Normal Girl (?)

1. - 14 Move/ Stěhování

Celý zbytek dne jsem strávila zamčená ve svém pokoji a ignorovala všechny máminy pokusy o rozhovor.

Možná je to divný, ale nechci vědět proč se stěhujeme, stačí mi vědět, že budu muset být pryč od přátel a budu muset do nějaký nový školy.

Neměla jsem na nic náladu, nešla jsem ani na večeři.

Já odtud nechci pryč! Je to můj domov! Vyrostla jsem tady a mám tu nejlepší přátele! To mi přece nemůže udělat!

Byla jsem naštvaná a tak jsem ai pustila do sluchátek Linkin Park na nejvyšší hlasitost a zapomněla na svět.

Odešla jsem do říše vzpomínek a představivosti. Uvažovala jsem, co se stalo s tátou, proč mi nechal ten dopis a co by bylo, kdyby tu byl, možná by jsme se nestěhovali...........

Středa ráno. Opět mě vzbudil budík a já opakovala svůj každodenní rituál. Ale dneska jsem byla úplně mimo, nic jsem nevnímala, jakobych pořád spala.

Dneska to budu muset říct holkám a to jsme chtěly slavit moje narozky........to bude teda bezva.

Už jsme byli skoro před školou a já přemýšlela jak jim to říct.

..Ahoj Leno !" Volala Lucy nadšeně, asi něco s Charlesem - pardon, Charliem. Nemůžu jí kazit náladu, asi jí to řeknu až zejtra.

,,Ahoj, jak je?" Snažila jsem se aby to znělo aspoň trochu nadšeně, docela se mi to dařilo.

,,Skvěle! " Vykřikla a ostatní se zasmáli.Zrudla a pak šeptem pokračovala - ,,Včera s Charliem to bylo úžasný ! Akorát teď nevim, jestli spolu chodíme, budu se ho muset zeptat, to bude trapný..." Musela jsem se usmát, ikdyž trochu trpce - její problémy bych chtěla mít........

Škola uběhla celkem rychle. Hned po tom jsem šla domů a rovnou si dole vzala trochu jídla a zamkla se v pokoji. Asi po hodině se ozvalo klepání - ,,Jdi pryč! Já s tebou mluvit nechci! A o stěhování už vůbec! " Ticho. Pak se ozvalo znovu zaklepání, protočila jsem oči a zvedla se z postele.

,,Tys mi nerozuměla?! Nechci s tebou mluv-" Zarazila jsem se, protože před dveřmi stál Samuel - starší brácha Lucy, ten jak jsem se o něm zmínila už dřív. Vypadal vážně, ale tak dobře, že jsem na něj jenom zírala.

,,Promiň, myslela jsem, že je to máma." Řekla jsem a sklopila pohled k zemi. ,,Nevadí, můžu dál ? " Zeptal se a nahlédl mi přes rameno do pokoje, naštěstí tam nebyl nijak velký nepořádek, ale zato já jsem byla jen v tílku a kalhotkách.

Vypadalo to, že si toho všiml až teď. ,,No, teda až se převlíkneš.Pokud chceš ale zůstat takhle........no, nemam nic proti."

Opřel se o rám dveří a já zírala jak idiot. Pak mi ale došlo, co právě řekl, zrudla jsem a zabrblala něco v tom smyslu, ať počká v kuchyni, že hned přijdu a zabouchla mu dveře před nosem. Ještě jsem slyšela jak se zasmál a pak sešel schody.

To by mě zajímalo co tu vlastně dělá.......Rychle jse na sebe hodila legíny a seběhla dolu do kuchyně.

,,Tak co potřebuješ?" Najednou se mi sevřel žaludek. ,,Nestalo se doufam nic Lucy, že ne?" Zeptala jsem se vyděšeně.

Zavrtěl hlavou a já si samou úlevou sedla na zadek, naštěstí na gauč.

,,Vy se stěhujete?" Zeptal se mě a já jen smutně přikývla. ,,Ví o tom Lucy?" Pokračoval.

,,Ne, neví, nechtěla jsem jí kazit den..........."Odmlčela jsem se a sledovala podlahu, jako by to byla ta nejzajímavější věc na světě.

Nahl se ke mě a konečky prstů mi zvedl hlavu tak, abych se mu dívala do očí.Čekala jsem co chce udělat a můj puls se zrychlil, když nechal ruku klesnout a vzápětí mě objal.

Netušila jsem co to má znamenat, ale najednou se mi chtělo hrozně brečet.Nevydržela jsem to a pár slz smáčelo Samuelovo rameno.Trochu vylekaně se na mě podíval, pak mi utřel syzy, usmál se a znovu mě objal.

,,Všechno bude dobrý, mohl bych zkusit přesvědčit naše, ať jedeme s Lucy s vámi........konec konců, mám tě chránit." Zašeptal mi do vlasů. Dobře, do teď to bylo divný, ale teď to bylo už skoro strašidelný - má mě chránit? A před čím jako? To je fakt divný, nejdřív se u nás jen tak zjeví, pak mě tu objímá (ne, že by mi to vadilo) a nakonec mi řekne, že mě má chránit? To vážně nechápu........

,,Máš mě chránit?" Podívám se na něj nechápavě.Přikývne. ,,Požádal mě o to tvůj táta asi před rokem........" Řekne, jakoby o nic nešlo a já začínám vyšilovat- ,,Cože? Co má tohle všechno znamenat ? Vždyť se skoro neznáme a táta zmizel - nemohl tě kontaktovat a ikdyby, proč mě máš sakra chránit?! " Už jsem vstávala z pohovky, ale chytil mě za ruku a stáhl zpět.

,,Uklidni se, ano ? Neznáme se, ale já znám tebe, už jen od Lucy by mi to stačilo, ale znam i tvýho tátu, viděl jsem ho naposledy ve Francii, a dřív než se zeptáš, ano je v pořádku, ale má zakázáno se s vámi vídat, ty ho možná uvidíš, ale tvoje máma a brácha bohužel ne. Na všechny otázky ti odpoví sám až ho uvidíš, do tý doby tě budu hlídat a prosím, na nic se neptej, já nesmím odpovídat." Řekl skoro jedním dechem - mluví jako Lucy, to by mě zajímalo jestli to mají po mámě nebo tátovi, ale proč o tom vlastně přemýšlím..........

Povzdechla jsem si a on se usmál - asi to bral jako mojí rezignaci. Taky jsem se usmála, ale jen na pár vteřin, pak jsem si zase vzpomněla na stěhování a na to, že to budu muset říct holkám a budu určitě brečet a oni taky. Zase mi tekla slza, ale byla jen jedna. Sam si jí stejně všiml.

,,No tak, nebreč, mam zavolat Lucy a holky a řeknem jim to spolu?" Usmál se a já zase jen přikývla.

Po půl hodině zazvonily - Lucy, Ella, Vicky, Charles a David u našich dveří a docela koukali, když jsem jim otevřela já a za mnou se tak ochranitelsky tyčil Sam.

Lucy se na mě významně a zároveň trochu pobaveně podívala.Já jen zavrtěla hlavou a smutně se na ní podívala. Její úsměv zmizel a mlčky vešla k nám do domu.

Všichni sme si sedli do kuchyně ke stolu a já už se chystala jim to vysvětlit, naštěstí to za mně udělal Sam, byla jsem mu vděčná, protože bych se určitě zasekla, rozbrečela a nic by ze mě nedostali.

První se pohla Lucy a hned mě objala, všichni se přidali a tak jsme byli jedna velká brečící hromada ,gympláků´ u nás v kuchyni.

Pak se ozval David - ,,No aspoň že tě můžeme navštívit." Usmála jsem se a utřela si slzy, nevim, co bych bez nich dělala.

Zbývající dny jsme se všichni ulili ze školy a balili moje věci.

Pak nastal den ,D´ a my ho zakončily kinem, cukrárnou, piknikem při západu slunce a nakonec srdcervoucím rozloučením u nás před domem.

Lucy se Samem jeli s námi a po dvou hodinách jsme všichni usnuli v hotelu poblíž našeho nového ,domova´ .

Ráno jsme všechno nastěhovali do velkého domu se zahradou,kde jsme měli bydlet a Lucy odjela zpátky domů. Sam si usmlouval u naší mámy, že bude bydlet u nás jako nájemník, ale pochybuju, že od něj máma přijme nějaký peníze.