Vražedkyně z Mirkwoodu

Důvody

Cole vstal velmi časně. Voren si nakonec vzal hlídku místo něho. Jak už to tak bývá, ráno si musel odskočit. Pomalu si rozepínal kalhoty a kráčel dál od tábora. Najednou o něco zakopl. Přistál do listí a do něčeho mazlavého. Když se podíval na své dlaně, pokrývala je tmavá krev.
Začal panikařit: „Ne, tys ho přivolal!" běžel zpět do tábora.
Harena probudil jeho nečekaný vpád.
„Přivolal jsi ho. Teď nás zabije!" řval Cole.
„Co?" nadzdvihl obočí.
„Kvůli té tvé historce! Už jednoho zabil!" vyšiloval Cole.
„Jsi normální? Asi se ti jen něco zdálo," odbyl ho Haren.
Cole mu ukázal své ruce. Haren zprudka vstal.
„V klidu, to je jen jeden lovec odměn," vložila se do toho Serena.
„V klidu?! Právě jsem zakopl o mrtvolu a vymáchal se v její krvi!" rozhodil mladík rukama.
Serena se jen sladce usmála: „Začni si zvykat."
Tahle konverzace skončila. Serena se přemístila k nedalekému potoku, kde si doplnila zásobu vody a trochu si omyla obličej. Chtěla vstát, ale zamotala se jí hlava. Už zase ten blbý pocit, jakoby... Opět se zlomila v pase a pustila obsah svého žaludku ven. „No do háje... Co jsem to snědla?" zaskučela.
Napadala ji hrozivá myšlenka. Co když mě otrávili?
Opět se k ní přikradl Voren, který jí okamžitě posadil na kámen.
„Čím jste mě to otrávili?" uhodila na něho. Cítila se tak slabá... Jindy by mu už držela zbraň pod krkem.
Voren ji položil dlaň na rameno: „Ničím. Ale měli bychom najít nějakého léčitele..." navrhl jí.
„To bude v pohodě. Nic mi není," vstala Serena. Už se jí trochu ulevilo.
„Jak myslíš."

Vesnice, kterou spatřili přes vysoké stromy, se krčila pod skálou. Rozhodli se, že jednu noc přespí v hostinci. Aby Serena nebudila příliš velkou pozornost, zavázala si šátek kolem hlavy, aby skryla své bujné kadeře a zároveň aby skryla jedno oko. Když se někdo vyptával, byla to Harenova dcera, která si jako malá hrála s lukem a trošku se jí to vymstilo. Konec konců, koho by zajímala jednooká dívka s pleší?
Po vydatné večeři si nechali přidělit pokoje. Stačili jim dva. V jednom se naskládali Cole, Malory, Liena a Brandon. Ve druhém našli útočiště Voren,Serena a Haren. Jakmile se zavřeli dveře, strhla ze sebe Serena šátek a prohrábla si vlasy. „O dost lepší," pochlebovala si.
Válečníci nechali děvečku z hostince, aby připravila horkou koupel a sami se vydali na průzkum vesnice. Mezitím se Serena umyla a převlékla do náhradního oblečení. Haren přišel jako první a spokojeně se usmíval.
„Co se děje?" zeptala se Serena.
„Ale, sehnal jsem nějaké zásoby a seznámil se s jednou zajímavou vdovou po kovářovi..." začal, ale Serena ho přerušila: „To je dobrý, nemusím slyšet podrobnosti."
Haren jen pokrčil rameny a zašel za závěs. Naložil se do vany. Serena přemýšlela,jestli by neměla jít pryč, ale při pohledu na šátek, ve kterém by se jí uvařil mozek, tento nápad zamítla. Místo toho se postavila k oknu a sledovala okolí.Voren přišel krátce po tom. Podával Sereně kožený váček.
„Co to je?" zeptala se nedůvěřivě.
„Jedna stařena říkala, že je to dobré na nevolnost. Měla by to být jen máta."
Skutečně. Při otevření váčku se venvylila nádherná vůně.
Serena se jen mírně uculila: „Děkuji. To jsi nemusel."
„Taky říkala, že léčitel by měl být ve vesnici den odtud," pokračoval.
„To není nutné."
Voren ji chytl za ruku. „Proč si nenecháš pomoct?"
Serena se vysmekla. „Protože je to tak bezpečnější."
„Dobře víš, že od nás ti nic nehrozí. Víš přece, že jsem..." v tu chvíli mu Serena položila ruku na pusu.
„Je tu Haren," zašeptala s rukou stále na Vorenových ústech.
Jako na potvoru válečník právě vyšel z poza závěsu. „Nenechte se rušit," proskotačil kolem a zmizel za dveřmi. Serena počkala, dokud neuslyší jeho kroky na schodech a opět se otočila na Vorena.
„Proč jsi jim to neřekl?"
„Protože je to hodně peněz a minimálně Malory, Brandon a Liena by se nechali zlákat."
„Oni jsou ale taky hledaní..."
„Ano, ale nikdo nevypsal na jejich hlavu tolik peněz. Většinou šlo jen o pár zlatých. A navíc je chtějí pověsit. Tebe chce král živou a zdravou."
Serena se zamračila. Tohle se jí ani v nejmenším nelíbilo.
„Proč tě král chce?" zeptal se válečník zacházejíc za závěs.
„Protože jsem utekla."

„Tak to mi došlo," uchechtl se.
Serena vyčkala až se umyje a pak jen hlesla: „Na svůj majetek je háklivý."
„Ty mu patříš?" vyzvídal Voren.
„Ne. On si mě najal na krádež a pak postupem času mě začal brát jako svůj majetek."
„Počkat. Chceš mi tím naznačit, že jste manželé nebo...?" Serena zprudka zavrtěla hlavou.
„Nejsme."
„Proč teda? Proč tě chce tak moc?"
„Nevím, co se mu honí v hlavě."
Voren si ji opatrně prohlížel. Musel uznat, že je krásná a být králem, nechtěl by o ni přijít. Jednak byla skvělá vražedkyně a jednak krásná žena.
„Co když se zamiloval?"
Serena propukla ve smích. „To je směšné. Člověk, který nemá srdce, nemůže milovat. Ne, že bych o tom teda něco věděla... „
„Každý se může zamilovat," opravil jí Voren.
„Nesmysl!" protestovala.
„Jak myslíš... Ty k němu nic necítíš?"
Tahle otázka ji vyrazila dech. „Utekla jsem."
„Na tohle jsem se neptal."

Serena spolkla hořkost a zavrtěla hlavou. „Necítím."
Voren si všiml jejího zaváhání. „Lžeš." Bylo to, jako by jí přes srdce přejela chladná ocel. Tenhle člověk ji měl dokonale přečtenou a snažil se nahlédnout pod její chladnou masku. O co mu jde?