24. Pojď se mnou na rande

88 4 0
                                    

Myslela jsem, že se vzbudím dřív než Niall a vyběhnu z jeho bytu ještě než se on vzbudí, aby nenastala taková ta trapná situace. Jenže bohužel, když jsem se ráno probrala, k zděšení jsem zjistila, že místo vedle mě je prázdné. A ještě větší zděšení bylo, že bylo už deset hodin. Uh, sakra, to budou určitě už všichni vzhůru.

Vyhrabala jsem se nemotorně z postele, navlékla na sebe šaty a snažila se přitom dělat co nejméně prudký pohyby. Fuck, s tím pitím jsem to včera nějak přehnala.

Vlastně, když už jsme u toho... je možný, že si skoro nic nepamatuju? Mám teda mlhavé momenty, vím, že jsem skončila s Niallem v posteli, vím co se dělo, ale všechno předtím mám v mlze. Ne počkat, ještě si vybavuji rozhovor s Andym, jen už tak trošku nevím o čem jsme se to bavili. No nic, ptát se ho na to nebudu, to by bylo opravdu trapný.

Upravila jsem se v malém zrcátku na zdi, abych nevypadala jako nějaká příšera a vyšla jsem na chodbu, odkud jsem sešla do obývacího pokoje. Jak jsem postupovala po schodech, docházelo mi, jakou pitomou chybu jsem to udělala. Vyspala se s Niallem. Opravdu Agnes, opravdu? Vždyť tím jsem akorát ublížila Calumovi a nejspíš i Ashovi.

"Dobré ránko," prohodí jako první Zayn, jakmile mě spatří. On, Andy, Liam a Harry seděli rozvalený u televize a sledovali jakousi reality show. Po jeho pozdravu se na mě otočilo i zbylých pár hlav, které se na mě zazubily.

"Ehm, ahoj," usměji se lehce, ale přitom se raději snažím dívat kamkoliv jinam, jen ne na ně. Jako by mi ty jejich významné pohledy nějak pomohli, spíš jsem se tedy cítila víc mizerně.

"Niall je v kuchyni," ozve se po chvíli Liam. Přikývnu, otočím se a co nejrychleji odkráčím do kuchyně, nebo se pokusím jít směrem, kde si myslím, že by kuchyně mohla být. Ha, trefa. Vešla jsem do prostorné, bíle vymalované a moderně zařízené kuchyně, kde u plotny stál ten blonďatý andílek a u baru seděl Louis s mobilem v ruce. Očividně se zrovna o něčem bavili, ale moje přítomnost jejich rozhovor vyrušila.

"Eh, dobré ráno," zamumlám a lehce se usměju nejdřív na Louise, až nakonec sklouznu očima na Nialla. Jen co mě spatří, na tváři se mu vykouzlí jemný úsměv. Přesně ten úsměv, z kterého mi div nevyskočí srdce ven.

"Ahojky," pozdraví zvesela Louis a hned vyskočí na nohy, "no, uhm, tak já jdu za kluky do obýváku."

Super. Takže jsem s Niallem sama. V jedné místnosti. A něco mi říká, že bych měla zavést rozhovor na to, co se stalo včera a uvést vše na pravou míru. Nebo se o to alespoň pokusit.

"Chceš o tom mluvit?" zeptá se svým ranním drsným hlasem Niall. Překvapeně zamrkám. Jako by mi snad četl myšlenky.

"Vlastně jo," přikývnu, dám si jeden pramen vlasů za ucho, přistoupím ke kuchyňskému baru a sednu si na barovou židličku. Upřu na Nialla svůj nejvážnější pohled co dokážu, ale všimnu si, že on mě sleduje mírně pobaveně.

"Co je?" zeptám se s úsměvem na rtech.

"Tváříš se jako by jsi byla na smrtelné posteli. To jsem byl až tak špatnej?" pozvedne s humorem obočí.

"Ježiš, to ne!" vyhrknu okamžitě, díky čemuž se začnu červenat. Niall se rozesměje, což donutí mé tváře se červenat ještě víc. Trochu si odkašlu a skloním hlavu na podlahu, jelikož to byla opravdu trapná (a vlastně i vtipná) situace.

"Jsi roztomilá, když se červenáš," pronese po chvíli. Znovu na něj upřu pohled a zjistím tak, že tentokrát má vážnou tvář on. Vždycky jsem si myslela jak je tahle věta klišé, milionkrát omílané ve všech těch filmech či knihách, ale když to on vyslovil nahlas, jako by to bylo správné.

HEARTBREAKER || 5SOS (+1D)Kde žijí příběhy. Začni objevovat