Oh my Josh! I am so Dun!!2

Sladký domove!

Z pohledu Joshe:

Ráno nás přivítala milá snídaně na rozlučku od Tima. Bylo to strašně dobrý, jen to nebylo Taco Bell. Všiml jsem si, jak se na mě Jason dívá, bylo mi to nepříjemné a doufal jsem, že si toho Ty nevšimne, je hodně žárlivý. Ale sakra, proč teď? Zrovna když mám Tylera?
"Joshi? "
"Ano zlato?" podíval jsem se mu do očí, které křičely starostlivostí.
"Nad čím přemýšlíš?" hluboce jsem se nadechl a následně vydechl.
"Víš Tyi..." odmlčel jsem se.
"Neděs mě"
"Uvědomil jsem si, že to nechutná jako Taco" začal se smát.
"Ty jsi blbec" šťouchl do mě.
"Jau.. Vždyť si mě mohl zabít"
"Nepřeháněj" dal jsem si ruce v kříž a trucoval. Tyler se ke mně nahnul a zašeptal: "takhle jsi ještě roztomilejší".
Člověk chce trucovat a ani to mu nejde. Zakousl jsem se do toastu, který jemně zakřupal, Tim musí dát Tyovi recept a postup, protože tohle bych chtěl jíst, kdyby nebylo Taco.
"Tak snad vám chutnalo. Za 5 minut budeme doma." já už jsem se těšil na pohodlí mého gauče před televizí, pořád lepší než ta tvrdá matrace a neustálá nechtěná klimatizace. Jestli nebudu zase nemocný, tak to bude zázrak.
Jsem zpět
"Ale nee!" vykřikl jsem nahlas odpověď a tím přilákal pozornost všech. Jim je zpátky.
"Nechceš domů jo?" zeptal se pobaveně Eric, nikdo nechápal, že jsem neodpovídal na to, co říkali, nýbrž na to, co řekl Jim. No, nikdo kromě Tylera, který si všiml mého silného stisku ruky.
"Co? No, t-to. Bylo to s vámi Super" na chvíli jsem zmatkoval a pak domyslel na poslední chvíli srozumitelnou odpověď.
"Neboj, třeba bude ještě někdy Colin chybět, ale na příští by měl jet"
"Každopádně se ozvěte, kdyby něco"
Neozvou, prostě tě tam nechtějí. Pochop to..
Snažil jsem se tvářit, Že jsem nic neslyšel, už tak byl Tyler dost rozhozený.

Z pohledu Tylera:

Přišlo mi to divné, že Josh zareagoval na tu větu až o pár minut později.
"Tak ahoj!" rozloučili jsme se a spolu s Joshem nastoupili do auta.
"Proč brečíš??" slzy na tváři nešly přehlédnout.
"Ále nic, jsem citlivka" jemně mě bouchl do ramene. Takže cíťa, už to říkám po několikáté, ale je strašně roztomilej. Setřel jsem mu slzy z tváře, políbil ho a tím mu vykouzlil úsměv na tváři.
"Nesmím usnout, nesmím usnout, nenene, jedna ovečka, dvě ovečky, jedna kráva, o McDonald farmu měl hijahija eeeej makarena!" snažil jsem se rozptylovat, abych neusnul.
"Tylere? Jinak v pořádku?"
"Co? Jo všechno je jako v peřince, ne, na té se spí, takže jako na kameni"
"Ty jsi hodně unavený co?"
"Jak jsi to poznal??"
"Ehm, já ti nevím" začal se nahlas smát. On ho ten smích přejde, až usnu za volantem. Ale to je malá pravděpodobnost, protože už jsme v naší ulici. Těším se domů jako dítě na Vánoce.
"Odjeli jsme jako kamarádi, přijíždíme jako pár" vyjádřil se Josh, když stál před dveřmi a chytl mě za ruku.
"A jsem jedině rád" společně jsme vešli do domu. Josh se rozvalil na gauči, to nepřichází v úvahu.
"Lásko? Spíš se mnou v ložnici" zatáhl jsem ho za ruku a vedl k sobě.
"Nebudeš doufám zase počítat Donaldovu farmu s makaróny, že ne?"
"Ne neboj, dobrou" políbil jsem ho a vtiskl se k němu. 

Máme tu zpět sladký pár😂😍 shipuji je no😂 hezky čtení a nezapomeňte hlasovat😂