Born to rule

8.

Thranduil seděl pod korunou stromu, který se spoustou dalších lemoval klidnou řeku Gelion. Mnoho elfů ulehlo a někteří pověření hlídali pečlivě okolí.

Plavovlásek nepatřil ani mezi jedny z nich. Pozoroval střídavě vodní hladinu, Hellinilë a otce, který byl jako na trní. 

Utekli z domova a neměli jasný cíl nebo směr cesty. Oropher pouze chtěl dostat své věrné do bezpečí. 

Thranduil by rád ulehnul a odpočinul si sám, ale nemohl oka zamhouřit. Vždy před sebou viděl spěch, rozhořčené elfy, kteří vyhrožovali králi a jemu samotnému. Nádherný les v plamenech a co teprve rodný palác. Soucítil s lesní zvěří a srdce mu pukalo nad jeho ztrátou.

Už teď mu chyběla jeho komnata. Hlavně tedy vysoký balkón, odkud každou noc pozoroval hvězdy a promlouval ke své zesnulé matce. Té, jež slíbil, že ze světa udělá lepší místo.

Ze zamyšlení jej vytrhnulo zašumění větru v korunách stromů. Oheň zesílil a řeka jako by najednou změnila rychlost proudu vody v jejím korytu. 

Mladý elf si podezřívavě prohlédnul okolí a vyhledal strážící elfy, ale nikde je neviděl. Znepokojeně sáhnul po své dýce a zamračil se. Byl odhodlaný se pustit do boje s kýmkoliv, kdo by mu snad odepíral svobodu.

Jeho největším strachem byla samota a klece. Bál se, že skončí sám bez přátel a rodiny, zapomenut a bez jakéhokoliv cíle či naděje.

V tom se z poza okraje řeky vynořil jeden z těch, jež měli hlídkovat a tak se uklidnil. Usadil se zpátky a opřel o kmen. 

Najednou se okolím rozezněl bolestný křik jednoho z nich, jež mu téměř vytrhnul srdce z hrudi. Okamžitě stál na nohou a létal pohledem po temnotě, jež je obklopovala. 

,,Zůstaň v klidu" šeptnul k němu elf, který v rukou třímal rukojeň meče. Thranduil taktéž sáhnul po zbrani a snažil se uposlechnout, vyvarovat se prudkým pohybům.

Bylo to však těžké, když se okolím rozezněl další prosebný a srdcervoucí nářek elfa z Doriathu. To už probudilo i ostatní a Oropher se rozhodl vyčkat. 

Z ničeho nic se ozvala rána a ze tmy se vynořila dravá šelma. Bez váhání skočila po mladém plavovláskovi a ten se zřítil na zem, nemohl nijak zareagovat.

,,Thranduile!" křiknul jeho otec zděšeně. Jeho syn třímal před sebou své ostří, které bránilo vrkovi, aby si jej nedal k večeři či spíše jako dezert. 

Temná bytost nebyla sama, doprovázeli jej dva další vrstevníci, jež se dali taktéž do útoku. Celou noc je sledovali a v největším úpadku ostražitosti a nejméně strategickém rozmístění strážících elfů se dali do akce.

Odporný pach z tlamy vrka lezl elfovi na nervy, nikdo mu nemohl pomoci. Rozhodnul se tedy pro razantní plán.

Prudce strhnul paže do strany a tak jej udeřil do hlavy. V mžiku stál na nohou a pokusil se zvíře bodnout svým mečem. To však velmi účinně uniklo a vrhlo se na něj tváří v tvář. 

Své zuby zaryl do ramena svého nepřítele a Thranduil bolestně vykřiknul. Potlačil vše, co se v něm v tu chvíli spustilo a znovu jej od sebe odstrčil. 

Už netušil, jak zaútočit, když v tom z poza zad vrka po něm kdosi hodil polenem. Temný nepřítel překvapeně zakvičel a hodlal se vrhnout po té, která si dovolila jej urazit.

Toho Thranduil v blesku využil a vyskočil mu na záda. Než se stihnul vrk vzpamatovat, elf mu uťal hlavu od těla. To se svalilo k zemi. 

Hellinilë zděšeně pozorovala ohavné monstrum, které padlo jen několik metrů od ní. ,,Zachránila jsi mě" usmál se syn Oropherův na mladou dívku jeho věku a ona zase na něj.

Elfové se s drobnými ztrátami zvířat zbavili. Rádce Thingolův se rozhlížel a spatřil svého syna. Bez váhání se vydal k němu.

,,Synu.. U Valar jsi v pořádku?" zajímal se ihned a pohlédnul na roztrhaný oděv a raněné rameno. 

,,Nic to není.." odvětil mu a za vrcholkami hor, které hodlali překročit, pronikaly první sluneční paprsky. Značily naději a teprve v tu chvíli opravdu spatřili tu spoušť.

,,Kolik máme ztrát?" zajímal se vůdce družiny svých lidí. ,,Tři mrtví a dva ranění pane" odpověděl zrzavý nižší elf.

Nepatřil mezi Sindar, při velké pouti elfů se odpojil a stal se Nandor, tedy Zeleným elfem. Později se sám vydal na velkou pouť přes Mlžné Hory i Modré Hory do Doriathu.

Přestože ho elfové nazývali cizincem v jejich kraji, býval Thingolem i Oropherem vážený. Říkával si Vendelön a byl velmi chytrý a zdatný v boji a strategiích.

,,Můžeme pokračovat, nebo je to vážné?" zajímal se starostlivě dál otec Thranduila, ten pečlivě naslouchal, stejně tak i Helli.

,,Ne, vážné ne" zakroutil hlavou Vendelön a letmým pohledem se věnoval elfům nedaleko od nich, jež litovali padlé. 

,,Dobrá, mrtvé pohřbíme zcela důstojně a vydáme se dál" poručil Oropher a chtěl jim pomoci, když v tom jej zrzavý cizinec zastavil.

,,Ale kam chceš jít? Přes Modré hory, ale kam dále?" donutil konečně k zamyšlení nyní jejich vůdce, který ještě visel na obláčku s tím, že je kdekoliv přijmou s otevřenou náručí.

Oropher mlčel, jelikož sám neznal odpověď, to už však věrný přítel jak jeho tak krále Šedopláště znal odpověď, kterou mu chtěl vřele nabídnout.

,,Putujme do Velkého Zeleného Hvozdu. Elfové Nandor nás vřele přívítají" navrhoval svou domovinu jako prozatímní útočiště, než se boje v Doriathu uklidní. 

Rádci se tato možnost zrovna nezamlouvala. Přeci jen jejich cesta by trvala několik dní a to bez nějakých komplikací. Jídlo mají sotva na dva dny a vodu sotva tak.

,,Je to moc daleko, Vendelöne" povzdychnul si. ,,Je to jednadvacet soumraků k Mlžným horám" podotknul. 

,,Zvládneme to. Na půli cesty se zastavíme v Hůrce. Poté je to po Východní Zelené cestě stejná doba" nabádal jej. 

,,Orophere, nemáme kam jinam jít a zde nemůžeme zůstat" zoufal a Thranduil se k tomu nemohl dále nepřidat a pouze přihlížet.

,,Otče, můžeme se o to pokusit" postavil se za elfa Nandor, který cestu znal. Ten mu věnoval vděčný úsměv.

,,V Hůrecku nesnesou cizince. Hledají nás a právě tam se nejrychleji rozhlásí příjezd družiny zmožených elfů Sindar" váhal Oropher osud jejich životů.

,,Příteli, podívej se na nás.." ukázal na ženy, které opečovávaly raněné. Muže, kteří uctívali padlé. Jejich skupinka měla sotva dvacet členů.

,,Kam nás chceš vést? Do Lindonu?" pokračoval a poukazoval na nejvýchodnější království elfů Beleriandu. Království Noldoli.

Oropher věděl, že tomuto místu se musejí vyhnout, jelikož právě tam si Thingol nadělal nepřátele v dávných dobách. A on byl jeho pravou rukou, jen na jeho hlavu je vypsána odměna několika tisíc.

Museli by pokračovat dál a to už je jen několik dní od Hůrky. Vůdci pomalu docházela slova a námitky, Vendelön byl velice přesvědčivý a chytrý. 

,,Dobrá.." vydechnul poraženecky. ,,Vydáme se za Modré Hory a do Hůrecka" povolil a elfovi Nandor se rozjasnila očka jako malému dítěti. 

,,Ale vyhneme se Velekrálovi Noldor" zamračil se zcela vážně Oropher, nehodlal přihnat sobě ani svému synovi smrt. S tím všichni souhlasili a tak se za nějakou chvíli vydali na cestu podél řeky Gelion na jih...

Takto začala cesta posledních elfů Sindar a budoucího prince Thranduila na druhý konec Středozemě.
To však ale ještě netuší, jak opravdu skončí celý Beleriand a rodný Doriath. 
Co je však čeká na cestě do Hůrky? Vyhnou se Lindonu a Velekráli Gil-Galadu, známého pod jménem Ereinion? Proč se tak s králem Thingolem tak nenávidí? 
*Vaše Derinovka, Princessofmordor*