Normal Girl (?)

3. - 2 The all true

Probrala jsem se v nějaké místnosti.Rozhlédla jsem se okolo a zjistila, že jsem sama.Ležela jsem na posteli, bylo tu jediné okno, nahoře u stropu, takže nebylo možné se podívat ven. Malý stolek s lapičkou a pak už jen dveře.

Vstala jsem a hned toho zalitovala, protže mě strašně rozbolelo rameno.Vyhrnula jsem si rukáv a zjistila, že na něm mám velkou modřinu.....jasně! Sarah mi přece dala tu injekci......

 Vzpomínky se mi začaly vracet....Zrávy v televizi....Moje vlastní matka, která si objednala vraždu a objetí byl můj bráška....pak zajali mě a ostatní...Kde to vlastně jsem? A kde jsou ostatní?Snad se jim nic nestalo....

Začínalo mě štvát všechno co se stalo, za to všechno může Sarah! Určitě i kvůli ní táta odešel, určitě teď někde drží ostatní, zabila vlastního syna, nikdo mi nechce dát odpovědi a k tomu s tim má Sam  něco společnýho, protože tvrdil, že nedávno viděl mého otce....a ještě ten zatracenej dar hvězdy! To kvůli tomu blbýmu daru se tohle všechno děje!

Musim si to všechno pěkně urovnat...takže za 1. - můj bráška je pryč, zavraždili ho. Za 2. - může za to moje matka. Za 3. - Mám ten stupidní dar hvězdy, kvůli kterýmu je brácha mrtvej a táta pryč a já i všichni moji přátelé jsme pěkně v pr.. Za 4. - Nenávidim Sarah! Za 5. - Musim najít ostaní a pomstít se všem, co na tomhle mají přičinění. Za 6. - Musim najít tátu. Za 7. - Musim si promluvit se Samem a získat od něj informace a za 8. - Hned až tohle všechno udělam, tak se odstěhuju na druhej konec světa, daleko od všech aby už se už nikomu nic nestalo.

Sedla jsem si zpět na postel a pak mě napadlo zkusit dveře, sice blbost, ale za zkoušku nic nedam....

Opatrně jsem vzala za kliku a pokusila se otevřít dveře.Úspěšně.Udiveně jsem vystrčila hlavu ze dveří.Prázdná dlouhá chodba.Nikde nikdo.

Potichu jsem vyšla ven a zavřela dveře.Z konce chodby byly slyšet hlasy.Vydala jsem se tím směrem a doufala, že to nedopadne špatně.

Taky že to dopadlo špatně.

Otevřela jsem dveře z chodby a nakoukla do místnosti, odkud šly hlasy.Překvapením jsem ztuhla - na zemi tam sedělo asi deset lidí a z toho tam byl i Eric a...to neni možný! Courtny a Sandra - ty dvě krávy z mojí bývalé školy, které tak najednou zmizely.Pořád jsem tam stála jako opařená a sledovala jak tam sedí, všichni se strhanými obličeji, bez jediného úsměvu, tiše si mezi sebou povídají a na sobě mají otrhané oblečení.

Asi jsem tam stála moc dlouho.Eric se podíval mým směrem a očo se mu rozšířili zděšením.Rozhlédl se okolo a potom se zvedle a šel ke mně.

,,Len? T-to...Co tady děláš?! Kde ses tu vzala?" Vykoktal ze sebe hned po tom, co mě slabě objal.

,,Jak to mam asi tak vědět?Mimochodem, taky tě ráda vidim, ahoj." Zašklebila jsem se a znovu se rozhlédla okolo.Sandra a Courtny nás vyděšeně pozorovaly.Zamračila jsem se na ně a ony se rychle začaly zajímat o podlahu.

,,Jasně, sorry.Ahoj...no...chceš si přisednout?Nebo...asi bys chtěla vědět kde jsme a co se děje, že jo?No, moc ti nepomůžu, ale něco vím.Odkud jsi sem vlastně přišla? Oni tě sem neodvedli?" Zavrtěla jsem hlavou.Kdo jsou Oni?

,,Přišla jsem sama...vzbudila jsem se v nějaké místnosti na konci chodby a odtud jsem slyšela hlasy..." Pokrčila jsem rameny, ale Ericovi se zablýsklo v očích. ,,Z místnosti? a konci chodby? Anikdo tě nehlídal? Bezva! Tam si můžemě promluvit bez monitorování..." Kývnul hlavou nepatrně ke kameře u stropu, které jsem si předtím nevšimla.Přikývla jsem a znovu vklouzla za dveře na chodbu.

Nečekala jsem na Erica a došla až do pokoje.Po chvilce se ozvaly kroky.Několikery.Bála jsem se, že je to někdo z těch, co nás tu drží, ale do dveří vstoupil Eric s Cortny a Sandrou.

,,Co ty dvě tady chtěj?" Zamračila jsem se na ně.Courtny jen sklopila hlavu, ale Sandra se bojovně postravila a už chtěla něco říct.Eric ji umlčel jediným přísným pohledem.Páni...má z něj nějakej respekt....

To ale pořád neměnilo mojí bojovnou náladu. ,,No?! Co ty dvě?" Zeptala jsem se znovu Erica.

,,Hm...Pomůžou mi při vysvětlování a navíc jsme přátelé...dá se jim věřit, neboj se..." No ne....Eric se mě bojí? Vážně se mě bojí! Ale proč?

,,Dobře..ty se mě bojíš?Proč?" Zeptala jsem se klidnějším hlasem a zkoumavě si ho prohlédla.Sice jsem se s ním moc neznala a viděla jsem ho asi tak dvakrát, ale i tak jsem věděla, že má docela svaly.Z těch toho teď už moc nezbylo.Byl hubený a v očích hlubokých jako noc se odrážela velká bolest..Kam jsem se to sakra dostala?

,,No...trochu jo...zeda nebojim se tě, spíš mám před tebou respekt...proč...no, pak ti to dojde, jen ti vysvětlíme kde jsi." Přikývla jsem a pokývla jim aby si sedli.Já jsem seděla na posteli, klidně mohli taky, ale všichni si sedli na zem.

,,Takže....jsme v nějakém - jak to nazvat...vězení, asi.Zatím jsme nezjistili, jestli to tu má vůbec jméno.Každopádně to tu vede Sarah Owensová a je to něco jako místo, kde drží všechny u kterých se objevý dar hvězdy....což znamená, že i ty ho musíš mít, je to tak Len?" Pokývala jsem hlavou a netrpělivě jsem mu naznačila ať pokračuje.

,,No, jsme tu proto, aby našla všechny s darem a nakonec ho chce nějak využít..nevíme co má v plánu, ale pro nositele daru to dobrá zpráva nebude." Odmlčel se.Na dlouho.Nejspíš se ztratil v myšlenkách.Sandra si povzdechla a pokračovala místo něj - ,,No prostě každej den nás zavřou do společný místnosti a jednoho po druhym si zvou aby jim pořád dokola ukazoval co umí.Chovají se tu k nám jako ke zvířatům - málo jídla, pití, spánku a tvrdé tresty.Ovšem ty budeš asi v suchu když to tu vede tvoje matka.."Neodpustila si jízlivou narážku.

,,Ty asi nejsi o nic lepší co?" Zavrčela jsem na ni a probodávala ji pohledem.Jak to mohla říct?! Já matku nenávidim! Nechci už nic jiného než aby trpěla! Za všechno, co mi v životě udělala! Celý roky se přetvařovala a nakonec to završila vraždou mýho brášky!

,,Holky...klid, jo?" Mírnil nás Eric, ale já už byla vytočená.

,,Klid?! KLID??!!! To jako vážně?! Jak asi mám bejt do prdele klidná, když mi včera vlastní matka zabila bratra, když se celej můj život přetvařovala, když zajala mě a moje přátele, při čemž ani netušim kde jsou, když donutila mýho otce aby odjel, když mi kur*a nikdo nic nevysvětlí, když mam ten podělanej dar hvězdy, když mam ty pitomý vize, když tady ta kráva nemá nic lepšího na práci, než si myslet, že je něco víc než ostatní a musí se do mě navážet právě v týhle situaci!" Zařvala jsem a cítila, jak mi oči planou vztekem.Ne.Ne vztekem...doopravdy planuly.

Courtny se ustrašeně krčila u rohu pokoje a po tvářích jí tekly slzy.Eric seděl bez hnutí a párkrát naprázdno otevřel pusu.Sandra se taky nezmohla na slovo.Já se pomalu uklidnila a potichu se omluvila.

,,Court....no tak...Nebreč, nechtěla jsem tě vyděsit..." Klekla jsem si k ní a pohladila ji po ruce.Nikdy bych si nemyslela, že zrovna jí se budu omlouvat a utěšovat ji....

,,Len...to jsem...promiň....s Markem je mi to moc líto......nikdo tě tady nebude urážet ani nic podobnýho." Střelil Eric varovným pohledem po Sandře, která už se probrala z šoku a s vystrčenou bradou se na mě dívala.

,,My to taky neměli lehký....chápeme tě.Třeba mě zabili rodiče a sesrtřičku...." Odmlčel se a znovu se zamyslel.Já jen nepřítomně pokývala hlavou.

Trochu jsem to vysvětlila, ale ještě pořád je toho hodně :)) Doufam, že se líbilo a prosím komenty :33 chci vědět vaše názory na story :33

Jinak vám strašně moooc děkuju za votes a reads <333

LOVE U GUYS <3333333!!!! :3 :****