Oh my Josh! I am so Dun!!2

Za nohy z postele.

Jsou 4 hodiny ráno a já čile vstávám, abych mohl bezstarostně odjet. Ve 2 ráno jsem Joshovi po umytí vlasů pomáhal zabalit všechny potřebné věci. Troufám si říct, že sám by to nezvládl. Jelikož odjíždíme v 5, nechám Joshe ještě třičtvrtě hodinky spát. Po ránu vypadá stejně vždy roztomile. Do sklenic jsem nalil pomerančový džus a na talíř tousty k snídani. V půl jsem měl vše hotové a odpočítával minuty do možnosti jeho probuzení. Jo! Je to tady. Nadšeně jsem se vydal směrem k němu. Byl zachumlaný do peřin a koukaly jen jeho výrazně modré vlasy. Trochu jsem odkryl peřinu a naskytl se výhled na jeho roztomilý kukuč.
"Joshuo, vstávej, ať vše stihneš"
"Nikam nejdu, nech mě spát" jako malý dítě. Vzal jsem mu peřinu, zamračil se a přitáhl si druhou, kterou jsem mu sebral taky.
"Tylere, ty jsi krutej" jediné co mě napadlo, ho opravdu vytáhnout za nohy z postele. Chytl jsem ho za kotníky a táhl.
"Jau! Můj zadek sakra!" spadl z postele a já ho dál táhl až do kuchyně. Měl stále zavřené oči a vypadal komicky.
"Otevři oči"
"Ne, spím" protestoval
"Je tu jídlo!" ihned otevřel oči a zasedl ke stolu. Já mu mezitím donesl oblečení do koupelny.
"Trochu přidej, máš na to jen 10 minut" pobídl jsem ho a on odešel do koupelny. Po chvilce byl zpátky i s taškou, kterou dal i s těmi mými do auta. Buď byl naštvaný, nebo nevyspalý. Zhasl jsem všechna světla v domě a popadl klíčky od auta. Josh by za volantem nejspíše usnul.

"Ahoj Tylere!" přivítal mě s úsměvem Tim.
"Čauky"
"Kde máš Joshe??" jasný, že se na něj zeptají, člen kapely nesmí chybět.
"V autě, má nějakou blbou náladu, ale nejspíš je jen unavený"
"Spát může při cestě, pojedeme v mém karavanu, jmenuje se Máňa, je velká a spolehlivá"
"Těší mě, Máňo, já jsem Tyler" představil jsem se karavanu a šel směrem k Joshovi.
"Pojď, vezmem tašky a vyrážíme"

Z pohledu Joshe:

Byl jsem hodně unavený. Nějak kolem druhé hodiny raní jsme oba usnuli a to jen díky mému nápadu, že jsem chtěl změnu a svou vybledlou barvu oživit. Modrá byla dobrá volba a velmi se mi zalíbila. Před pátou hodinou mě Tyler surově vytáhl z postele, vzal mi peřinu a táhl mě za nohy. Má štěstí, že mě na konci cesty čekalo jídlo. Právě teď sedím v autě a koukam na něj...počkat, on si vážně povídá s karavanem?? Ohlédl a vydal se mým směrem.
"Pojď, vezmem tašky a vyrážíme" řekl a už cupital k zadním sedačkám, kde leží. Popadl jsem tu svou a šli za ostatními. Zahlédl jsem přijíždějící auto, ve kterém sedel Ian a ostatní.
"Ahoj Joshi!" křikl Tim, Aj a Eric přikývli na pozdrav.
"Čau všichni"
"To je dost, že jdeš. Už jsme se báli, že v tom autě hodláš zůstat"
"Tak jsem Tady" odpověděl jsem a kluci mi ukázali kam dát tašku a kam si můžu sednout. Můj udivený výraz při vchodu do karavanu mluvil za vše. Jak může být z venku obyčejný a zevnitř tak ojedinělý.

Jsem právě ve škole a strašně se nudím😂 tak tady máte další část. A chtěla bych se zeptat, jestli až bude konec tohoto příběhu, tak jestli tu je někdo, kdo by četl mé příběhy na jiné téma, přesněji na žánr: Fantasy? Díky a hezký den😚