Normal Girl (?)

2. - 7 Fire dream

Po týdnu mě konečně pustili domů a celou dobu mě strážil Sam, pomalu mě ani nepustil na záchod.Bylo to od něj celkem milý, že se o mě tak stará, ale už mi to začíná lézt na nervy, ještě, že se mnou nechce spát v pokoji aby mě hlídal. Radši se na noc zamykám.

Byl už čtvrtý den, co mě pustili a já si začala dělat starosti, jak to uděláme se školou? Zameškám ještě tak asi dva týdny než tam budu moct.

Celý den jsem se v obýváku dívala na filmy a Sam mi spal na rameni, určitě je každou noc vzhůru u mých dveří.

V sedm hodin přišla máma a nebyla nějak naladěná a my se pohádaly.

Vztekle jsem vydupala schody a zabouchla dveře.Sam za mnou nešel, věděl, že když jsem naštvaná musí mi dát chvíli klidu, ale po pěti minutách, kdy jsem se marně snažila ovládnout vztek a pláč a nehodit s židlí o zeď, přece jen zaklepal.

,,Len? Lepší? Můžu dál?" Aspoň někdo.......on neřekl - si v pohodě? Už se nezlobíš? Ne, on se zeptal jestli je to lepší, tím si získal mojí pozornost.

,,O moc ne.....ale díky, že mě aspoň trochu chápeš, narozdíl od ní........!" Odfrkla jsem si a Sam si váhavě sedl na postel do které jsem měla zabořenou hlavu.Jemně mě pohladil po zádech.Překvapeně jsem k němu vzhlédla a nechala se od něj obejmout.

Ani jsem si nevšimla že brečím, až když mi palcem setřel slzu.Podívala jsem se mu do očí a chtěla aby řekl něco utěšujícího, ale on mě místo toho lehce políbil.

To neměl dělat.Odstrčila jsem ho a snažila se ovládnout vztek.Proč to sakra udělal? Nemám snad dost problémů?

Naštvaně a zmateně jsem se na něj dívala.Jen omluvně sklopil oči a odešel.

Teď jsem už byla parádně vytočená.Už jsem se chystala prohodit židli oknem když mě napadlo něco jiného.

Klidně jsem se posadila na svojí postel a rozpažila ruce.Všechen vztek jsem nasměrovala do svých dlaní a představila si africkou savanu, tu suchou trávu, stromy, pár ptáků na obloze.

Pořád s otevřenýma očima jsem se soustředila na obrázek krajiny a zároveň na vztek, který mě ovládal. Začali se mi dělat mžitky před očima od toho tlaku, ale už to začalo mít výsledky.První plamínky spalovali suchou trávu.

Ještě jsem zvíšila tlak a musela zavřít oči. Ruce mě začaly bolet, pak pálit a nakonec jsem začala svírat a povolovat dlaně.

Se stejnou intenzitou mých sevřených dlaní se měnila i intenzita požáru který právě zachvacoval obrázek africké savany.

Z palčivé bolesti se stalo příjemné teplo a spolu se zkázou, kterou oheň působil na obrázku savany, hořely a mizely i moje problémy.Až všechno shořelo a problémy zmizely.Vyčerpaně jsem otevřela oči a zjistila, že mě strašně bolí dlaně, jako bych půl hodiny tleskala. Taky měli podivně červenou barvu, jako popáleniny, ale mizelo to a tak jsem tomu nevěnovala pozornost.

Ráno jsem se vzbudila a šla si dolu pustit zprávy.Reportérka zrovna ohlašovala, že obrovské požáry ničí velké části afrických savan a lidé se bojí, aby neuhořeli zvířata v nedaleké stanici.

Vyděšeně jsem to sledovala - byla to ta krajina z mé představy, ta, kterou jsem podpálila ve svém vzteku!!!

Ok, dlouho jsem nepřidala kvůli té záležitosti se specilání kapitolou a proto teď přidávám trochu kratší :)) Ještě zpátky ke specilální kapitole - pokud se zvíší počet vote tak ji v budoucnu přidám :))

Děkuju za vote, komenty a reads - už asi 1600 !! :OOOOO :) Děkuju a čtěte dál začne se to dostávat do napínavěší části :))