Vražedkyně z Mirkwoodu

Chce to čas...

„Aspoň sousto," prosila ji Levara s lžící polévky u jejích úst. Serena přežila první dva dny, ale ještě zdaleka neměla vyhráno. Týden je kritický a může se její stav rapidně zhoršit.
Uhla s obličejem stranou. Léčitelka si povzdechla a nasupeně odešla.
Serena už neupadala do bezvědomí, ale stále jí doprovázely horečnaté stavy, kdy by si byla schopna zlámat kosti nebýt přivázaná.

„Zkuste to!" promluvil hlas vedle ní. Opět léčitelka s tou její polévkou.
Serena otevřela oči. Stále viděla rozmazaně, ale poznala, že to byl elf, kdo se k ní skláněl.
„Tak ty prej nechceš jíst," pravil vyčítavě a pak dodal: „Copa si nechceš poslechnout královy díky?"
Serena se pousmála. Dokázala si to živě představit. I přes svůj vážný stav nedokázala skrýt svoji zálibu v Thranduilovo škádlení.
„No vidíš, tak koukej otevřít pusu," a při těch slovech v ní zmizela lžíce polévky.
Takhle snědla asi tři, dokud ji konečně nedali pokoj.
„Díky," usmála se Levara.
Haldir se uklonil a pak pošeptal Sereně do ucha: „Ten vyletí z kůže." Pak odešel.
Sereně na tváři hodnou chvíli hrál pobavený úsměv. Rozhodně to chci vidět!

Ráno Serena zvracela. Levara jí neúnavně ošetřovala a pořád jí vyprávěla o rodičích.
Druhý den jí klesla teplota a už jedla bez většího pobízení. Vrátila se jí barva, ale křeče jí neopustily. Za pár dní jí odvázali z lůžka. Dokonce se posadila, ale dostala závrať.
Křeče byly snesitelnější a rána už tolik nehnisala. Poprvé viděla naději v uzdravení.

„Netočí se ti hlava?" ptala se úzkostlivě Levara. Držela ji za paži. Z druhé strany stál s kamenným výrazem Haldir, který jí čas od času navštěvoval.
„Netočí," odpověděla Serena. Už zněla lépe, ale pořád mluvila dost potichu.
Pomohli jí na nohy. Chvíli stála. Udělala jeden krok, druhý a chytla jí křeč do lýtka. Haldir jí chytl dřív, než stačila spadnout. Posadili ji zpět na postel.
„Chci to zkusit znovu!" protestovala.
„Ne, zatím ne. Až večer. Zatím si protahuj svaly na posteli."
Serena se zamračila.
„Pokud se pokusíš vstát, znovu tě přivážu," varovala jí léčitelka.

„Už zaní můžu?" přešlápl Legolas při vstupu do nemocnice.
„Ne, ještě není dost silná. Vydrž ještě týden," nabádala ho Levara.
„No dobrá, ale musím jí poděkovat... Aby si nemyslela, že jsem nevděčník,"pousmál se elf.
„Neboj, poděkuješ jí. Uzdravuje se. Dokonce dneska ušla dva kroky."
„To jsem rád. Nechtěl bych, aby kvůli mně přišla o život. Zvlášť když mi pomohla s otcem ohledně Tauriel."
„Bude v pořádku, chce to jen čas..."