Normal Girl (?)

2. - 1 First day

Věnuju LucyMystery protože se mnou bude sdílet to týdenní utrpení ve škole :/ :))

Celý den jsme stěhovali věci do toho obrovského, hnusného domu, který budu určitě nenávidět.Můj pokoj byl jednou tak velký než ten co jsem měla a já ho nenáviděla od první chvíle, co jsem do něj vstoupila.

Už vím, co udělám, našetřím si peníze a každou volnou chvilku budu jezdit dimů a budu trávit všechen čas s kámošema, ať se máma klidně staví na hlavu, já s dobrejma známkama končim! Neměla mi brát domov!

A pak je tu ta záležitost s mým tátou a se Samem - to mi taky nepřidává.

O tátovi nic nevim, pak se dozvim, že zmizel dobrovolně, nakonec přijde Sam a vykládá mi, že ho potkal ani ne před měsícem a tvrdí mi, že mě má chránit! Tohle už prostě nevydržím!

Vzala jsem si ze skříně - naštěstí té samé, kterou jsem měla doma, protože jinak už by byla na třísky - mikinu a potichu seběhla dolů, tak aby mě nikdo neviděl, rychle jsem si obula tenisky a vyběhla z toho šeredného domu, který budu odteď muset až do smrti nazývat ,domovem´ . Teda pokud máma nepočká, až si na tohle místo zvyknu a znova nás nepřestěhuje abych na tom mohla být ještě hůř.

Vážně nechápu, proč mi tohle udělala?? Přoč?!

Slzy mi stékaly z očí, běžela jsem pěšinkou směrem k lesu - příroda mě vdycky trochu uklidní.

Jak jsem běžela, slepá od slz, nevnímala jsem okolí a taky nepočítala s tím, že tady někoho potkám, ale přesto jsem do někoho vrazila a kvůli rozrušení jsem se skutálela z malého kopce dolů a zůstala ležet.

V hlavě mi pulzovala bolest, nevěděla jsem, jestli od psychiky a nebo pádu. Matně jsem viděla jak se z pěšinky sbírá ten, koho jsem porazila, rozhlíží se a pak se vydává mým směrem, z povzdálí slyším jeho hlas, je to nějakej kluk, ptá se jestli jsem v pořádku, ale já se nedokážu ani pohnout, jen ležím na zemi a z očí mi tečou slzy.

Pak všechno kolem pohltila tma.

 Pomalu jsem otevřela oči a snažila se nevnímat ostrou bolest ve spáncích a pravém boku.Zjistila jsem, že jsem pořád na tom samém místě, jen mám pod hlavou něčí mikinu a na sobě bundu - taky cizí.

Rozhlédla jsem se kolem a zastavila se pohledem na osobě, která teď seděla u vody a pozorovala hladinu.

Byl to ten kluk se kterým jsem se srazila. Teď na sobě měl jen tričko a džíny, takže ta bunda a mikina byly očividně jeho.Postřehl, že jsem vzhůru a okamžitě se zvedl a přisedl si ke mně.Musela jsem si skousnout spodní ret - vypadal vážně dobře - vysportovaná postava, asi o dva roky starší, byl trochu opálený, asi jakoby strávil dva týdny u moře - to štěstí jsem já nikdy neměla, protože máma nikam nejezdí. Měl hnědé oči a černé krátké vlasy.

Vypadal rozpažitě. Asi si myslí, že za můj stav může on, ale vina patří mojí matce a tátovi, kdyby jsme se nestěhovali, kdyby neodešel............

,,Hmm....Ahoj, já jsem Eric, no, za tu srážku se ti omlouvám.Ehm, jsi v pohodě? " Nervózně mi podal ruku a pomohl sednout si. Chytla jsem se za hlavu, ta bolest byla hrozná.Starostlivě se na mě podíval.

,,No, nejsem v pohodě, ale neni to tvoje vina a mimochodem, já jsem Lena." Usmála jsem se a podala mu ruku.

,,Jak dlouho jsem byla mimo?" Zeptala jsem se a on vytáhl mobil - ,,Asi půl hodiny.......proč? A co jsi tu vlastně dělala?" Vyptával se a já se rozhodla mu věřit, třeba to tu nebude tak zlý, když se s někym seznámim.

,,Protože a šla jsem sem proto, protože jme se včera přistěhovali a nikdo se mě neptal, jestli chci přijít o domov a přátele a odjet někam, kde to totálně neznam, prostě jsem chtěla vypadnout..........a ještě k tomu mi všichni lžou......." To poslední jsem zamumlala hodně potichu, ale myslim, že to slyšel.

 ,,Hmm....mam to podobně, taky jsme se sem přistěhovali, ale před třema dnima a taky jsem si nemohl vybrat, prostě mi to rodiče řekli a druhej den mě odvezli, ani jsem se nestihl rozloučit s kámošema......Ale proč ti to říkám."

,,No každopádně, jak jsem říkal, jsem tu už tři dny, chceš zejtra na prohlídku města ?" Usmál se a já přikývla.

,,Mimochodem, tady ti vracim věci......." Podala jsem mu jeho bundu a mikinu, taky se usmál.

,,No, já už musim, tak zejtra v 17:00 před místnim gymplem? " ,,Ty tu budeš chodit na gympl?" Zeptal se a mě to docvaklo - chodí tam taky.

,,Ok, tak se teda sejdem ve škole?" Zasmála jsem se jeho překvapenýmu výrazu a zvedla se ze země. ,,Jo....Tak ahoj."  ,,Ahoj." Mávla jsem mu a utíkala směrem k - ne nebudu říkat domov, je to ošklivá barabizna, do který sem se musela nastěhovat! Nikdy to nebude můj domov!

,,Ahoooj! Sem domaaaaa!" Zakřičela jsem na celej barák a v tu chvíli mi došlo, co jsem řekla - ,,Teda ne, jsem zpět, můj domov to neni!" Najednou se ze mě všechna dobrá nálada vypařila a já nasupeně vydupala do schodů do pokoje.

Už jsem sebou chtěla plácnout pohlavě do postele, když jsem uslyšela mámin hlas.S někým telefonovala.........

Pardon, ale teď asi nebudu tak týden nic přidávat, protože se naše třída rozděluje a já musim do třídy, kde je jaksi ten nejhorší rozvrh, takže se budu muset mrknout na učení :/ Tak pardón lidi a děkuju za všechny vote a komenty, o víkendu sem určitě novou kapču přidám :)) Žádný strachy :33

Jop ! A málem bych zapomněla, pokud chce někdo věnování, řekněte si, když tak se mrknu na komenty :33