"Kdo ti píše?" optal se mě Tyler.
"Moment"
From Prejimdice: Ahoj Joshi. Zítra jedete domů co?
"Joshi? Proč se tak tváříš??"
"Co? Ne nic. Jen jsem luštil co píše kamarád. Hodně pravopisných chyb" ano, neměl jsem mu lhát. Ale třeba když o tom budu vědět jen já, tak to přestane.
"Aha. Ty mu neodepíšeš?" zeptal se a bylo vidět, že mě podezřívá.
"Jo, trochu později. Musíme dokončit tu píseň"Z pohledu Tylera:
Nebyl jsem si jistý, ale takhle bych se netvářil ani nad šifrovanou zprávou složenou z jedniček a nul. Něco mi na tom nehraje. Mile se na mě usmál a vybídl mě k dokončení písničky. O zábavu bylo postaráno, ale má celodobá zvědavost byla znatelná.
"Tylere. Nad čím přemýšlíš?"
"Proč myslíš, že nad něčím přemýšlím? Maximálně nad textem"
"Tak proč všude píšeš Why do you lie to me??"
"Nic, pouhá inspirace"
"Tylere, vezmi si tu větu k srdci" jako by on měl co říkat, že? Vím jistě, že mi neřekl pravdu.
"To ty taky" škubl sebou po mé odpovědi.
"Tyi.. Co tě žere?"
"Můžeš hádat. Řekneš mi konečně, kdo ti doopravdy napsal? Víš, kamarádi si nelžou a já tě beru jako kamaráda. Rozhodně vím, že to žádný tvůj negramotní kamarád není!!"
"Dobře, omlouvám se" objal mě a předal mi mobil se zprávou
"Kdo to je??"
"Já nevím kdo to je." konečně jsem viděl v jeho očích pravdu. Najel jsem na profil, ale žádné fotky k nalezení a účet vypadal založený dneska.
"Myslíš, že si z tebe dělají jen kamarádi srandu??"
"I to je možnost. No, neřešme to, pracujeme tu na písničce a máme pořád dvě sloky.""Píseň hotova!!!! Oslavujeme Tyi! Vstaň a skákej. Hop a Hop a Hop!"
"Ehm.." odkašlal jsem si "..dovol abych ti připomněl, že jsi do toho nechtěl jít ty a ne já. Tudíž ve své hlavě mám párty s miliony konfetami" oba dva jsme vybuchli smíchy, protože jsem pronesl vážnou řeč s komediální tématikou. Většinou bývá jen vážná a matný pokus o vtip, takže jsem slavil dvakrát tolik..
"Ano já vím. Chceš poděkovat?" rozhodil rukama.
"Ano a ještě aplaus" zavřel jsem oči a čekal na pořádný aplaus. Místo toho jsem slyšel slabý ironický potlesk doprovázený bučením. Pomalu jsem otvíral oči.
"Děsně vtipné Joshi."
"Já vím fazolko, jsem vtipný Člověk"
"Ano, co nezná ironii" věnoval jsem mu úšklebek a následnou pěstičku do ramene. Zbytek dne probíhal na podobný způsob škádlení."No, vždyť je to dobrý pokračuj!"
Pobízel jsem ho
"Já ti nevím Tyi, přijde mi to strašný"
"Ale kdepak, přidám se k tobě"
Přesně tak, donutil jsem Joshe zpívat. Nevěřil jsem, že umí tak dobře zpívat, proč se nepochlubil??
"Vysvětli mi, proč si nechtěl skládat písničku, když na to máš talent a ještě k tomu umíš zpívat??".
"Protože by můj úspěch..." naznačil uvozovky "..byl doprovázen ironickým potleskem a bučením"
"Já nejsem ty." nahodil ublížený výraz a zároveň výraz co říká: Tos posral Tylere. Jo, asi to bude pravda.
"Se ti omlouvám, urážlivko" výborně, nic lepšího jsem odpovědět nemohl, výraz se nezměnil ani trošičku.
"Jishwo!" vzal jsem ho za tvářičky jako to dělávala moje babička. Možná byl naštvaný ještě víc, ale vypadal jako křeček a tak jsem to nijak dál neřešil.Další část je tu😍 líbí? Můžete psát názory do komentářů, budu jedině ráda😊 pro další část opět 5+ hlasů, děkuju moc😊
ČTEŠ
Oh my Josh! I am so Dun!!2
FanfictionPokračování mého prvního dílu. Po seznámení s Tylerem byl Josh jako vyměněný a dostal se ze závislosti. Začali spolu bydlet a byli nejlepší frens. Jako poslední si pamatujete autonehodu, že? Kdo ji způsobil? A hlavně proč?? "Joshi? Slyšíš mě?" spatř...