Vražedkyně z Mirkwoodu

Těžké ráno

Dveře se rozletěly.
„Otče, trpaslíci!" začal narušitel, kterým byl Legolas, ale okolnosti mu nedovolily pokračovat.
Thranduil sebou prudce trhl a otevřel oči. Serena se jen převalila na druhý bok.
„Co?!" vyhrkl elf s bradou u kolen.
„Můžeš být potichu?" zeptala se Serena držíc si polštář přes hlavu.
„Neumíš klepat?" posadil se král. Těžkými dlaněmi si protřel oči.
„Trpaslíci jsou pryč!" zkusil to znovu.
Do krále jako když praští. Okamžitě vstal. Legolas se otočil, aby mu dopřál čas na oblečení se, přičemž vysvětloval: „Zmizeli ze svých cel. Stráže se nám nepovedlo probudit..."
Thranduil došel k posteli. Zlostný pohled vyhnal Legolase z místnosti. Teprve pak políbil Serenu na čelo, která jen něco zamumlala, a odešel za svým synem.

„Jak to dokázali?!" civěl na prázdnou celu.
„Musel jim někdo pomoct."
Thranduilovi se na čele objevila hluboká vráska. Došlo mu to! Ihned zamířil k Haldirovým komnatám. S klepáním se neobtěžoval. Vtrhl dovnitř a začal: „Kde je?!"
Haldir polomrtvý, zaklel a zkusil se posadit. Nakonec to vzdal a jen nechápavě pokrčil rameny.
„Kde je?" zopakoval král svoji otázku.
„Kdo?" vysoukal ze sebe.
„No kdo asi... Ta bledá dáma, s kterou ses včera tak důvěrně seznámil."
„No, nevím..."
Thranduil za sebou prudce zavřel dveře. Jakmile se trochu uklidnil, nechal povolat své stopaře. Vysvětlil jim, co se stalo, načež čtyři elfové vyjeli na svých koních s větrem o závod. Stopy byly čerstvé, ale uprchlíci měli náskok...

„Co to děláš?" zeptal se král, hledíc na Serenu. Zrovna byla otočená zády a prohledávala mu skříň.
„Hledám oblečení," vysvětlila. Pod ruku se jí dostal modrostříbrný hábit, do kterého se zahalila. Král si jí prohlédl. Nevypadala vůbec dobře, za což mohla zelená barva pleti.
„Je ti dobře?" zeptal se.
Serena se ztěžka posadila na postel. Držela se za spánky a snažila se myslet na něco hezkého. Žaludek jí zradil. Vběhla do koupelny a zavřela za sebou dveře. Když se po hodné chvíli opět objevila, byla bledá jako smrt.
„Měla by sis lehnout," doporučil jí.
„Musím cvičit," odporovala.
„Jak to, že ti není zle?" divila se.
„Jsem na víno zvyklý."
Serena se nakonec svezla na postel a usnula. „Už nikdy nebudu pít..."
Král se mezi tím umyl a přestrojil. Dohlížel při sklízení věcí po oslavě a kontroloval zásoby, když za ním přišla Serena. Stihla se převléct a zkulturnit.
„Řekl jsem, aby sis odpočala," zamračil se.
„V pohodě."
Nechala si vysvětlit Legolasovu ranní návštěvu, načež se vydala na ošetřovnu.

Zkontrolovala stráže, kteří večer hlídali trpaslíky. Životní funkce byly zpomalené a zdálo se, jako by ani nedýchali.
„Ahoj, nevíš co jedli a pili?" pozdravila Levaru.
„Měli pečeni a víno, tady jsou zbytky," podávala jí podnos.
Serena si zkoumavě prohlédla bažanta. Nevypadal nijak podezřele. U vína se to říct nedalo. Už po čichu bylo něco špatně.
„Ta zmije je otrávila!" vyhrkla.
„Co?" zhrozila se Levara.
„Dala jim jed do pití!"
„Tak to vysvětluje smrt jednoho z nich, myslela jsem, že se upil."
Serena nic neřekla, rovnou zamířila do králových komnat.

„Co se děje?"
„Ta mrcha je otrávila!" vyhrkla Serena a pokračovala: „Musíme jí chytit."
„Sice jsem rád, že se ti ulevilo, ale už je to zařízené."
„Co?"
„Poslal jsem za nimi stopaře," podal vysvětlení.
„Stejně bych měla jet..." nedořekla to, protože jí Thranduil přerušil: „Měla by sis odpočinout."
Tohle přímo nenáviděla. Když jí někdo říkal, že by si měla odpočinout. Jako by byla malé dítě.
„Nepotřebuju odpočívat. Co to děláš?" vytřeštila oči, když se odlepila od podlahy.
„Jdeme odpočívat," hodil ji na postel a sám se natáhl vedle ní.
„Tady?"
„A kde jinde?" ušklíbl se Thranduil a dal si ruce za hlavu.
„No u sebe?" nadhodila.
„Tam by se ti stýskalo."
Krátce na to ji políbil, přivinul si ji k sobě a usnul. Byl to vyčerpávající den...