Oh my Josh! I am so Dun!!2

Bye Bye

Z pohledu Tylera:

Ráno jsem se probudil a Josh ještě stále chrněl. Opatrně jsem posunul jeho ruku, kterou mě objímal a potichu se vyhrabal z postele. Jakmile jsem se postavil na nohy, zkontroloval jsem jestli stále spí a ano, spinkal. Stlačil jsem kliku směrem dolů a odebral se do koupelny. Upravil jsem se a přemýšlel. Přemýšlel nad tím, jestli se tohle už nestane, protože vím, jak to s mojí žárlivostí půjde dál. Slyšel jsem zvonění mého mobilu. Chtěl jsem ho rychle vypnout, ale Joshe to už vzbudilo.
"Tylere, kdo je Jenna?" zeptal se nejistě s trochu naštvaným tónem, ale ne.
"No, byl jsem s Nickem v kině když jsi tu nebyl a on mě s ní seznámil"
"Nickem? Jennou? Děláš si srandu?"
"Joshi..na tebe nikdo nemá, to přece víš" jemně se usmál, ale nejistota byla znát. Vstal a odešel do kuchyně, kde si nasypal čokoládové lupínky a zalil mlékem, dneska se asi nebude namáhat s vařením palačinkového těsta. Někdo zazvonil na dveře a on šel otevřít.
"Ahoj, já jsem Jenna, bydlí tu Tyler?"

Z pohledu Joshe:

Za dveřmi stála vyšší blondýnka a usmívala se. Pak mnohem víc, když spatřila Tylera. Tak to je ta Jenna. Mé místo u dveří si zabral Tyler a já si sedl k misce s lupínkami a pozoroval je. Smáli se spolu asi 20 minut. Příjemná zábava.
"Jo, tak zítra. Ahoj!" objali se a, mně nepříjemná návštěva, odešla.
"Jaký zítra?" ihned jsem se ho otázal se skříženýma rukama.
"Zítra k nám přijdou s Nickem" zjevně si nevšiml, že jsem naštvaný.
"Tak fajn" rozhodil jsem rukama a šel umýt misku. Tyjo mezitím koukal do mobilu. Vyšel jsem ven před dům a opřel se o chátrající dřevěný plot. Studený vítr hladil mé ruce a tváře, jen jsem se nehybně díval před sebe na ulici zakrytou hustou mlhou. Přemýšlel jsem, kdybych neodešel, neseznámil by se s Jennou a zítra by spolu s Nickem nepřišli na návštěvu. Lampy začaly problikávat. Nejbližší úplně zhasla, v té části byla naprostá tma.
Joshi, pojď sem.
Zaslechl jsem slabý hlas z onoho místa. Váhal jsem, ale hlas nabádal dál. Opatrně jsem se oddálil od plotu a šel za zvukem. Vítr se pomalu a jistě násobil, keře a stromy šuměly, můj dech se zrychloval, ale pokračoval jsem dál v cestě.
Pojď za mnou, neboj se, je to tu lepší.
Už jsem se nedíval jako předtím, byl jsem tu. Opět v hlavě svázán temnými stíny a pozoroval sám sebe jak se blížím ke zhaslé lampě. Viděl jsem ho, toho, kdo mi ničí život, jeho tvář byla rozmazaná a ukazovala na mě. Nemohl jsem utíkat, zmocnil se mého těla, zase..
"Joshi!!" zaslechl jsem hlas vyděšeného Tylera. Prosím, Tyjo, uteč.. Nemohl jsem mu to říct. Běžel ke mně.
"Tak tady jsi" dal svou ruku na Jimovo rameno a vydechoval.
"Jo, neboj se" mile se na něj usmál. Sakra, nevěř mu. Chytli se za ruce a běželi k domu.
"Co jsi sakra venku dělal? Zase?" poznal jsem, že je trochu naštvaný, ale lítost ho vždy přemůže.
"Nic, jen jsem šel na čerstvý vzduch a pak šel k lampě, která náhle zhasla" je mi jasný, že to Jimovi uvěří, zná mě až moc dobře.
"Příště už beze mne nikam nechoď, hlavně ne takhle v noci"
Hodně jsem litoval toho, že jsem tam šel. Tylere, pomoz mi. Jak odtud? Naposledy co jsem se odtud dostal bylo díky Tylerovým slzám, ale nechci ho rozbrečet a Jim si na to dá pozor.
Nastal čas, kdy máme jít spát. Problém je ten, že Jim nikdy nespí.
"Dobrou Joshíku"
"Dobrou, Tylere.." řekl jsem, i když vím, že mě neuslyší. Slyší jen to, co poví Jim místo mě.
"Děje se něco?" on mě slyšel?? Jak je to možný.
"Proč?"
"Protože jsi mi nic neodpověděl." aha..tak mě neslyšel, sakra Jime, to mu nemůžeš alespoň popřát dobrou noc? Jsou to jen dvě slova.
"Přemýšlel jsem, dobrou noc" pak Tyler spokojeně usnul. Nejradši bych ho teď objímal a chránil, jenže nemůžu, nemůžu mu ani nic říct. Jen tak jsem tupě seděl svázán stíny a díval se před sebe.

Z pohledu Tylera:

"Ježiši, to jsem se lekl" byla moje první věta po ránu. A proč? Když jsem se otočil díval se na mě Josh s jeho úšklebkem. Vzpomněl jsem si na noc, kdy seděl na gauči a měl stejný výraz. Opravdu mě to děsilo.
"Copak?"
"Jak dlouho jsi vzhůru?"
"Před chvílí jsem vstával"
Odpověděl, ale rozhodně nevypadal vyspale, tady něco nehraje. Odešel jsem z pokoje do koupelny. Díval jsem se do zrcadla při oplachovaní obličeje. Když jsem se do něj podíval znova, nastal další šok. Opět tam stál on, jenže měl rozmazanou tvář. Nevěřícně jsem se snažil vyčistit zrcadlo, protože když jsem se otočil, jeho tvář byla v pořádku, jedině v zrcadle ne.
"Joshi?" zeptal jsem se zády k němu.
"Ne" tuhle odpověď jsem očekával.
"Co chceš, Jime!" zvýšil jsem hlas a stále na něj hleděl přes zrcadlo.
"Je to jednoduché, Joshův život a ten nedostanu, dokud ty nezemřeš"
Můj dech se zastavil, jeho odraz v zrcadle zmizel, odešel a já panikařil. Josh musí opravdu hodně trpět. Co budu teď sakra dělat?! Dokud tu nebude zpět Josh nemůžu dělat nic. Opatrně jsem se vydal do kuchyně odkud jsem slyšel jeho hlas, už ne Joshův, byl takový tlumený a s někým mluvil. Potichu jsem nakračoval dál. Ve vchodových dveří stál Jim a s někým si povídal, potřebuju vědět s kým.

Z pohledu Jima:

Po tom, co jsem vystrašil Tylera jsem odešel ke vchodovým dveřím. Moje návštěva konečně přišla.
"Jasný, ale musím ho zničit" řekl jsem mu.
"Jak toho chceš dosáhnout?" zeptal se. Jen jsem se nad tím pousmál.
"To ty, ty toho dosáhneš"
"Jak?" argh, je tak neschopný, však já ho naučím.
"Ty budeš jeho noční můra stejně tak, jako já jsem noční můra Joshe" chápavě přikývl. Chvíli jsme rozebírali plán, opravdu si Tyler myslí, že nevím, že nás odposlouchává?
"Notak Tylere, nejsi na schovávanou moc starý?" nevylezl, stejně vím, že tam je. Opět jsem se usmál, je skvělé cítit zlé lidské emoce a strach.
"Tak co, pomůžeš mi, Blurry?"

Twl, poslední část a mám tu 1001 slov, eeej! Jinak, jak se vám příběh líbil? Povinně každý jeden komentář✨😂 dobře, nebudu vás nutit no, ale alespoň hlasujte každý, kdo si to přečetl, jedno kliknutí navíc vás nezabije ne?🙄
Tak pa💞