Nezměrná síla, drtí mi rámě,
potichu hlesnu, zrakem k F. kradmě.
Zamlklá dívka hledí však bokem.
Já ale nechci milovat totem...
Duši mi trháš na sto pět segmentů,
Tajemně chladná, bráníš mi ve vhledu.
Z kamene srdce depresí kuto,
odmítá lásku, po štěstí pusto...
Tvůj chlad, jak Záhořova palice
Sviští, už dopadá mi na líce.
Jsi má, má přenádherná femme fatale,
však já, jsem jen prach, který vzduch rozvál.
Hle, svázán Tvými vzdechy,
Jen ležím, bez útěchy.
Rozhlížím se, zřím jen F.,
Chladná čepel, teče krev...
ČTEŠ
Bezbřehý sentiment
PoesíaNezvladatelná úzkost, neschopnost čelit životu, slabost a zmar v moderní době. Avšak i v nejhorších chvílích záblesky naděje.
