Born to rule

10. "Pád Doriathu"

Jezdci dorazili k branám Doriathu. Thranduil spatřil zbytky kamenné brány, která mu byla tak blízká. Vytesaná brána byla zcela zničená a chybělo jí jakési kouzlo, které mu dodával ochranný pás. 

Syn Orophera neměl daleko k pláči, ale potlačil veškeré smutné a zničující pocity. Zaměřil vše na vztek a sílu. Hodlal potrestat ty, jež toto způsobili. Trpaslíci budou litovat, hrálo mu v hlavě stále dokola jako zaseklá deska.

Polovina jezdců sesedla a zbytek se vydal druhou stranou překvapit nepřítele. Byl to strategický plán, který byl více než účinný naprosto vždy. 

Oropher vedl pozemní část vojska a Zelený elf Túrevarno ty na koních. Sindar vydal povel k postupu a tak se také stalo. Tasili meče a vyrazili odvážně do lesů. 

Od brány po lesní stezce to nebylo daleko k Menegrothu. Nechtěli být však tak nápadní a bylo jim jasné, že stezku budou hlídat. Proto se vydali nejkratší cestou k řece Esgalduin a následně chtěli Tisíc jeskyní přepadnout od západního vchodu. 

Málo kdo o něm věděl, přesto trpaslíci jako ti, jež pomáhali Menegroth zbudovat, o západní straně velmi dobře. Oropher doufal, že jsou trpaslíci natolik hloupí, aby nečekali vojsko z tajného vchodu.

Doputovali ke smluvenému místu vpádu a na chvíli se skryli v korunách stromů u břehu. Pozorovali malá stvoření, která se smála a vyhazovala nepotřebné věci do řeky. Mezi nimi byl i krásný obraz Thingola. 

Thranduil byl nemálo rozhořčený, ale věděl, že musí být trpělivý. Nebyl jediný, kdo chtěl trpaslíky vybít. V očích jeho otce žhnuly jasné plameny nenávisti. 

,,Vezměte svou družinu a obejděte to. My prorazíme bránu z druhé strany, nebudou nic tušit" poručil jednomu z elfů Laiquendi a ten uposlechnul. 

Přešli řeku a tiše se plížili podél skal k bráně. Thranduil zkontroloval dotekem dlaně své skryté dýky. Na zádech měl složený luk a toulec se šípy se houpal hned u jeho boku. Byl připravený na všechno. Alespoň si to v tu chvíli myslel.

Z ničeho nic šumění listí utichlo. Veškeré obyvatelstvo lesa se skrylo v norách a dutinách mohutných stromů. Dokonce ani slunce se nechtělo dívat na tuto bitvu a schovalo své moudré oči za dešťové mraky.

Z naprostého ticha se najednou prudce zvedl vítr a obloha se zatemnila. Jako by snad příroda vytušila naprostou zkázu ve vzduchu. Oropher vycítil příležitost a mávnul na své vojáky. 

Jakmile se vrhli vpřed, část z druhé strany je napadla stejně tak. Trpaslíci ani netušili, o co se jedná. Než stihli reagovat, jejich hlavy ležely několik metrů od vlastních těl. 

Thranduil se s nikým z nich nepáral. Jeho ostří najednou bylo potřísněno krví a jeho sněhově bílá tvář stejně tak. Lesem se ozývaly bolestné výkřiky malých sobeckých trpaslíků. 

Jakmile uvolnili bránu, vtrhli dovnitř a postupně očisťovali síně od nepřátel. Thranduil se s několika Zelenými elfy oddělil od otce a putoval do podzemních kopek a vězení. 

Utkal se postupně s několika zástupy trpaslíků. Neptal se na jejich jména, vše mu bylo ukradené. Tváře i původy, rodiny a promrhané životy. Oni zabili jeho krále pro chamtivost.

Sáhnul po svém milovaném luku s vlastními řezbami a vyhoupnul se na vyvýšené místo, odkud viděl na celé žaláře. Bez váhání postupně střílel šíp za šípem a nikdy neminul. V jeho tváři se zrcadlil hněv a zloba. 

Jakmile jej jeden z ohavných nepřátel chytil za nohu, zamračil se. "Pojď dolů, elfíčku!" pobídnul jej drze. 

,,Samozřejmě" rozmáchnul se a udeřil troufalce do hlavy svým lukem. Ten se skácel k zemi a Thranduil seskočil za ním. Ostřím své dýky mu podříznul hrdlo a při tom se mu ostře díval do tváře.