Vražedkyně z Mirkwoodu

Panika

Serena zarytě mlčela. Trpělivá léčitelka ji skenovala pohledem. Ten její věčný úsměv začal lézt vražedkyni na nervy.
„No, občas se jí dělá zle," vložil se do toho Voren.
„Dobrá. Jak to vypadá?" ptala se Agnes.
„Nejdřív celá zbledne, občas se jí zamotá hlava a zvrací," pokračoval Voren.
„Nic mi není. Jen jsem něco špatného snědla. Byla blbost sem chodit. Omlouvám se za ztrátu vašeho času," zvedla se Serena, ale Agnes ji opět posadila na lůžko.
„Co jídlo? Jíte?"
„Jo, normálně."
Agnes se soustředěně zamračila. „To nebude špatným jídlem. Lehněte si, prosím."
Serena si neodpustila nezdvořilý povzdych a zakoulení očí, ale přesto si lehla. Agnes ji vyhrnula kazajku a začala s prohmatáváním břicha.
„Tohle bolí?"
„Ne."
„Kdyby vás to bolelo, řekněte."
Serena celou dobu mlčela. Voren je ostražitě sledoval.
„Můžete si stáhnout trochu ty kalhoty?" požádala ji léčitelka.
Sereně se nechtělo, ale udělala to. Stáhla si lem kalhot do půlky podbřišku.
„Posaďte se."
Serena se s radostí posadila. Bylo jí nepříjemné ležet a dívat se na neznámého člověka, který po ní šmátral.
„Umírám?" odtušila Serena.
Léčitelka její pokus o vtip přešla a místo toho se jí zeptala: „Kdy jste naposled krvácela?"
„Cože?" vykulila vražedkyně oči. Voren se nepříjemně ošil. Zrovna tohle nepotřeboval vědět.
„Já...." Zarazila se. „Nevím... asi. Někdy. Ne, to jsem ještě byla v Mirkwoodu," přemýšlela nahlas.
„To bylo kdy?" chtěla vědět léčitelka.
„Přes dva měsíce? Spíš ke třem?"
Agnes se rozzářila. Serena se jen odtáhla. Vstala s hrůzou v očích. Tohle je ještě děsivější než ten její úsměv...
„Co se děje?" přistoupil k léčitelce Voren.
„Gratuluji vám. Vaše paní čeká miminko," vypískla Agnes.
Sereně spadla brada. Podívala se na léčitelku, jestli neuvidí známku po úšklebku, který by naznačoval, že si z ní střílí. Bohužel, nic takového nezpozorovala.
Jakmile chtěla něco říct, slova se jí zasekla v krku. Voren ji chytl tak akorát včas, aby nespadla a neuhodila se o lůžko.
„Děkujeme," rozloučil se s léčitelkou a vydal se do hostince.
Haren a ostatní mezitím zařídili pokoje. Tentokrát zaplatili čtyři, aby zajistili Sereně a Vorenovi soukromí.

Muž ji položil na postel. Mírně ji poklepal na tváře,načež se Serena prudce posadila.
„Kde jsem?"
„Jsi v hostinci. V pokoji."
„Uff, byl to jen sen.... Zdálo se mi, že jsem byla u jedné léčitelky..."
Vorenova tvář se podmračila. Serena okamžitě vstala a začala přecházet popokoji.
„uklidni se," doporučil jí.
„Ne, ne, ne! To nemůže být pravda!" zpanikařila.
„Sedni si."
„To nemůže být pravda. Prosím, řekni, že to není pravda! Nemůžu... Já nemůžu být..." nedořekla to.
„Sereno, to bude v pořádku..." začal Voren, ale ona mu skočila do řeči: „To teda nebude. Uvědomuješ si, že jsem na útěku? Jsem na útěku před velmi mocným elfem, s kterým teď čekám dítě! Tohle nebude v pořádku! Tohle je totálně v prdeli!"
Samovolně se jí spustily slzy.
„Co to... Já brečím? Proč do háje brečím?!" rozčilovala se.
„Jsi rozrušená," odtušil Voren a chytl ji za zápěstí. Serena sebou škubla.
„Poslouchej, tohle bude dobrý, ano? Dýchej."
Serena stále nedokázala zastavit slzy. Začala zhluboka dýchat.
„To bude dobrý," objal ji Voren. Opřela se o jeho hruď. Prsty, které ji začaly hladit po vlasech ji dokonale uspaly. Potom, co začala pravidelně oddechovat, ji Voren uložil do postele. Přikryl jí a vydal se za ostatními z bandy.

„Co ten protáhlej ksicht?" šťouchl Haren do Vorena. Ten se napil z korbelu a dál mlčel.
„No tak, co je?" přidal se Cole.
„Asi ho odmítla," pokrčila rameny Malory.
„Nesmysl, dyť se na něj podívej," ukázal na něho Haren a pokračoval: „Ta tvářička, teda když se zrovna takhle neksichtí. A má svaly, umí se prát a má všechny vlasy."
„No tak co se stalo?" dotírala Malory.
„Nechte to být" poprosil je.
„Tak to teda ne. Chceme to vědět."
„Měl jsi problém s tím... no dyť víš..." ztišil se Haren.
„Co? Ne! K ničemu nedošlo!" vyhrkl Voren.
„Tak co teda? Ona umírá?" vyskočil Cole.
„Neumírá."
„No tak. Nenech se prosit!" naléhala Malory.
„Ona..." zarazil se.
Serena k nim v klidu došla, sedla si a opřela se lokty o stůl.
„Ona je tak trochu těhotná," dořekla za něj.
Všichni se rozzářili. Začali plácat Vorena po ramenou a Sereně gratulovali.
„Ty draku, tohle bych neuhodl," pleskl ho Haren.
Voren si jen povzdychl. Vzal Serenu za ruku a odtáhl jí za roh, tam kam jejich zvědavé oči nedohlédli. „Neměla bys odpočívat?" uhodil na ní.
Serena jen mávla rukou: „Už je mi líp. Proč jsi jim to chtěl říct?"
„Nechtěl. Chtěl jsem říct, že jsi snědla něco špatného a že je to v pořádku."
„Nelži," zamračila se.
„Opravdu. Pojď, půjdeme se projít, nebo z nich zešílím."