Normal Girl (?)

2. - 10 Trust me

Ráno jsem už byla hotová a v devět hodin nervózně přešlapovala u Samových dveří.Všechno už jsem měla sbaleno, jen Sam si ještě dával sprchu.

Už jsem to nevydržela a potichu vlezla k němu do pokoje.Za dveřmi na konci pokoje jsem slyšela tekoucí vodu......a - on si vážně zpívá?? To je teda něco.....

Sedla jsem si na jeho postel a rozhlédla se po tom jeho nepořádku - až se vrátíme tak ho donutím to tady uklidit.

Hukot vody i zpěv ustaly a po chvilce se ozvala rána a hned po ní zaklení - určitě si narazil loket, protože už asi týden od něj slyším kecy na koupelnu, že je to tam strašně malý.

Otevřeli se dveře a z nich vyšel Sam v ručníku a překvapeně na mě zíral.

,,Co tu děláš??" Zeptal se a vypadal dost rozpačitě.

,,Co asi? Ukoušu senervozitou než ty se odtud vyvalíš - šla jsem sem abych tě popohnala.........ty si vážně zpíváš?" Prostě jsem se musela zeptat a navíc jsem se s nim musela bavit co nejvíc neutrálně aby si nevšiml jak sleduju jeho tělo a červenám se.........no, taky bych se ale měla klidnit - je to brácha mojí nejlepší kámošky!

Zčervenal -,,Jo, a co má bejt? To snad můžu ne? A ty mě zas šmíruješ když jdu ze sprchy, tak co?" Zeptal se s mírným úsměvem.

,,Ty máš co říkat o šmírování! To si nepamatuješ cos udělal ty když jsem naposled šla ze sprchy já?" Provinile se zazubil a naznačil abych se otočila, což jsem samozřejmě udělala.Ale......no, to je fuk......

Když jsem se otočila zpět už měl na sobě bílé tričko a džíny, i tak vypadal dobře.....

Všimla jsem si jak na mně visí pohledem, vlastně stejně jako já na něm.Ve stejnou chvíli jsme vyhrkli - ,,Co je?" A potom jsme se oba zasmáli.

,,Ok, tak pokud se odtud nevyhrabeš do pěti minut tak sem zase přijdu a tentokrát to půjde po zlém!" Pohrozila jsem mu a on se jen zasmál.

Čekala jsem dole na gauči, když mi někdo přikryl oči dlaněmi.

,,Hmm......Mark?" ,,Ne-e, hádej dál." No takže Sam, kdo jinej krom mýho bratra by tohle dělal.

,,Sam?" Zeptala jsem se už s jistotou a odpovědí bylo objetí kolem pasu. Musela jsem se usmát.

,,Tak už jedem?" Zeptala jsem se netrpělivě a hodila po něm polštář.Zasmál se a chytl ho. ,,Tak ty chceš ještě před odjezdem válku jo? No, máš ji mít, času je ještě dost....." Pousmál se a rychle mě chytil kolem pasu a hodil na gauč, tam mě začal lochtat.

Smála jsem se jako šílenec a prosila ho aby už přestal. Nakonec se unavil a odsouhlasili jsme mír.

Konečně jsme vyjeli na cestu a já málem skákala na předním sedadle auta.Sam se soustředil na jízdu, ale na tváři měl úsměv.

Ani nevím jak, ale usnula jsem.Vzbudil mě zvuk vrzajících dveří a šepot několika osob.........

Pootevřela jsem oči a zjistila, že mě za prvé - nese Sam v náručí, za druhé - jsme konečně na chatě, za třetí - jsou kolem všichni moji přátelé, za čtvrté - usmívají se jak sluníčka, aniž bych vlastně věděla čamu a za páté - ten první bod se mi celkem líbí :)

,,Ahoj Růžo!" 5ekne s úsměvem Lucy, která cupitá hned vedle Sama.Pousměju se na ní a zavetím se v Samově náruči aby mě položil na zem.

Když už konečně stojím na pevné zemi, vítám se s každým aspoň minutu objetím.Potom jdeme konečně do chaty, Mike se celou dobu drží u mě a rozjařeně se na mě usmívá, vedle něj si to nedůvěřivě měří Sam.No on snad žárlí!!