Born to rule

6. "Odchod Sindar"

,,Otče, jak mohu pomoci?" zajímal se Thranduil, jakmile se Oropher objevil v jeho pokojích. 

,,Beleriand upadá můj synu, už zde nemůžeme zůstat.." začal a Thranduil byl stále více znepokojený. Podle stráží se opravdu k bráně Tisíců Jeskyní blížila armáda a několik elfů z paláce se vytratilo. Byli to zrádci králova dvora.

,,Thingol povolil náš odjezd" vyřknul najednou a jeho syn zalapal po dechu. Nechápal, co se to najednou dělo. Proč během pár dní, možná i hodin, přišel o svůj domov? Nechtěl vidět krásné stromy v plamenech, nikdy.

,,Ale otče, nemůžeme krále ani královnu opustit" smutněl plavovlásek. Měl výčitky svědomí, že zde nechají v nebezpečí Thingola i Melian, kteří se o všechny vždy tak pečlivě starali s láskou.

,,Neboj se synu, Velekrál dokáže zkrotit odboj spolu s Melian jsou silní" usmál se na něj vlídně a soucitně. ,,Družina je připravena. Pod mým vedením se vydáme přes tamní hory Ered Luin" oznámil mu směr cesty. 

,,Na východ?" nechápal, tam se nikdy nepodíval. Nikdy vlastně neopustil lesy Region a Neldoreth. Natož řeku Sirion.

,,Ano, ale musíme se vydat hned, dokud je cesta ještě bezpečná" naléhal a tak Thranduil neměl na výběr. Svou domovinu a rodný les zachránit nemůže. Mohl pouze doufat, že Thingol s Melian spory uklidní a vše se vrátí do starých kolejí. Ale to bylo téměř nemožné.

,,Dobrá, ale mám podmínku" vyřknul a Oropher na něj vykulil své jasně modré oči. Nechápal oč jeho synovi jde, nikdy si nic nepřál. Maximálně klid od učení a více volnosti.

,,A jakoupak?" pobídnul jej k mluvě a Thranduil ani na chvíli neváhal. ,,Hellinilë pojede s námi. Nemá domov a my jsme jediní, kteří ji mohou zachránit" pohlédnul letmo ke své posteli, na které tiše spokojeně oddychovala mladá elfka.

Oropher nebyl zrovna nadšený, ale chtěl svého syna co nejdříve dostat za hranice, do bezpečí. Jestliže sebou bude muset vzít o elfku navíc, neublíží to nikomu. 

,,Dobrá, ale teď už musíme vyjet" naléhal. ,,Vyčkám tě u vchodu do zahrad" vyřknul dále a následně zmizel za dveřmi z těžkého tmavého dřeva.

Plavovlasý syn rádce Thingola se rychle vydal za svou věrnou přítelkyní, aby ji nuceně vzbudil. ,,Helli, musíme jít" šeptal a jemně ji hladil po rameni. 

Elfka se pomalu probouzela z omámení, doufajíc, že vše bylo jen snem, ale to jí hned starostlivý pohled Thranduila vyvrátil.

,,Já nemám kam jít" popotáhla zoufale a usadila se v měkkých peřinách. Zadívala se na svého zachránce, už se cítila maličko lépe, psychicky. 

,,Půjdeš s námi za hranice. Vše ti povím, ale teď musíme vyrazit, ano?" usmál se letmo a rychle do svých cestovních tašek sbalil jen nejnutnější. Nakonec vše popadnul, včetně tmavovlásky, a vydali se společně vedlejšími chodbami pryč.

,,Kam vůbec pojedeme?" zajímala se, jakmile spatřila koně, včetně družiny rádce Orophera. ,,Za hory Ered Luin" odpověděl jí a vyhoupnul se do sedla svého plavého koně. Následně pomohl i Hellinilë. Ta obmotala své paže okolo jeho pasu a složila tvář na záda.

,,Vpřed!" křiknul svým mužům a ženám, kteří stáli po jeho boku zcela důvěřivě. Původně mezi nimi měla být i královna Melian, ale ta se odjezdu jasně zřekla. 

,,Pospíšíme si k lesu Nan Elmoth a přes pláně Estoladu budeme pokračovat k průsmyku v horách. Poté bychom měli být v bezpečí" vyřknul Oropher směr jejich cesty. Několik dalších se pokusilo utéci, avšak vydali se jinudy. Tuto volbu Oropher považoval za nejlepší.

Jejich koně pelášili prašnou stezkou. Družina mohla mít sotva třicet jezdců, byli nenápadní, nebo v to alespoň doufali. 

Jakmile se přiblížili řece Aros, slyšeli, že je v patách někdo pronásleduje. Nebylo to dobrým znamením. Křik odboje se linul širokým okolím.

,,Rychleji! Musíme jim zmizet za hranicí!" pobídnul svého koně do tempa Oropher. Dostali se tak do velmi nevýhodné pozice ve štvanici. Thranduil následoval svého otce a po očku sledoval stav Hellinilë a blížící se armády.

Blížili se ke světlu měsíce na konci lesa Region. Cíl už měli téměř před nosem, to by se jim ovšem nesměla pod kopyty naskytnout překážka, která jim nejspíše zničí veškeré naděje...