HEARTBREAKER || 5SOS (+1D)

25. Ráj

"Můžu s tebou mluvit?" zeptám se Caluma, jakmile vstřelí do kuchyně, aby uklidil špinavé nádobí. Byla jsem tu jen já, pomalu jsem uždibovala ze své snídaně a říkala si v duchu jak jsem hloupá. Liz se už dávno připojila ke klukům, takže teď byla pravá chvíle na nějaký ten vážný rozhovor. Ale Calumovo pohled mi jasně naznačil, že žádný takový rozhovor neplánuje.

"Co potřebuješ?" zeptá se bez jakékoliv známky emoce. Už jen ten zpropadený tón hlasu mě ničil.

Vstala jsem ze židle a přešla k němu. Byl sice zády ke mě, dával špinavé talíře do dřezu, ale hned na to se otočil na mě.

"Musíme si promluvit," zajíknu se. Začínalo se mi dělat nevolno, což je divný už jen díky tomu, že jsem teď do sebe nacpala dva prášky.

"To bude něco," zamumlá si sám pro sebe a protočí oči. Nedíval se na mě, spíš jen jakoby za mě, což mě mírně znepokojovalo. Nestála jsem mu ani za to, aby se na mě podíval.

"Moc mě to mrzí," šeptnu a sleduji jeho mimiku. Calum se ušklíbne a konečně se mnou naváže oční kontakt.

"A co tě mrzí? Žes chrápala s Niallem? Nebo že s ním teď jdeš na rande?"

"Jak to víš?" zamračím se nechápavě. V hlavě si přehraju poslední hodinu, co jsem tady. Nikomu jsem o tom ještě neříkala.

"Stavoval se tady Harry pro sluchátka, který si tu včera zapomněl," pokrčí rameny. Povzdechnu si, jelikož mi je jasný, že jsem docela v dobrý kaši. Měla jsem v plánu říct, že jdeme jen ven.

"Neboj se, kluci to neví. Jen já a Liz... zatím," věnuje mi falešný úsměv. Sakra, Calume, nechovej se tak, fakt mě to mrzí! Jenže, zase si za to můžu sama, tak co.

"Zatím?" pípnu tiše, čímž si vysloužím jeho upřímně starostlivý pohled. Ale ten je zase vystřídán tím nedostupným-naštvaným.

"Víš, Ash by pro tebe byl vážně skvělej kluk. Nechápu to," zavrtí hlavou.

"Víš co já nechápu?" prsknu, jelikož mi už tak trochu dojde trpělivost. Ano, té jsem zrovna moc nepobrala, "že ty se mi celou dobu vyhýbáš. Kašleš na mě."

Calum se uchechtne, obrátí oči jinam a pak si zajede rukou do vlasů. Tohle nedělal moc často a když už, znamenalo to, že byl nervózní nebo zoufalý.

"Proč to děláš? Proč se tak chováš? Já seru na nějakýho Ashe, mě zajímáš ty!" vyhrknu bez rozmýšlení. On překvapeně zamrká, znovu se na mě zadívá a pootevře pusu, že chce něco říct. Pak si to rozmyslí a zase jí zavře. Chvíli se upřeně sledujeme a v hlavě přemýšlíme co bychom řekli, ale jemu se záhy na tváři objeví další úšklebek.

"Proto jsi se vyspala s Niallem a teď budete randit," zamumlá. Povzdechnu si, jelikož se v tom začínám docela slušně zamotávat.

"Co jsem asi měla dělat, když jsi mi ty nevěnoval ani jediný pohled?"

"Ash by pro tebe byl ten pravej," šeptne a odejde. Sleduji jeho mizející záda a přemýšlím o tom, co právě řekl. Myslel to tak, že...? V tom mi dojde, proč se celou dobu choval tak jak se choval. Pořád je do mě zamilovaný, to jo, ale asi si nějakým způsobem namluvil tu stupidní věc, že Ash je pro mě lepší volba než on. Bojí se, že by zklamal, že by nebyl dostatečně dobrý pro mě.

Zhluboka jsem se nadechla a zapřemýšlela co teď. Rande jsem už odvolat nemohla a nějakým sobeckým způsobem jsem se na Nialla i těšila. Ale hrozně mě drtilo to, co jsem provedla Calumovi. Vlastně i Ashovi, ale to mě už tak nezajímalo. Pch, jsem fakt hrozná.