Vražedkyně z Mirkwoodu

Krádež

Jelikož bylo jasné, že ji ten zarostlý šotek přijde vyslýchat, zůstala v pokoji.
Nemýlila se. Během půlhodiny přišel Thorin do místnosti, kde zrovna seděla na posteli a tvářila se neobyčejně rozespale.
„Omlouvám se za vyrušení, ale potřebuji vědět, odkud přesně přicházíš."
Dívka si protřela oči a spustila tím nejtrýznivějším hláskem, jaký zrovna dokázal vypustit z hrdla: „Bylo to asi půl dne odtud. Byl tam potok..."
Trpaslík přikývl. Zřejmě se nějakou šťastnou náhodou trefila ohledně popisu krajiny.
„Co se stalo?"
„Jeli jsme s plodinami na trh do Jezerního města, když nás přepadli a povraždili. Ani sama nevím jak se mi podařilo utéct," zrovna při té historce se jí povedlo zavzlykat a dokonce i slza jí ukápla.
„To je mi líto," položil ji dlaň na rameno. Znamení upřímné soustrasti.
Potom zřejmě usoudil, že by ji měl nechat, aby se s tím srovnala.

Bylo pár hodin po západu slunce, když se nenápadné kroky vydaly chodbou ke dveřím naproti. Serena ve tmě nebyla skoro vidět. Využila každého stínu, aby byla co nejméně na očích. Nikdo tam nebyl, mohla v klidu najít vchod do trůnního sálu.
Obrovská hala s kamenným trůnem uprostřed, na kterém jasně zářilo jasně modré světlo.
To musí být ono, pomyslela si zlodějka.
Pomalu sestoupila ze schodů k onomu drahokamu. Pomalu ho vyňala z držáku a strčila si jej do kapsy. V ten moment se prudce rozrazily dveře a dovnitř vešel Thorin. Serena zareagovala pohotově. Rozběhla se k němu a spustila: „Ještě že jste tu. Ztratila jsem se! Potřebovala jsem si odskočit a netrefila jsem zpátky."
Thorin se na ni podezíravě zadíval. „Evidentně jsi našla, co jsi hledala."
Svůj pohled upřel na trůn, ale než stačil cokoli namítnout, ležel v mdlobách, do kterých ho poslala Serenina pěst.

„Poplach! Zloděj!" ozývalo se ze všech stran.

Byli to trpaslíci, kteří  našli svého vládce. Už procitl a vše jim řekl. Na cimbuří se to jen hemžilo.
Avšak zlodějku neviděly. Pomalu slézala po popínavém břečťanu, který se plazil po zdi jako zelený had. Všimli si ji až, když ostře hvízdla. Ovšem než se vzpamatovali, seděla už na koni a ujížděla plným tryskem pryč.
Jela tmavou nocí zpět ke svému pánovi. Bez přestávky.

Před branami byla druhý den krátce po poledni. Stráže nic nenamítali proti jejímu vstupu do města. Vraníka nechala u napajedla a běžela střemhlav do paláce. Druhá stráž ji chtěla zastavit, avšak neudělali to, jelikož ji včas poznali. Do paláce vtrhla jako velká voda. Thranduil, který byl doteď otočen zády, se rychle postavil čelem k ní.
Povytáhl obočí. „To vskutku musí být naléhavé, když se neobtěžuješ s dobrými mravy."
Serena jen pokrčila rameny. „Myslela jsem si, že tento úkol mám splnit co nejrychleji, ale pokud chcete, můžu se vrátit za brány a naklusat sem se slavnostním průvodem."
Thranduila její ironie rozlítila, avšak pokračoval mírným hlasem: „Máš to?"
„Ovšem. Mohla jsem vám přivézt i Thorinovu hlavu, ale na vaše přání zůstala majiteli na krku."
„To nebude mít dlouhého trvání... Předlož Arcikam."
Serena se ušklíbla. Přistoupila ke králi a s úklonou mu ho položila do nastavené ruky. Schválně se ho špinavou rukou při předávce dotkla. Překvapilo ji jak je jeho ruka teplá, ale víc ji potěšil jeho výraz. Mísil se s pohrdáním a znechucením když mu na dlani zůstala, kromě drahokamu, i černá šmouha.
„Výborně, můžeš jít. A jako první bych doporučil koupel."
Serena se uklonila a vyšla z paláce. To byla hračka, pomyslela si když se starala o Stína v jeho stáji. Pak šla utišit hlad a žízeň a konečně se položila do horké vany.