Oh my Josh! I am so Dun!!2

Jedeme domů

"Sakra Tylere nech toho!" křičel na mě.
"No jo dobře. Chtěl jsem napodobit tvou babičku" nebo jsem ho možná chtěl vytočit? Kdo ví.
"Tak už to nedělej" kývl jsem na souhlas a balil si věci, které mi byly přivezeny. Josh už měl zbaleno a koukal do stropu.
"Tylere? Myslíš, že to někdy zmizí? Ty obavy?" já se na něj otočil a on stále koukal do stropu.
"Udělám všechno pro to, aby ano" zahlédl jsem jemný úsměv a dál se věnoval věcem.

"Ahoooj Jishwo a Tyjo!" křičela na nás hnědovláska.
"Ahoj Daphne!" objal jí. On jí normálně předemnou objal.
"Ahoj" pozdravil jsem jí, ale rozhodně jsem se nehrnul do sevření jako někdo, že Joshi?
"Tak už pojďme" odpoví a chytne mě kolem ramen. Před nemocnicí se ještě přivítá s jeho partičkou, která pozdraví i mě. Všichni společně jsme nastoupili do Ianova auta a jeli k nim. Josh si nadšeně povídal zatímco já koukal z okna, nemám rád, když jsem 5.kolo u vozu, proto jsem nechtěl jet za jeho přáteli a už vůbec ne s nimi.
"Copak?" zeptá se Daphne, konečně jsem si zapamatoval její jméno.
"Ále nic.." odřeknu, ale ani trochu jí to neodradilo.
"Neboj, bude se ti věnovat, jen má teď hodně co vysvětlovat" usmála se a věnovala se svému příteli, myslím, že se jmenuje Mike?? Asi jo. Dorazili jsme k jejich domu a Josh vzal i mou tašku z kufru.
"Jdi napřed s klukama, za chvíli tam budu" řekl jsem mu, nechápal, ale uposlechl. Potřeboval jsem si pročistit hlavu a být chvilku sám. Usadil jsem se na zábradlí a koukal směrem do ulice. Tady se stala ta nehoda. Vinil jsem se za to. Můžeš za to ty...ty..jenom ty... Našeptával mi hlas v mé hlavě.
"Nene!" nápor vzteku byl silnější než já a zakřičel jsem na ulici, chytl jsem se za hlavu a přemýšlel, temnota mě začala pohlcovat.
"Tylere!" zakřičel na mě a donutil svým hlasem zahnat stíny.
"Co tu sakra vyvádíš, víš jak jsem se bál?? Sotva jsme přijeli" ani na vteřinu jsem nezaváhal a zabral si objetí pro sebe.
"Ty jsi trdlo, viď?"
"Joshi, něco mi slib..."
"Cokoliv. Tak Povídej"
"Zůstaneme navždy spolu bok po boku??"
"To ti jak Slíbím tak splním, to mi věř" rozhodně to věřím, ale připadám si tu nepotřebný, ale tato myšlenka zůstala jen v mé hlavě, opět.

Z pohledu Joshe:

Poslední dobou mi přijde, že mám pořád samé starosti a problémy. Jenže největší obava přijde, když se jedná o Tylera. Nedám na něj dopustit a nedovolím, aby mu někdo ublížil, nikdy.
"Hele, tak my už pojedeme, mějte se tu hezky a zase někdy přijedeme" Ty už na mě čekal v autě, vypadalo to, že se domů těší jako malé dítě na dort.
"Šlápni na to!" jediné co jsem řekl po nastoupení do auta.
"Promiň Joshuo, ale to radši neudělám, chci už navštívit domov" nastal čas zpěvu. Jak to, že má tak skvělý hlas? Schválně jsem nezpíval a poslouchal jeho uklidňující a upřímný zpěv.
"Bravo!" tleskal jsem jak nejvíce to šlo.
"Páni, žádné bupapa
a ubohé plácání. Co se stalo?" a je je, to mi bude vyčítat nejspíše dlouho.
"Časy se mění"

Další část! Jinak, chci vám všem poděkovat! Oba mé příběhy dostaly umístění! Sice mezi 900-500. místem, ale pro mě je to úspěch😊 pro další část 6+hlasů😘 papa
Btw: fotka je ze dne, kdy byl Josh plavat s žraloky🙄 blázen no😅