V obchodě jsme se nezdrželi úplně dlouho a to z důvodu, že se kolem nás začínaly hromadit holky různého věku, především od dvanácti do sedmnácti a chtěly po nás fotografie nebo jakékoliv drby o klucích.
Musím přiznat, že jsem to zvládala vcelku v pohodě, asi díky tomu, že už v Manchesteru si mě sem tam odchytla nějaká holka, co se mě zeptala na mojí minulost s Niallem, ale taková Lizzie to zvládala docela špatně.
"Prosím, koupíme si domů flašku vodky?" zaškemrá už asi popáté, když jsme pochodovaly pěšky po nějaké ulici, směrem k našemu hotelu. Tedy, alespoň jsme si myslely, že jdeme k našemu hotelu.
"Ne, nedovolím, aby se z tebe kvůli nim stal alkoholik," zavrčím a hodím po ní přísným pohledem. Liz zakoulí očima, ale už nic neříká a ověšená taškami mě následuje, proplétajíc se mezi neznámými lidmi v ulicích Londýna. Londýn bylo nádherné město, plné života a zajímavého dobrodružství. Dokázala bych si tady představit život.
"Zapomněly jsme si dát kafe!" vyhrknu po nějaké době tiché chůze. Otočím se na Liz s pootevřenou pusou a smutně svěsím ramena.
"Klid, dáme si doma," začne mě chlácholit.
"Ale už jsme rozbily naší tradici," zabrblám.
"Ty jsi tak sladká," začne se rozplývat Liz a naprosto tím změní jak téma, tak situaci. Povytáhnu obočí a neohrabaně, díky všem těm taškám, jí ukážu prostředníček, což jí donutí k smíchu. Zavrtím hlavou a raději se zase začnu rozhlížet po okolí.
"Ha, vidím náš hotel. BINGO!" vyjeknu šťastně, až se za mnou otočí pár lidí. Nechám lidi lidmi a rozejdu se spěšně k hotelu. Byl červen a na Anglii obrovské teplo, které jsem s Lizzie moc nevychytala a oblékla se celkem hodně. Měla bych se začít dívat na předpověď počasí.
Trvalo nám asi deset minut, než jsme celé uřícené zapadli jak do hotelu, tak do našeho bytu.
"Kde jsou kluci?" zeptám se zmateně, když si všimnu až příliš hrobového ticha, pro tento byt opravdu nezvyklého.
"Mikey mi psal, že si jdou zahrát fotbal, či co," vysvětlí Liz a s funěním odloží všechny tašky na gauč.
"Odkdy jsou zrovna oni takový sportovci? No nic, jdu se osprchovat a uklidit věci. Pak si uvaříme oběd a dáme kafíčko, jasný?" řeknu k ní jedním dechem a aniž bych dala Liz nějaký prostor pro vyjádření se, zmizím ve svém pokoji. Oblečení jsem nechala v taškách, rozhodnutá ho později zabalit rovnou do kufru a doufajíc, že se mi tam vůbec bude vejít. V koupelně jsem se poté hezky odlíčila, vlezla si do sprchy a nakonec i s mokrými vlasy vyšla ven. Ještě jsem se ani neoblékala na koncert, ten začíná až za nějaký čtyři hodiny, tudíž vyhrály šortky a mikina.
"Co si dáme k jídlu?" zeptám se Liz zkoumavě, jen co vrazím do kuchyně, kde už moje nejlepší kamarádka netrpělivě přešlapovala a zkoumala lednici.
"Kluci jí jen samý nechutný jídla. Jsem si jistá, že tohle je už dávno prošlý," nakrčí znechuceně nosík a s obavami šťouchne do neidentifikovatelné hroudy ve druhé poličce v lednici. Uchechtnu se a nechám Liz prozkoumávat lednici, zatímco já se vrhnu na další skříňky. Mám pocit, že oni si to jídlo snad jen objednávají. Přeci nemůžou žít celý týden jen z lupínků, bonbónů a brambůrků...?
"Našla jsem lasagne!" vyjeknu nadšeně a vítězně zvednu nad hlavu krabičku s mým oblíbeným jídlem.
"A z toho se najíme dvě?" pozvedne nevěřícně obočí Liz.
ČTEŠ
HEARTBREAKER || 5SOS (+1D)
Fanfiction- bez korektury Agnes bývávala nejlepší kamarádka Nialla Horana, ale jejich cesty se záhy rozdělili. A teď, po několika letech se znovu shledají, jen už vše není takové jako dřív. V životě má totiž nejlepší kamarádku a čtyři nejlepší kamarády. Mil...
