Oh my Josh! I am so Dun!!2

Šťastný

Spokojeně jsem usínal po boku Joshe, který už dávno spal.
"Neee! Nech ho!" opět křičel ze spaní, proč ho to nenechá.
"Pšššt zlato, jsem tu s tebou" utěšoval jsem ho a prohraboval mu modré vlasy. Tohle mě opravdu ničilo a jeho nejspíš ještě víc.
"On je pro mě všechno!" opět zakřičel ještě hlasitěji a cuknul sebou, rozbrečelo ho to. Stiskl jsem mu ruku ještě víc a mluvil k němu.
"Není to skutečný, nevěř tomu, co ti říká"
"Tyi.." vzbudil se. První noc doma a takhle to dopadlo.
"Copak? Co se děje?"
"Vzbudil jsem tě?.. "
"Ne klid zlato, já ještě ani neusnul" pomalu se uklidňoval. Po pár minutách opět usnul a hned po něm i já.

"Dobré ráno!" zajásal Josh, jsem rád, že už se má dobře, včera mu nebylo zrovna dvakrát nejlépe.
"Dobré" protáhl jsem se a zíval. Divím se, že jsem vyspalej, dneska nahodím klidový gaučing.

Z pohledu Joshe:

Večer mě ve snu pronásledoval Jim. Vyhrožoval mi, že ublíží Tylerovi.
Probudil jsem se a slyšel Tylera jak mi něco říká.
"Tyi..."
"Copak? Co se děje?" mám rád tu jeho starostlivost.
"Vzbudil jsem tě?.."
"Ne klid zlato, ja ještě ani neusnul"
Na to jsem mu neodpověděl a únavou padl. Další sen už si moc nepamatuju, uprostřed tmy byla zářící šedá lampa, sjel jsem pohledem dolů a tam někdo stál a ukazoval směrem ke mně. Pak jsem se probral.

Nadšeně jsme přivítal Tylera, když měl oči skoro otevřené. Už mě nebavilo tu jen sedět a koukat na něho, potřeboval jsem s někým mluvit.
Mohl jsi se mnou.. Jsem tu vždy.
To už mi čte i myšlenky?
"Joshi, jak dlouho že jsi vzhůru?"
"Asi hoďku" mírně jsem zvedl koutek úst.
"A to jsi na mě celou dobu koukal?" zeptal se mírně pobaveným tónem hlasu.
"Jo, je to fascinující"
"Co je na tom tak fascinujícího??"
"Že spíš"
Ano, lepší odpověď jsem vymyslet nemohl. Docela by mě zajímalo co budeme dneska dělat, nikam se mi nechce, ale doma se strašně nudím. Nechám to na Tyovi, nemusím namáhat svůj mozek a naprosto logické myšlení.
"Co budeme dneska dělat?."
"Jo, takže se nejdřív půjdeme najíst"
"To zní jako skvělý nápad" co jiného taky mohl vymyslet, je to přece Tyler.
"Co nám uděláš k snídani, kuchaři Tyjo?"
"My máme pořád to samé. Takže zkusím vafle"
"Tylere, vždyť je to furt jedno a to samé těsto"
"To je jedno, budou se zmrzlinou a polité karamelem"
Na to jsem radši nic nenamítal, zapl televizi a nechal kuchtíka pracovat. Po chvilce jsem ucítil vůni karamelu a vaflí a následně viděl Tylera s dvěma talíři v ruce.
"Dobrou chuť" popřál mi a já se natěšeně pustil do jídla. Jestli jsem ho předtím miloval, tak teď mnohem mnohem více.
"Tak jak se mi to povedlo?"
"Tylere, ja tě...chci říct, to jídlo miluju!" zahlédl jsem jeho naštvaný výraz, povedlo se.
"Tebe samozřejmě taky, ale jídlo je jídlo" stále mě propaloval pohledem, zkusím vynechat vedlejší větu.
"Miluju tě, Tyjo" snažil se tvářit pořád naštvaně, ale to mu nepomohlo a začal se červenat. Já vím jak na něj.

Další část je tu😍😅 zítra vyjde asi ještě o něco později, tak se předem omlouvám.
Hlasujte, komentujte, však to znáte😂😘