Vražedkyně z Mirkwoodu

Nádech před válkou

„Přestaň, o nic nejde. Nemám rodiče a ani jsem je nikdy neměla," povídala si sama pro sebe Serena.
Legolas vstoupil bez zaklepání a hned spustil: „Trpaslíci, jsou tu!"
Serena se jen uculila.
„Děje se něco?"
Sakra, jak to může tušit, že jsem rozhozená? „Ne, nic," odpověděla a odešla za králem.

„Jedem, nesmíme se zdržovat. Trpaslíci už jsou za branami, musíme rychle!" pobízel své poddané a přitom si chystal brnění.
„Pane, máte pro mě zvláštní rozkazy?" připomenula se mu Serena.
„Pojedeš se mnou v čele a mým synem. Až dojde ke střetu, zajmeš Thorina a odvedeš ho do tábora, který bude stát zde," ukázal na mapu před sebou a pokračoval: „Legolas má za úkol vést lukostřelce, tudíž se nedostane do vřavy a i kdyby, ty ho odvedeš a počkáte na mě se zajatcem ve stanu, je to jasné?"
„Ano, a co když nepůjde?"
„Donutíš ho," zašeptal, tak aby ho nebylo slyšet.
„Dobrá, ale neručím, že ho dostanete vcelku," ušklíbla se Serena.
Thranduil nasadil výhružný pohled. „Jen vtip," ujistila ho.

Její kožené brnění bylo lehké, přesto pevné. Dýky už měla u pasu a vrhací nože v pouzdrech na stehnech. Byla připravená...
Pochod k jejich ležení nezabral ani tři hodiny a celé vojsko dorazilo svěží a v plné síle. Elfové byli zvyklí na pohyb v lese.
Když vyjeli na rozlehlou louku, postavili stany a zkoumali situaci. Trpaslíci byli vidět jen cvičeným okem na míle daleko přes travnaté moře. Byli to jen malé tečky, ale i na tu vzdálenost nadělali dost humbuku.
Král se usadil za provizorní stůl a znovu všem zopakoval rozkazy. Bylo jasné, že si je zcela jistý vítězstvím.
„Musíš najít Thorina co nejdřív a zabránit tak velkým ztrátám," odtáhl jí stranou mladý elf.
„Vynasnažím se," přikývla Serena a znovu si překontrolovala popruhy u sedla.
„Nervozní?" vybafl na ní Haldir.
„Ne, v pohodě. Je to jen válka," odtušila nezúčastněně.
Elf se pousmál a přistoupil k ní blíž a stiskl jí dlaň: „Hodně štěstí." Potom odešel.
Jo, štěstí, to budu mít když Thranduilovi srazí palici, pomyslela si sama pro sebe.

Dvě armády pradávných nepřátel stály proti sobě s půlkilometrovou mezerou. Koně byli nervózní. Hrabali kopyty a vzrušeně řehtali. Trpaslíci mlátili těžkými kladivy o ocelové štíty a elfští lukostřelci si kontrolovali tětivy.Ve vzduchu viselo očekávání. Očekávání války, která se neodvratně blížila.

„Bratři a sestry, ukážeme těm podzemním šotkům, že vznešený lid, se neuráží. Vezmem si zpět naše dědictví a donutíme jejich krále, aby před námi poklekl," zahřměl králův hlas.
Seděl na svém statném jelenovi s pozvedlou šavlí a dodával svým následovníkům kuráž.
Thorin Pavéza se zřejmě zachoval stejně, protože k nim dolehlo hlasité volání slávy.
Pak nastala nekonečná minuta ticha, kterou prořízl neskutečný ryk. Obě armády se daly do pohybu a mířily ke střetu.