HEARTBREAKER || 5SOS (+1D)

20. Maturita

Neuvěřitelné.

Kdyby mi někdo řekl, že jednou zvládnu maturitu s vyznamenáním, asi bych se mu vysmála do obličeje. Ale teď držím v ruce kopii svého maturitního vysvědčení, kde se nahoře, těsně pod mým jménem, tkví Odmaturoval(a) s vyznamenáním.

Potěšeně jsem se ušklíbla a otočila se na patě, abych v divadle na jevišti, kde nám předali vysvědčení, našla svojí kamarádku. Stála v kruhu pár dalších roztleskávaček a společně řešily ten kus papíru. Rozešla jsem se k nim a přívětivě se usmála.

„Takže?" Moje otázka se roznesla po celém jevišti, i přes to, že se tam všichni bavili, loučili, smáli se. Holky se na mě obrátily a taky se usmály.

„Dobrý," přikývne spokojeně Jessica a její zrzavá kamarádka Ebba pozvedne palec nahoru.

„Taky dobrý," přidám se. Liz mi to odsouhlasí kývnutím a pak do mě drkne ramenem a zazubí se.

„Můžeme jít?" mrkne na mě. Přikývnu a zase se obrátím na holky.

„Budete mi chybět. O prázdninách musíme dát nějakou slezinu," pousměji se smutně. Ebba to okamžitě odsouhlasí, zatímco Jessica smutně natočí hlavu a našpulí rtíky. Všichni se postupně obejmeme, s Liz ještě oběhneme pár dalších kamarádů a nakonec se vytratíme domů. Všichni měli v plánu jít pít a pořádně oslavit konec středoškolských dní, ale já s Liz jsme už měly jiné plány. Sbalit si věci a nasednou na letadlo, které letí odpoledne. Sice tu byla možnost využít auto, ale to by trvalo tak půl dne minimálně, a na to s Liz nemáme nervy. To si raději zaplatíme o něco málo víc, zato s větším pohodlím a bezstarostnou jízdou.

„Za tři hodinky tě tu vyzvednu," oznámí mi Liz, jako by to byl rozkaz a já nesměla nic namítnout. Poslušně přikývnu a v podpatkách se s obtížemi vyškrábu ven z auta. Jakožto poslední den školy jsme si museli vzít taky něco slavnostnějšího, bylo nám rozdáno vysvědčení a šlo se domů. Až pak za týden, 1. června, je slavnostní ceremoniál před celou školou, kterého se díkybohu s Liz nezúčastníme, protože budeme o sto šest pařit v Londýně s kluky.

„Jsem doma!" křiknu do obýváku, jako vždy skopnu podpatky a odhopsám do kuchyně pro nějaké jídlo.

„Umyj si ruce a převlékni se, nebo si umažeš ty šaty!" vyhrkne na mě mamka, jakmile mě uvidí jak se řítím k lednici. Protočím oči, věnuji jí falešný úsměv a už si to dupu nahoru. Rychle vykonám to, o co mě mamka požádala a ještě si svážu vlasy do drdolu. Nakonec zase seběhnu dolů.

„A oběd bude za deset minut, nic si už neber," upozorní mě. Přikývnu a vylezu si na barovou stoličku, abych jí aspoň mohla pozorovat, jak připravuje moje oblíbené zapečené makarony s brokolicí.

„Kde máš vysvědčení?" zeptá se zvědavě, když jsem chvíli mlčela. Usmála jsem se a podala jí ten veledůležitý papír. Máma ho přejela očima a následně se usmála.

„Jsem na tebe moc hrdá zlato. V obýváku na tebe čeká dárek," usměje se. Povytáhnu obočí a plná očekávání se vydám ke gauči. Na konferenčním stolku tam čekala tlustá žlutá obálka a pak ještě malá krabička. Jako první jsem popadla obálku a s bušícím srdcem jsem jí otevřela. Všimla jsem si loga školy, na kterou jsem tak moc chtěla.

A navíc. Tlustá obálka.

Byla tlustá.

To znamená jediné.

„Mamííí! Oni mě vzali!" vyjeknu nadšeně.

„A kam?" ozve se zmatený hlas mámy z kuchyně. Uchechtla jsem se. O této škole jsem opravdu nikomu neříkala. Na právnickou mě vzali, to mi výsledky přišli minulý týden. Jen na ekonomickou školu mě nevzali, což mi upřímně vůbec nevadilo.