Normal Girl (?)

2. - 8 I'm on fire

--> Ráno jsem se vzbudila a šla si dolu pustit zprávy.Reportérka zrovna ohlašovala, že obrovské požáry ničí velké části afrických savan a lidé se bojí, aby neuhořeli zvířata v nedaleké stanici.

Vyděšeně jsem to sledovala - byla to ta krajina z mé představy, ta, kterou jsem podpálila ve svém vzteku!!! --> viz minulá kapitola :))

Nevěděla jsem co dělat - byla jsem to já? Nebo je to jen náhoda? A co ta vize? Ti lidé s ohněm na zahradě? Jasně! Mrknu se na tu louč.

Vyběhla jsem na zahradu a došla k louči.Na pohled nic zvláštního, prostě obyčejná louč, jako si koupíte v obchodě. Ale jakmile jsem se jí dotkla vzplanul na ní malý plamínek.

Překvapeně jsem couvla a plamínek zhasl.Znovu jsem se přiblížila a plamínek se znovu objevil.Bavilo mě to a tak jsem to dělala pořád dokola až do chvíle kdy jsem z domu uslyšela bouchnout dveře.

Sakra, Sam je teď určitě u mých dveří a chce mě vzbudit.To je blbý! Hodně blbý......

Musím se schovat. Ale kam.......

Nakonec jsem rychle a nenápadně přeběhla zahradu do vchodových dveří a přilítla do obýváku.Zaletěla jsem pod deku pár vteřin před tím než přišel Sam.

Dělala jsem že spím.Nesežral mi to a začal mě lochtat.

Pořád se zavřenýma očima jsem se bránila a snažila se schovat pod deku.Neúspěšně.

,,Dobře, dobře! Vzdávam se! Jsem vzhůru.......Co je?" Zeptala jsem se protože vypadal divně.

,,Chci se omluvit za ten včerejšek.........." Aha, jasně......

,,Jo a omluva je, že mě zlochtáš? To je teda bezva.A jinak dobrý......" Pousmál se a pak jsme si pustili film.Moc jsem ho nevnímala protože jsem celou dobu přemýšlela o louči, vizi a hlavně o tom co se stalo včera s tím ohněm který byl dneska ve zprávách.Uvažovala jsem jestli mu o tom mám říct.

Ne, radši ne, necham si to pro sebe a navíc, co když mě pak bude mít za blázna?

Celý zbytek dne jsme sledovali jeden fim za druhým ani nevím kde jsme jich tolik vzali, možná mámina sbírka.....

Večer jsem si usmlouvala, že můžu na chvíli ven, ale musím mít mobil a po půl hodině volat. Nechápu - stane se nehoda a já pomalu nemůžu ani před dům. Jsou to sice uhozený pravidla, ale aspoň můžu ven.

Šla jsem k lesu.

Když jsem si byla jistá, že mě nevidí, rozeběhla jsem se k rybníku, na tu stranu, kam z domu není vidět.

Musela jsem to zkusit. Sedla jsem si do tureckého sedu na kraj rybníku, rozpřáhla ruce dlaněmi k vodě a soustředila se. Zavřela jsem oči a představila si trs trávy na břehu rybníku u kterého jsem seděla, vlastně byl ve skutečnosti odemně jen tři merty, ale z vize to vypadalo ještě blíž.

Začala jsem, vzpomínala jsem na všechen vztek, na všechnu bolest a křivdy - když odešel táta, hádky s mámou, s kámošema, když mi něco nešlo a mě to štvalo.......

Všechno jsem to nasměrovala na ten trs trávy a on vzplanul.

Na tváři se mi objevil zlověstný úsměv.

Otevřela jsem oči a dál se soustředila na plamen, který jsem měla právě před sebou. Natáhla jsem k němu ruku a sevřela v pěst. Plamen se na povel zvětšil. Začala jsem zvedat ruku a plamen se s ní zvyšoval.

Znovu jsem se usmála, tak na tom spisu v mojí vizi přece jen něco bylo......

Roztáhla jsem prsty, ale nechala malý plamen.Opatrně jsem ho chtěla vzít do ruky, ale nešlo to, zmizel a mě v dlani zbyla jen malá popálenina. Očividně na to musím jinak, tohle nebyl můj oheň, proto mě popálil.

Dala jsem ruce dlaněmi k sobě, ale nechala mezi nimi malou mezeru.Soustředila jsem se a snažila se aspoň o malý plamínek. Nic, víc soustředění.

Zase nic, ale místo plamenů jsem měla dlaně jako rozžhavené.Zářili a pálili jako láva. Když jsem se dlaní přiblížila k trávě, okamžitě vzplála. Musela jsem se usmát, tohle se mi začíná zamlouvat.Jak se mám ale uhasit? Sakra, co mam udělat?! No taak....zhasni.

Soustředila jsem se a snažila se ruce zhasnout.Trochu pohasly, ale pořád byly jako žhavá láva.

Nechtěla jsem to dělat, ale nakonec jsem ponořila ruce do vody.Příjemné teplo se změnilo v palčivou bolest a potom v příjemný chlad.

Miluju vodu........uklidňuje mě, tiší můj vztek a asi i můj vnitřní oheň, teď už jsem si to dokázala přiznat, mám dar hvězdy, ta vize byla vysvětlení.

Chtěla jsem ale plamen, ne lávu......jak to jen udělat?

Soustředit se? Ale jak ? Dlaně, rovná se láva, zavřené oči, rovná se požár okolí, co je sakra plamen? Můj plamen?

Hm.....co třeba.....lusknout? Blbost, ale tak co.....Luskla jsem prsty a nad ukazováčkem se mi roztančili malé plameny. Konečně!

Luskla jsem i druhou rukou a potom spojila ukazováčky - plameny se mi rozeběhli po rukou až k ramenům a postupně po celém těle, bohužel mi shořelo oblečení, budu si muset sehnat něco nehořlavého......

Otočila jsem se dokola. Byl to tak úžasný a osvobozující pocit, cítila jsem tu moc......

Rozpřáhla jsem ruce a oheň se zvětšil, tráva kolem mě začala hořet a z mého oblečení už toho moc nezbývalo.Fajn, je na čase se uhasit aby si někdo nevšiml kouře a nebo abych se nepřestala ovládat.

Skočila jsem do vody a snažila se přežít tu příšernou bolest. Nakonec se zase změnila v příjemný a uklidňující chlad.

Vylezla jsem z vody a s úlevou zjistila, že mi neshořelo spodní prádlo a taky džíny a boty.

Stejně nevim jak se takhle dostanu domu.......No, náladu mi to nezkazí.......

Ok, další dílek je tu :)) Tenhle se mi celkem líbí, ale už se vidim jak ho za týden přečtu a budu si řikat - co sem to tam sakra psala ??! :DDDD

Jop a pokud by někdo chtěl něco do tý kapči s Lenou a Samem tak napište :)) Jako co byste tam v tý kapče chtěli a tak......:D snad chápete :33