Double (cz verze)

Kapitola 4.

První, co Baekhyun po ránu viděl, byl Luhanův spící obličej. Kdyby mu nebylo takové příjemné teplo a kdyby neležel v měkkých peřinách, bylo by to jako jakýkoliv den předtím. Pomalu vytáhl svoji ruku zpod svého kamaráda a nechal tu jeho lehce spadnout z jeho ramen na vyhřátou matraci, jak se pomalu zvedal.

Došel si na záchod do koupelny hned naproti ložnici. Ještě si nezvykl na drahé, černobílé dlaždičky a lesklé vybavení stejných barev. Vypadalo to všechno tak krásně, nadprůměrně. Jako ve snu, který ale Baekhyuna, překvapivě, moc netěšil.

Ruce si myl dlouho, přemýšlel. „To je prostě život, vždycky tady bude něco," říkal si v duchu. „Oba jsme věděli, že to nebude lehký." Díval se při tom na sebe do zrcadla, na jeho nezvykle čistý obličej i hebké vlasy. Prohlížel si sám sebe dál, když si čistil zuby kartáčkem, co mu dal Chanyeol. Marně vzpomínal na to, kdy si naposledy po ránu čistil zuby. Určitě už to bylo dávno, Baekhyun si totiž ani nevšiml, že se v zrcadle odráželo, jak Chanyeol nakoukl do dveří koupelny.

„Dobré ráno, chceš čaj nebo kafe?" Baekhyuna jeho usměvavý výraz a rychle položená otázka vytrhly z myšlenek. Překvapený, nějak nemohl najít správná slova.

„Nebo chceš radši kakao?" Chanyeol na něj mrknul a s úsměvem trpělivě čekal na odpověď. Znal Leemina a věděl, že po ránu mu všechno chvíli trvalo. Ještě víc se usmál, Baekhyun se chvíli pral se svými pocity a myšlenkami, jak sledoval jiskřičky v jeho tmavých očích, ale potom se poměrně rychle vzpamatoval.

„Ne, kafe bude dobrý. Děkuju," usmál se na svého hostitele, jak nejlépe dovedl s pusou plnou zubní pasty. A očividně to zabralo, Chanyeol přikývnul a s úsměvem, co už pro něj byl typický, odešel. Baekhyun se zase otočil k zrcadlu, aby si prohlédl svoji bradu upatlanou od zubní pasty. „Ten kluk musí bejt svatej," pomyslel si, když si proplachoval pusu. Připravoval se na nový den, plný lží a přetvářek, když si prohrábl vlasy a zhluboka se nadechl. Bylo na čase přes sebe přehodit plášť předstírání, upletený ze zrady a podvodu. Baekhyun si s pomalým výdechem připomněl všechny strasti, co jim život na ulici přinesl, a tak se s novým odhodláním k podlé lži vydal do kuchyně.

...

„Zlato? Jsem doma," Baekhyun zavolal, hned, co odemknul dveře. Nikdo se neozýval, a tak za sebou zavřel a zul si boty. Odložil klíče, tašku a otočil se k věšáku, aby si tam pověsil džínovou bundu. Než se stačil otočit zpátky, byl zezadu objat silnýma rukama. Trochu nadskočil, ale rychle se se svým překvapením vyrovnal, hlavně protože jeho přítel tak hezky voněl.

„Sehunnie," vydechl Baekhyun, ještě pořád trošku překvapený. „Na tohle se připravuješ celej den, to zvládneš... Leemine," odhodlával se v duchu.

„Ahoj Minie," přivítal ho jeho zbrusu nový přítel, pořád s rukama kolem něj. „Stýskalo se mi," zašeptal mu na krk a pak ho na to samé místo políbil. Baekhyunovi naběhla husí kůže. Teď přemýšlel, co dál, a tak ho v zápalu improvizace pohladil po vlasech a pak ho obejmul zpátky. Sehun jako by předvídal, co udělá, objal ho místo kolem ramen kolem pasu a pak ho políbil, tentokrát na pusu. K Baekhyunově štěstí se Sehun nechtěl cumlat nijak dlouho, a tak si zvykal a dělal, jakože je to na denním pořádku. Jeho partner měl vypracovanou postavu a celkově byl velmi přitažlivý, takže takové přivítání pro vraha skutečného Leemina Baekhyunovi ani v nejmenším nevadilo.

„Učíš dneska zase od dvanácti?" Baekhyun si vzal tašku, kde byly papíry, složky a sešity a při cestě do obýváku, odpověděl na Sehunovu otázku.