Zámek cvakl a dvířka povolila. Otevřela jsem je a nahlédla dovnitř. Na dně ležela bílá obálka, balení mých oblíbených bonbonů, stříbrná spona do vlasů ozdobená růží, prsten s krásným tmavě modrým broušeným kamínkem, hedvábný šátek ve stejné barvě, něco, co připomínalo fotoalbum, medailonek na řetízku, tmavá krabička s nápisem naznačujícím, že jde o nový mobil a dva lístky do divadla.
Sehnula jsem se a vytáhla ven nejprve obálku. Zvědavě jsem ji obrátila tak, abych ji mohla otevřít.
Otočila jsem se na mámu. Měla oči lesklé dojetím, ale stále se usmívala, než jí pohled sklouzl na onu obálku v mé ruce a slzy se jí spustily po tvářích.
I mě začaly štípat oči, když jsem si uvědomila od koho ten dopis musí být. Od mého táty.
Je to už dvanáct let, ale pár vzpomínek na něj pořád mám. Pomalu mizí a pokaždé je mi do breku když si na něj vzpomenu.
Moji rodiče se skutečně milovali. Můj otec by pro mámu udělal cokoli...
Jednou, když mamka čekala bráchu, se rozhodli udělat si pěkný večer. Šli do divadla a na večeři a domů se rozhodli jít pěšky, bylo léto a ona milovala procházky když kolem nebyly davy lidí.
Kéž by tenkrát nikam nešli, nebo jeli domů autem. Procházeli parkem nedaleko našeho domu, když je přepadla nějaká napůl opilá partička. Nezaváhal a bránil ji i dítě.
Chtěla mu pomoc, ale sklouzla jí noha po vlhkém listí a praštila se do hlavy. Když se ráno probrala v nemocnici byl u jejího lůžka starší policista s doktorem. Nejprve jí sdělili, že ona i dítě jsou v pořádku.
Pak jí ale policista oznámil, že její manžel se pohřešuje. Nedokázala při vyšetřování moc pomoci, nic moc si z té noci nepamatovala, byla příliš tma a stalo se to moc rychle.
Tátu ani ty útočníky nikdy nenašli, ale máma pořád věří, že někde je a že se vrátí. Od jeho zmizení je sama. Nechtěla ani slyšet o tom, že by si měla najít někoho nového, pořád doufá. Čas od času ji slyším plakat, ale před námi dělá, jako by se nic nestalo.
Jmenoval Mark, a po něm dostal jméno i můj bratr.
Otočila jsem dopis v ruce a rozlepila obálku. Vytáhla jsem lehce nažloutlý papír složený tak, aby se do obálky vešel. Rozložila jsem ho a...
Třetí kapitola je tady a já doufám, že se těšíte na další :)
Vaše ZoeMystery
ČTEŠ
Normal Girl (?)
FanteziePříběh teprve šestnáctileté dívky jménem Lena není tak obyčejný, jak by si ona sama přála. Z klidného života ji vytrhne proud nečekaných událostí. Všechno začne tím, že se celá rodina musí přestěhovat a Lena se se ztrátou svého domova a přátel nevy...
