Born to rule

4.

Sotva celý příběh dopověděl, musel prudce zalapat po dechu. Nejen že téměř křičel, ale vše zvládnul na nádech.

Hellinilë na něj s každým dalším slovem třeštila oči. Jak by mohla věřit tomu, co jí plavovlasý elf vykládal?

Nakonec se hlasitě rozesmála. Thranduil si ji nechápavě prohlížel. Vše myslel zcela vážně, neměl se na koho obrátit a ona jediná se mu vysmála. Málem padal do kolen.

,,Thranduile, myslela jsem, že jsi vážný" ušklíbla se po chvíli a poté mu pohlédla do očí. V tu chvíli si uvědomila, že to nebude jen legrace mladého elfa. Tomu se totiž hrnuly slzy do očí.

,,Kdy ses to dozvěděl?" zděsila se najednou. Její pozornost se navýšila. Vysedávali na svém oblíbeném místě u řeky. Vysoko ve stromech, kde je nebude nikdo rušit.

,,Dnes a vůbec to nevypadá dobře. Podle otce hrozí i občanské spory, možná válka. Elu Singollo s Melian nevychází, jsou velice dobře chránění a Lúthien odjela co možná nejdále" oddychnul si při té vzpomínce na ustaraného otce.

,,Vím o protestech elfů a náporu nepřátel zvenčí. Nenapadlo by mne však, že to zašlo tak daleko" zamyslela se Helli. Netušila, jak se v této situaci zachovat. ,,Co teď bude? Král se opevňuje v Nekonečných Síních a čeká?" vzhlédla zpět k němu.

,,Nemám ani nejmenší tušení, co bude dál" zakroutil Thranduil hlavou. Jeho pohled směřoval několik metrů daleko za obzor krásných stromů. Slunce zapadalo a vrhalo na les temný stín.

,,Měl bys ještě s otcem promluvit a zjistit víc" navrhla z ničeho nic bystrá elfka. I ona měla svou rodinu, kterou chtěla uvědomit o této skutečnosti. Není to však lehké, nebudou jí věřit bez pádného důkazu. Zvláště, když tuto informaci má od Thranduila.

,,Souhlasím" přikývnul nakonec plavovlásek a slabě se usmál na svou kamarádku. ,,Děkuji" vyřknul a ona jej přátelsky poplácala po rameni.

,,Musím se vrátit a ty bys měl také. V Menegrothu tě budou shánět" pobídla jej k odchodu. Podle všeho se zlé časy blížily a tak nemohli nic riskovat. Zvláště, když jsou oba dva z jiných částí vojska.

Syn Oropherův seskočil ladně ze stromu a následně se s lehkým mávnutím dlaní rozloučil s Hellinilë. Rozeběhnul se opačným směrem a to k Tisícům jeskyním proti proudu řeky.

Příroda utichla a jako by se kolem něj najednou rozprostřela nekonečná poušť. Stromy nešeptaly a zvířata se schovala do svých temných úkrytů.

Donutilo to jej zastavit a rozhlédnout se. Pocítil přítomnost ještě další osoby a tak sáhnul instinktivně po své dýce. Už se připozdívalo a tma zahalovala okolní les.

Napětí uvnitř jej narůstalo a netušil, kam dříve pohlédnout. Ve chvíli, kdy už si myslel, že si vše jen namlouvá, se z křoví vynořila neznámá vysoká postava, zahalená v jasně hnědém plášti. Než se nadál, obklopili jej další tři.

Byl zmatený. Věděl, že se jedná o elfy. Ale nyní nemohl věřit nikomu mimo palác a pomalu i v něm. Neznal žádné podrobnosti, ale dokázal si vše docela živě představit. 

,,Syn Oropherův.." pronesl jeden z nich vznešeně. Toto oslovení moc často nenosíval s pýchou ale ani s odporem. Měl svého otce rád a přesto z něj měl strach a častokrát k němu pociťoval nenávist za jeho přísné chování.

,,Pročpak se vysoce postavený elf potuluje po lesích sám v tuto večerní hodinu?" zajímal se zvědavě další. V jeho hlase bylo slyšet opovržení. Jistě se jednalo o pár elfů, kteří bojovali za své právo a postavení v království.

,,Do toho vám nic není" prudce se k němu otočil a tmavovlasý elf si jej šibalsky prohlížel. Jeho tělo bylo skryto pod silnou látkou a tak jeho pohyby byly Thranduilovi neznámé. Nemohl předvídat. Pouze z očí a to nebylo tak lehké.

,,Kaële! Víš co nám bylo řečeno. Žádné násilí, dokud nebude vše přichystané" zavrčel na něj onen muž, které vyřknul královské jméno. Působil z nich nejrozumnější a mezi nimi vedoucí a důležitější. 

,,Co bude přichystané?" ulétlo mladíkovi, neovládal se avšak musel se zeptat. Zmíněný Kaël si neodpustil troufalý výraz. 

,,Váš konec,.. náš začátek" odpověděl tajemně. ,,Kaële!" okřiknul jej znovu. ,,Teď ví příliš a je z paláce! Může vše prozradit!" to měl tedy pravdu. Thranduil hodlal obeznámit otce a to hned poté, co jej také vyzpovídá. 

,,Tak jej vezmeme k nám" navrhnul Kaël a syn Oropherův si jej sjel pohledem s myšlenkou, zdali mu nepřeskočilo. ,,Budou jej hledat. Už teď Oropher něco tuší, je dost podezřívavý a může prohlédnout každého z nás" zakroutil hlavou dosud nečinný elf a vynořil se ze stínu stromů. 

Thranduil jej znal od vidění, byl z Menegrothu. Motal se dost často kolem královské rodiny i kolem Leirose, vychovatele. Měl vzato, že je na jejich straně. Teď je jasně vidět, že se jedná o velezradu a všichni jsou v ohrožení. 

,,Mám naprosto jednoduché řešení," promluvil poslední z elfů. Plavovlásek začínal být docela zoufalý. Se dvěma dýkami  v obklíčení čtyř elfů jistě velice zdatnými v boji. Už hledal východisko z tohoto problému. V rukávu měl pouze jedno eso.

,,Když jej nemůžeme zajmout ani pustit, je pouze jediná možnost.." ušklíbnul se a další dva se k němu vesele přidali. ,,Jak asi bude reagovat Thingol na zprávu, že se samotný syn jeho rádce přidal k nám?" vyřknul a v tu chvíli se Thranduil zděsil.

,,Nikdy!" křiknul prudce. Ikdyž sám neznal podrobnosti onoho sporu mezi poddanými a královskou rodinou, musel se vzepřít. Stále měl největší důvěru ve svého otce. Věděl, že bude později možná litovat, ale rozhodnul se pro útok.

,,Obávám se, že nemáš na výběr" přikývnul ten jediný z nich, který se jej do teď zastával. Thranduil byl pevně rozhodnutý a jen vyčkával na příležitost. Královské Jeskyně jsou hlídané a nejsou odsud daleko. Stačilo vědět směr a ten měl udaný.

Mlčky pozoroval okolí, zatímco se k němu všichni elfové blížili. ,,Odlož zbraně" pobídnul jej Kaël a tak falešně uposlechnul. Slabě se přikrčil a pomalu odkládal svou dýku na zem. Všichni čtyři si už mysleli, že mají vyhráno, to se ale velice spletli.

Syn Oropherův byl velice mazaný a tak se prudce ohnal a vážně poranil jednoho z nich. Než se ostatní vzpamatovali, leželi na lopatkách nedaleko od něj. Nedal jim možnost se rozkoukat nebo vzchopit. Ihned se rozeběhnul směrem pryč. 

Vyrůstal zde a nemohl mít tak problém se zde orientovat i po tmě. Jeho tuniku rozdrásávaly větve stromů. Pálila jej podrážděná kůže jak na obličeji tak na končetinách. Nevnímal nic než jen to, jak mu hoří za patami.

Kaël se hodlal rozeběhnout za ním, když v tom ho velící zastavil. ,,Nech jej, stejně je plán na spadnutí. Podáš si ho jindy" nakázal a tak docela neochotně Kaël uschoval svou zbraň. Poté pomohli na nohy raněnému a vydali se zpět do úkrytu. Jejich plán nemohl Thranduil slyšet, jelikož už byl daleko odsud...