Born to rule

5.

,,To je ale více než znepokojivé" zamračil se Elu Singollo a stejně tak i jeho žena Melian. Thranduil před nimi klečel na kolenou a vyprávěl o informacích, jež se sotva dozvěděl. 

Oropher stál nedaleko od něj a znepokojeně pozoroval jeho ranky na tváři i pažích. Jeho drahé oblečení protkávané zlatými nitěmi bylo už nenositelné.

,,Kaël a Nëlerol budou hledáni a ztrestáni" prudce Thingol vstal a mávnul ke strážím. Následně dal celému dvoru pokyn k soukromí. Vydal se za synem Oropherovým a donutil jej vstát.

,,Nesmíme nikomu věřit. Jestli máme špehy i v paláci, nemůžeme se na nikoho obracet" vyřknul k němu a dal mu tak jasně najevo, že je u něj vážený, stejně tak i otec. 

Thranduil vděčně přikývnul. ,,Jdi se obléknout. Otec tě poté obeznámí se vším ostatním" pousmál se na něj Thingol a Melian jen smutně věnovala pohled Oropherovi. 

Plavovlasý elf přikývnul a vydal se ke dveřím, když v tu ránu se prudce otevřely a stráže se v nich objevili i s nečekanou návštěvou. Synu rádce Velekrále ztuhla krev v žilách při pohledu na elfku v jejich zajetí.

,,Tato se motala okolo brány a zoufale se hodlala dostat za hradby" pevně ji drželi. Helli se hrnuly slzy do očí pod pevným stiskem.

,,Thranduile.. prosím" šeptala a tak veškerá pozornost padla na osloveného. Ten zavrhnul veškeré své postavení a vydal se k ní. 

,,Pusťte ji, je přítel" poručil. Stráže však pohlédli ke králi a ten mávnul rukou k souhlasu s ním. Elfka padla slabá k podlaze, vážně raněná.

,,Co se ti stalo?" nechápal a prohlížel si její rány hluboké a velmi nehezké. 

,,Můj otec se vzepřel odboji. Elfové táhnou na Menegroth a chtějí se zmocnit koruny" vyřkla a rozplakala se. 

,,Vyhlaste poplach!" křiknula naléhavě Melian a Thingol se ihned vydal k ní. ,,Musíš odjet, není to zde bezpečné" zamračil se, ale ona odporovala. 

,,Souhlasím s králem, měla by jste odjet paní" přidal se i Oropher. ,,Ne, zůstanu" zamračila se vážená královna a tak dala jasné slovo k pomoci v občanské válce. Thingol nebyl nadšený, přesto měl najednou tolik starostí. Musel doufat, že se jeho vlastní armáda neobrátí proti němu.

,,Hellinilë, pojď" pomohl jí Thranduil vstát a poté vzal na ošetřovnu. Léčitel byl velmi ochotný a dobrosrdečný a i když se mu v následujících chvílích nejspíše na stole objeví mnoho elfů, vzal si elfku ihned.

,,Co se stalo s tvou rodinou? Kde jsou tvé sestry? Matka?" zajímal se dál syn Oropherův, sotva se maličko uklidnila pod bylinkami, které jí ošetřovatelé podali.

,,Zemřeli, jen tak tak jsem stihla vyváznout" znovu se jí hrnuly slzy do očí. Plavovlasý elf ji pevně soucitně objal.

,,Musíš do bezpečí. V jižním křídle mám komnaty, je to daleko od hlavní brány a hlavních síní, kde se strhne největší boj. Pojď" pobídnul ji a vzal do náruče. Nemohla se bránit, byla příliš slabá a nikoho jiného už neměla.

Sotva ji položil do vlastních loží, padla do říše nekonečných snů. Byla vyčerpaná, bylo toho na ni moc. On sám se sotva dozvěděl o rozbojích v jeho vlastních řadách a už se necítil bezpečně ani ve vlastní domovině. V lese, ve kterém vyrostl. Sám netušil, co bude dál a nyní mu srdce místo krve pumpovalo strach...