

Další je tu😏 jsou části dostatečně dlouhé?? Asi se Ptám brzo co :D jinak přeju krásný zbytek dne.