Vražedkyně z Mirkwoodu

Návrat do Mirkwoodu

Ráno je probral rámus vstávajícího tábora. Cinkání hrnců a řinčení zbraní se táhlo až k jejich uším. Tábor se pomalu probouzel. Král i se svojí vražedkyní usedli k snídani. Krátce na to se k nim přidala Malory s Colem a Voren, který neskrýval úlevu z vyřešené situace.
„Dobré ráno," pozdravila je dívka, jež za vše mohla.
„Dobré, kecalko," rýpla si do ní Serena a zakousla se do elfského chleba. Malory na ní vyplázla jazyk a raději se dále věnovala jídlu.
„Dobré," usmál se Thranduil.
Kdyby to Serena neviděla na vlastní oči, nevěřila by tomu. Nabrala si od každého něco a nacpala se k prasknutí. Musela si dokonce na chvilku natáhnout, aby jí slehlo.
„To jsem se přejedla," pohladila si břicho.
„Nezapomeň, že jíš za dva," pohladil jí král po tváři.
Serena se zamračila. Pořád si na to nemohla zvyknout, ale už se jí neježily vlasy hrůzou. Věděla, že na to není sama. A král vypadal neobyčejně spokojeně. Skoro by ho ani nepoznala.

Cesta utekla celkem rychle. Při vjezdu do města se na ně upíraly všechny oči, které je provázely až ke stájím. O koně se postarali stájníci. Serena se krátce pozdravila se Stínem a pokračovala až do paláce společně s králem a Vorenovou bandou. Tam jim král přidělil pokoje, do kterých je zavedli služebné. Sereně neušlo, že je dal co nejdál od jejich soukromých komnat. Nechal připravit to nejlepší jídlo a horkou vanu s květinovými lístky.
Serena se svlékla a naložila se do horké vany, při které uždibovala kousky ovoce. Král ji nechal se umýt, než k ní přišel. Jeho hebké ruce začaly jemně masírovat Sereniny ramena. Slastný pocit, když ji začal líbat šíji. „Můžu se přidat?" broukl do jejího ucha.
„Samozřejmě," uculila se šibalsky Serena.

Voda ve vaně přetekla přes okraj a zalila celou podlahu pod ní. Krále to nijak nevzrušovalo, protože se dále věnoval Sereniným ramenům. Najednou jeho ruce sjely o něco níž a lačně si ji přitáhly k jeho hrudi. Serena se otočila. Jejich oči se do sebe zakously s neskrývaným hladem. Bylo jen otázkou času, kdy se jejich rty opět shledají. Propletly se jazyky, načež si král posadil Serenu na klín. Nemusel ji přemlouvat, aby se přidala. Mírně se nadzvedla a nechala krále, aby do ní vstoupil. Pořád ji na tváři hrál ten její dravčí úsměv, který ho přiváděl k šílenství. Rty nechal na sametově hebkém krku, který nyní vydával spokojené vzdechy. Serena se nenechala zahanbit a kousla elfa do horního rtu. Ten se jen spiklenecky usmál, načež ji položil hlavu na rameno. Vystoupil z ní, ale stále ji držel u svého těla.
„Doufám, že jsem ti nějak neublížil..." začal nejistě.
„Ne, bylo to úžasné," protáhla se Serena a zabalila se do deky, která ležela na stolku vedle vany.
Thranduil se spokojeným úsměvem ještě chvilku ležel naložený ve vaně, než se k Sereně přidal. Zrovna seděla na posteli a odpočívala opřená o hromadu polštářů, když ji král položil hlavu do klína. Zadíval se na strop plný hvězd. Serena si začala hrát s jeho vlasy.
„Co to děláš?" mrkl na ni po očku.
„Hraju si. Máš dokonalé vlasy." Vypadala jako dítě se svojí oblíbenou hračkou. Král se jen usmál. Nikdy by si to nepřiznal, ale vážně to bylo příjemné. Zavřel tedy oči a nechal se od Sereny vískat. Oba pak přemohla únava.

Snad už je všem nepříjemným chvílím konec...