Normal Girl (?)

2. - 2 What ?

Potichu jsem se doplížila ke dveřím do máminy nové pracovny a zaposlouchala se - jasně je to neslušný, ale moje máma telefonuje asi tak dvakrát za rok, takže musí jít o něco hodně důležitýho.

Slyšela jsem jen útržky, ale i tak mě to překvapilo :

,,Tak co? Už se potkali? Víte, že na tom závisí její život.........." ,,Slíbili jste mi, že se jí nic nestane! A ano, samozřejmě se potkali, běžela do lesa, musela ho tam alespoň vidět.Věřím, že váš plán bude fungovat, ale i tak mám pochybnosti, co když na to přijde moc brzy ?" ,,Nebojte se, pokud se něco pokazí, máme samozřejmě záložní plán, nedělejte si starosti, teď je vaším úkolem jediné - a to udržet svou dceru mimo dům v příštích dvou hodinách, rozumíte?"  ,,Ano, jistěže rozumím, ale ona není hloupá a jestli na to přiijde........nechci se ani domýšlet co se pak stane." ,,Dobrá, dostaňte ji pryč a po akci se opět sejdeme v hlavním sídle, ano?" ,,Ano, nashle...."

Položila to a já slyšela, jak se zvedá a jde ke dveřím. Ještě nikdy jsem tak rychle a zároveň tiše neutekla do pokoje, jako teď.

Co to jako mělo být? A s kým to mluvila? Co s tím mám sakra společnýho já? A máma?Jak to mysleli, že na něčem závisí můj život?

Chtějí mě dostat pryč - no tak se schovám a budu je pozorovat............

,,Leno? Leno!" Křičí na mě máma z kuchyně. ,,Jo? Co je?" Seběhnu schody a nakouknu do kuchyně. Po otřesu z odposlechu jejího telefonátu jsem sice trochu vystrašená - ne to je blbý slovo, spíš rozhozená - , ale ještě pořád zvládnu dělat, že jsem ho nikdy neslyšela.

,,Můžeš na chvíli ven? Třeba si můžeš prohlédnout město? Já tady budu mít návštěvu - víš, nové sousedy, tak jestli bys mohla tak na dvě hoďky ven? Jestli chceš třeba do kina, tak ti dám peníze, ano? " Falešně se usměje.

Oplácím jí falešný úsměv, ovšem já ho umím daleko líp než ona, to že je falešný poznám jen já nebo Lucy a ta tady není. ,,Jasně, takže ty se za mě stydíš jo? No, to sem to dopracovala........" Zasměju se - samozřejmě falešně.

Sežrala to.Usmála se a já se šla obléct.

Vyšla jsem z domu a šla směrem k lesu, na kraji jsem se schovala za strom, a akorát jsem viděla, jak máma zatahuje závěsy - to mě sledovala ?

Našla jsem si vhodnější úkryt, ale pak mě napadlo, že odtud uvidím jen polovinu, než kdybych byla na zahradě.

Rozhlížela jsem se všude, jestli mě někdo nevidí, ale nikdo nikde. Ani máma se nedívala z okna.Doběhla jsem k našemu pozemku a schovala se pod velkou hrušeň - kolem ní roste spousta keřů a v létě se tady pravděpodobně nebude moct lézt, ale teď ano.

Můj úkryt byl o to lepší, že jsem na sobě měla matnou černou bundu a šedý legíny s potiskem, který připomíná listy a větve, navíc se kolem kmene stromu plazí břečťan a ten neopadá.

Vyšplhala jsem někam do výše střechy a usadila se mezi dvěma větvema, předemnou byla jedna větší větev a horní větve keřů. Pokusila jsem se ještě trochu zamaskovat břečťanem, ale ne moc, kdybych musela rychle utéct.

I z té dálky jsem slyšela zvonek.Pak bouchnutí předních dveří a ticho.

Na to stromě jsem seděla snad věčnost, už jsem chtěla slézt a jít se projít s tim, že sem si asi všechno jen vymyslela a že tu jsou opravdu jen sousedé, když v tu chvíli vyšli ven dva chlápci a za nimy dvě ženy s nějakou krabicí.

Asi byla dost těžká, ale těm týpkům to bylo očividně fuk - jen ať se ženský nadřou, nám se nechce.

Položili krabici na zem a začali z ní vytahovat nějaké barvy a štětce, nakonec nějakou louč a něco co bych typla na křesadlo.

Zapálili louč a rozdělali barvy, pak se jimi začali malovat - ruce, obličej a pak si dokonce svlýkli horní část oblečení a na ,Solar Plexus´ si napsali nějaké znaky.

Potom se setmělo a světlo louče jako by ozářilo celou zahradu.

Začali obcházet louč v kruhu a něco mumlali, pak se jedna z žen náhle sesula k zemi a kroutila se v křečích.

Zírala jsem na to a musela se štípnout do ruky, abych nepřestala vnímat okolí, protože už jsem málem spadla z větve, na které jsem se tak pečlivě maskovala.

Ti ostatní si jí vůbec nevšímali, prostě ji vždycky překročili, pak se sesul jeden z chlapů, pak zase žena a už zbyl jen ten poslední týpek.

Zastavil se před loučí a něco řekl. Ostatní se okamžitě přestali svíjet a vypadali, jako by spali.

Ten týpek se ke každému sehl a dotkl se jeho čela, pak ,Solar Plexus´ a znaky, co tam měli zmizeli.Pak znova něco řekl a - nemohla jsem tomu uvěřit - Se mu v rukou objevili ohnivé koule a on začal obcházet zahradu. V každé její části nejvzdálenější od louče nechal malý plamen, ten se  prostě vznášel ve vzduchu a dál hořel. Nakonec mu zbyl jen malý plamen, ten rozdělil na tři ještě menší a každou z částí nechal poletovat nad uspanými.

Plamínky nad uspanými se roztříštily a v podobě jisker se na ně snesly.Probrali se a omámeně se posadili.

,,Jakto, že si zase zůstal vzhůru ty, Rogere?" Zeptal se unaveně, ale pořád dost naštvaně ten druhej týpek a sledoval při tom toho prvního, takže Rogera.Ten se jen ušklíbl, pomohl vstát jedné z těch žen a odešeli.

V tu chvíli se přiřítila máma a začala se ptát těch dvou, jestli je ochrana hotová.Jen přikývli a odešli. Máma pak sbalila všechny věci, jen tu louč tam nechala.

Najednou mi bylo strašně špatně a tak jsem radši rychle slezla ze stromu, abych z něj náhodou nespadla. Utekla jsem do lesa, a zase se podívala směrem k domu, v okně se akorát roztáhly závěsy a máma už mě asi vyhlížela.

Podívala jsem se na mobil - no, ještě mam pět minut, tak se půjdu mrknout k jezeru.

Když jsem se vrátila, nedala jsem na sobě nic znát a máma mi to sežrala - asi jsem dobrá herečka. A nebo jsem já ta naivní a ona o všem ví..........no, snad je to ta první možnost.

Áno vim, že to dlouho trvalo, ale i tak je to tu dřív než byl původní plán :)) Užijte si a děkuju za všechny vote a komenty :33 už 80 votes a něco kolem 740 reads !!! :OOO Děkuju :))