Oh my Josh! I am so Dun!!2

Nemocnice podruhé

Z pohledu Jasona:

Konečně jsme dorazili na místo.
"Dobrý den, přišli jsme za Joshem Dunem a Tylerem Josephem"
"Zajisté, 2.patro pokoj číslo 21" hned jsme se vydali tím směrem, Daphne byla natěšená, ale zároveň jiskřičky strachu v očích byly vidět na míle daleko. Šel jsem první. Stojíc před dveřmi onoho pokoje s váháním, nakonec jsem stlačil kliku směrem dolů a vstoupil do bílé místnosti.
"Ahoj Tylere" řekl jsem mírně podrážděně a pak si všiml mého dlouholetého kamaráda bezmocně ležet. Tylera pozdravili v závěsu ostatní. Zdálo se mi, že Mike a Ian ho přijali, o Daphne jsem to věděl už dávno, ale od nich bych to nečekal.
"Tylere...můžeš nám říct co se stalo?" prolomil ticho Ian a jemně se na Tylera usmál aby odlehčil situaci. Tylerův pohled se přesunul na Joshe a posmutněle se odvrátil zrak zpět na Iana.
"Jeli jsme směrem k vám a zpívali si. Konečně jsme byli ve vaší ulici a Josh koukal na něco v dálce. Vykřikl na mě ať zabrzdím, ale řekl to moc pozdě a na cestě před námi někdo proběhl a pak už mám před očima jen roztříštěné sklo."
Popsal to tak detailně, že mě opustilo veškeré podezřívání. On ho má opravdu rád a dává si tu nehodu za vinu.
"Ty za to nemůžeš víš to, že jo?" řekl jsem mu ačkoliv nevěřím, že to nějak pomohlo. Asi hodinu jsme si tam povídali, aby nebyl sám v tom tichu.
"Za jak dlouho se asi probere?" změnil Tyler téma a slzy mu tekly po tváři.
"Musíme jen čekat" odpověděl mu Ian a poplácal ho po rameni. Byl hodně zdrcený, já být na jeho místě nevydržel bych to, hlavně když by byl přímo na mém dohledu. Nastal konec návštěv a my se s Tylerem rozloučili. Pochopil jsem, proč ho má Josh tak rád a přeju mu takového věrného kamaráda. Vlastně jsem ho tam ani nechtěl nechávat, ovšem nebylo na výběr.

Z pohledu Tylera:

Dnešek byl dosti zajímavý. Néjen, že moje jediné vzpomínky jsou na nehodu, že jsem viděl vedle sebe Joshe v kómatu, ale taky kvůli návštěvě, která přišla. Zdálo se mi, že už jim tolik nevadím, ba naopak. Strašně mě ničilo vidět ho takhle. Celou dobu jsem si s ním "Povídal". Jediné mé přání bylo, aby se probudil, abych slyšel jeho hlas, viděl jeho úsměv a aby byl v pořádku. Každou chvíli jsem se zvedl z postele a klečel u té jeho a držel ho za ruku.
"Probuď se, prosím!"
Ucítil jsem signál pohnutí ruky. Po 3 dnech!
"Joshi? Slyšíš mě?" spatřil jsem jeho hnědé oči a konečně viděl jeho úsměv, který se hned změnil na úšklebek kvůli bolesti.
"Ahoj Tyi, jsem rád, že jsi tady" pevně stiskl mou ruku.
"A já jsem rád, že jsi mezi živými. Welcome!" ani číslo dlouhé jako Π(pí) by nedokázalo vyjádřit mou radost. Prokecali jsme celý zbytek dne o tom, co se stalo.
"Joshi?"
"Ano Tyi?"
"Ty víš kdo to byl, že jo? Proč si mi to neřekl dříve?" chvíli hluboce přemýšlel nad odpovědí.
"Tylere, já přesně nevím kdo to je. Ale už jsem ti o něm psal. Mám pocit, že to byl Jim"

Dneska tu máme další část💋 dali jste hlasy i komentáře😘 a taky je věnovaná weirdgurl3 💞 dneska máš narozky tak to je pro tebe💋💛 opět pro další část 3+hlasů a 2+ komentářů