Normal Girl (?)

2. - 5 Vision/ Vize

Věnuju Nik0lka :) Za hezký komentář :33 Jsem tak ráda že se vám to líbí lidi :33 :D

Po úžasném rozhovoru s Thalií jsem se s ní musela rozloučit, protože mi máma celá vynervovaná psala jednu SMS za druhou - to fakt nechápu, vždyť je jen šest hodin!

Cestou domů jsem přemýšlela nad tím rituálem, co jsem tajně viděla na zahradě... Vážně by mě zajímalo, co to mělo znamenat...

,,Hááálóó! Jsem táády! Pořád žiju! A mam všechny končetiny!" Zařvala sem na mámu z chodby. Takovýhle praštěný věci občas dělám...

Najednou se ke mně přiřítil Sam, popadl mě do náruče, odnesl do obýváku a tam mě na gauči začal lochtat, až jsem skoro neviděla přes slzy od smíchu.

,,Nééé-é! Saméé! No ták! Už doost!" Smála jsem se na celý kolo a snažila se bránit, moc mi to nešlo.Nakonec se trochu unavil a to byla moje šance - začala jsem ho taky lochtat a už jsme se smáli oba.Nakonec jsem se mu vytrhla a hodila po něm polštář.

Zatvářil se překvapeně, ale pak se šibalsky usmál a v tý samý chvíli po mně taky jeden hodil.Když jsem se mu vyhnula zatvářil se ještě víc překvapeně.Vyplázla jsem na něj jazyk a sehla se před dalším polštářem.

V tu chvíli mě ale zasáhl polštář zezadu, otočila jsem se a stál tam můj bratr - jak já ho ,miluji' zašklebila jsem se na něj - ,,Dva na jednoho? To teda není moc fér...!" A hodila jsem po něm polštář - samozřejmě byl moc pomalý aby se uhnul.

Sam využil toho, že jsem zaměřená na Marka a znova mě hodil na gauč.

,,Dobře! Tak já se vzdávám, co chcete?" Zeptala jsem se ještě než mě zase začal lochtat.

Oba sborově vyhrkli: ,,Večeři!" Já jen obrátila oči v sloup a usmála se.

,,Ok, ale chci omluvu! To přepadení nebylo nic hezkýho!" Podívala jsem se na Sama a můj povedený bráška radši utekl do pokoje hrát ty jeho hry, aby se náhodou nemusel omlouvat.

Sam se usmál a dřív než jsem stihla zareagovat už mě objímal. ,,Tak promiň, bude ta večeře?" Zeptal se s nadějí a já se musela smát.

,,Dobře a co by si pánové dali? No teda momentálně jen ten, kterej nehraje na počítači. Co třeba omeletu a zeleninovej salát?"

Vzhledem k tomu, že mě ještě pořád objímal jsem se nemohla bránit, dal mi pusu na tvář, pak mě pustil a rychle vyběhl schody.

,,Joo, to bude fajn!" Křikl ještě a rychle se zamkl abych ho nemohla pronásledovat.

Pokroutila jsem nad tím hlavou a s blbým úsměvem udělala večeři.

Po večeři jsme si pustili film a akorát přišla máma, má tady novou kancelář a víc se baví s lidmi, snad se z toho konečně začíná dostávat, no doufám, že jo.

Přišla k nám, bráchovi dala pusu na tvář a mě objala. Tak dnešek je ten nejlepší den na světě.

Nechala jsem je tam dole dokoukat si film a celá vyčerpaná sebou plácla do postele.Bylo teprv deset a tak jsem si, ani nevím jak, vzala do ruky dopis od táty a znova si ho přečetla. Když jsem ho dočetla zase mi začaly téct slzy, rychle jsem si je utřela a zabránila dalším téct mi po tvářích.

Úspěšně.

Vstala jsem a najednou se mi zamotala hlava a pravděpodobně jsem omdlela.

Nejspíš se mi něco zdálo, možná to byla nějaká vize, ale pamatuji si jen toto:

Vidím svého otce, sedí v kanceláři a čte nějakou složku.

Odešel, jako by mě neviděl, no možná že neviděl...

Rychle jsem si sedla na jeho místo a vzala tu složku do rukou.

Otevřela jsem na první straně:

Kdysi dávno, byl vesmír nesmrtelnou bytostí, bytostí tak mocnou, že mohla stvořit světy, planety, organismy.

Tato bytost tvořila světy pro svou zábavu, potěšení. Tvořila různé soustavy, různé organismy a sledovala je.

Naše planeta byla jednou z jeho posledních činností, protože jak víme, velká moc hodně vysiluje a tak se i mocný Vesmír musel odebrat na odpočinek, ještě dnes spí a občas se probere, aby zkontroloval svou práci.

Jedna z jeho nedokončených činností se týkala našeho slunce, naší hvězdy, která nám dává život.

Vesmír oddělil část slunce a vytvořil z něj nádhernou hvězdu plnou moci, barev a žáru.

Právě se chystal dokončit svou práci a hvězdu umístit do vzdálené soustavy, když ho přemohla únava.

Mocný Vesmír upadl do hlubokého spánku na tři miliony let.

Jeho nedokončená hvězda tedy začala bezcílně putovat vesmírem, až se střetla s jedním tělesem.

Část zničené hvězdy dopadla na zemi.

Nebyla to velká část, ale moci v ní bylo stále hodně, moci velkého Vesmíru.

Padající hvězdu zachytil mladý chlapec a umírající hvězda mu darovala svou moc.

Chlapec pokračoval v životě, na smrtelné posteli si nechal zavolat svého nejmladšího vnuka, rozhodl se, že mu svůj dar předá.

Jeho vnuk tak předal dar dál a dar doputoval až do doby středověku, kdy ho jedna žena rozdělila na dvě části.

Dar dál putoval světem a postupně se dělil.

Dnes můžeme s jistotou určit pouze několik osob, které mají ještě dost velkou část daru na to, aby ji mohli využít.

Jednou z nich je moje milovaná dcera Apolena, narodila se před čtyřmi měsíci.

Poznámka-...

A potom už to bylo plné zápisků ohledně nějakého výzkumu.

Nechápavě jsem si to ještě jednou přečetla, to jako vážně? To je přece blbost, to nejde, můj táta se musel zbláznit, jo to je ono, je blázen a proto nás opustil! Určitě, musí to přece mít nějaké logické vysvětlení!

Položila jsem složku zpět na stůl, ale v tu chvíli do stanu přiběhl nějaký muž s pistolí v ruce - ,,Kdo jste a co tu chcete?!" Zařval na mě až jsem sebou trhla.

Nezmohla jsem se ani na slovo a on už mě chytal za ruku a táhl ze stanu.Bránila jsem se a v tom se to stalo - ozval se výstřel a já si zděšeně přitiskla ruku na břicho, kde se rozšiřovala krvavá skvrna...

Táák ! Tahle kapča se mi osobně hodně líbí :) doufám, že i vám :333 Další bude asi trochu později, protože jsem teď začala ještě jednu novou story --->

http://www.wattpad.com/story/12504065

pokud nepůjde odkaz tak se mrkněte na můj profil :)

A pak samozřejmě poděkování vám všem co čtete, komentujete a votujete - 1164 reads, 101 votes a 49 komentářů :OOOOO Děkuju <3 <3 :)