Born to rule

3. "Začátek zkázy"

Plížil se tiše a nenápadně chodbami paláce. Bylo chvíli po poledni a zatím nikde nikdo. Byl za to velice rád a tak si oddychnul ve chvíli, kdy uviděl dveře svých komnat. 

Už sahal po klice když v tom za sebou uslyšel těžké kroky a následné oddychnutí. V tu chvíli se mu srdce zastavilo a tělo ztuhlo. Naskočila mu husí kůže a ani se nepokoušel dýchat.

,,Kdopak se to uráčil přijít" hrubý hlas jej donutil, že sebou leknutím prudce trhnul. Přišel si jako vetřelec ve vlastním domě. Jak poetické.

,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde ses nacházel? Leiros tě hledá i s družinou po lesích" obořil se na svého syna Oropher. Ten byl vyděšený k smrti.

Nenacházel slova a tak jen pokrčil mlčky rameny, na nic víc se totiž nezmohl. Vyčkával na jakýkoliv trest, křik nebo pohlavek. Nic z toho však nepřicházelo.

,,Už tak mám starostí nad hlavu. Ještě ty mi začni dělat problémy" promnul si unaveně oči a Thranduil nechápal. Cožpak se neprovinil dostatečně?

,,Copak se děje Ada?" optal se starostlivě, doufajíc, že jeho přečin zůstane bez povšimnutí. A také mu to vyšlo. Jeho otec ukázal dovnitř komnat a vyžadoval tak soukromí.

,,Král má velké problémy se sousedními obyvateli. A mnoho elfů už jeho vedení považuje za nesprávné. Několik z nich se vzbouřilo a toho nepřátelé využívají a více tlačí na pilu" začal, jakmile se zavřely dveře komnat mladého elfa.

,,A-ale to nechápu. Cožpak není vláda pana Thingola správná? Jeho směr vždy vedl k míru a vítězství" snažil se marně vplout do situace Thranduil.

,,Ano to je. Přesto po tak dlouhé době se mnohé mění. Doufám, že nedojde na nejhorší" obrátil se Oropher k synkovi zády. Pozoroval spletitou klenbu, pečlivě vytesanou ve skále.

,,A co je to nejhorší?" optal se se zaťatým dechem plavovlasý elf svého důstojného otce. Bál se odpovědi, ať už bude jakákoliv.

Rádce Thingolův se prudce otočil zpět a zadíval se mu hluboko do očí. ,,Rozpad říše a impéria jako takového. Občanská válka" dodal tak na ještě větší dramatičnosti.

V tu chvíli se ještě nevzdělanému elfovi bez jakýhkoli zkušeností a vědění o světě zastavilo srdce již podruhé v onen den. Nedokázal si představit les, ve kterém vyrůstal od útlého věku, v plamenech.

----

Celý zbytek dne jen vysedával ve svých komnatách a snažil si vzpomenout na zlé časy v království. Na časy, při kterých zemřela i jeho matka. Nevzpomínal si na ni a kéž by ano.

Tarë, tak se jí říkávalo. Byla vážená a milosrdná. Obdivovala lesní krajiny a přírodu jako takovou. Dbala na každého jeho obyvatele, ať už lidského nebo zvířecího.

Nikdy nikoho neodsoudila a neposlala na zcestí. U ní si vždy každý našel své místo. Avšak byla tvrdohlavá, umanutá a nezodpovědná. Nedokázala pobýt doma ani jediný den. Oropher mu vyprávěl, jak po jedné hádce s ním zmizela na několik dní v lesích a nikdo o ní neslyšel ani ji neviděl.

Tuhle stránku má po ní a to, že nedokázala být stále po boku otce, chápal. Jeho neustálé kibicování a buzerování se jistě vztahovalo i na ni. Ale tím se on nechlubil.

Nedokázal si vybavit ten nářek elfů, plameny šlehající k obloze a zoufalství. Byl nemluvně a tohle se jej netýkalo. Doufal, že nikdy týkat nebude.

Ano, učil se boji a byl v tom vážně dobrý. Věřil však, že neuvidí svůj národ umírat. Nedokázal si to ani představit. Jeho lítost byla silná, raději by zemřel než tohle pozorovat.

Netušil kam se podívat, najednou se mu před ošima zjevovala jen zkáza a smrt. Každým krokem si představoval horší a jeho myšlenky byly černější než samotná temnota.

Nevěděl s kým o tom mluvit. Leiros jistě o ničem neví a i kdyby, nebude to chtít rozebírat. A jiného elfa zde nenacházel.

Už se pomalu stmívalo a v tu chvíli si vybavil onu neznámou z lesa, Helinillë. Najednou mu přišlo vhod, že poznal onu elfku za zvláštních podmínek.

Obrátil se a popadl svou dlouhou tmavou tuniku. Hodlal splynout s již nyní potemnělým lesem, na který bude vrhat své světlo pouze stříbřitý měsíc.

Najednou se zastavil uprostřed rychlého kroku. Ohlédnul se slabě po své komnatě a uvědomil si, že pokud hrozí nepokoje, není v bezpečí. Nikdy by jej nenapadlo, že se takto bude cítit ve vlastním domě.

Vzal si tedy pro jistotu své dvě dýky a pečlivě uschoval. Následně se bezhlavě, ignorujíc ostatní kolemjdoucí, vrhnul znovu vstříc lesu a jeho nástrahám hledat nyní tu jedinou osobu, která by mu mohla rozumět..