Double (cz verze)

Kapitola 14

"Chanyeole- ahoj, co potřebuješ?" Luhan si podržel mobil mezi ramenem a nakloněnou hlavou. Zněl dost zaneprázdněně a Chanyeol nebyl nijak nadšený, že mu volá, když pracuje, ale nastala situace vyžadující nejvyšší opatření.
"Leemin mi nezvedá telefon!!" Luhan se podíval na Sehuna, který se tázavě koukal, dožadujíc se informací o náhlém telefonátu.
"Třeba spí,.. počkej, ne?! Sehune telefonuju! Co? To je Chanyeol, Leemin mu nezvedá telefon," vyštěknul na Sehuna Luhan a ten pak zaskočeně seděl s nedokončeným make-upem a radši byl zticha. Naštvaný stylista nikdy nevěstil nic dobrého, pomyslel si Sehun a tiše poslouchal.
"Co když se mu něco stalo?!"
"Co by se mu asi mohlo stát, Yeole?"
"Mohla na něj spadnout skřín, opařit ho voda, mohl se pořezat při vaření, mOHL SPOLKNOUT PRACÍ PRÁŠEK!!" Luhan už teď věděl, že položil špatnou otázku. Konečně se podíval na Sehuna a nepatrně ho zapojil do konverzace.
"Hune, je Leemin doma? Může se na něj Yeol přijít podívat jestli nespolknul prací prášek?" Sehun se podíval jakoby Luhan spadnul z višně ale přikývnul hlavou. "My přijedeme z práce tak kolem čtvrté?" Sehun zase přikývnul na souhlas a tak se rychle rozloučil se svým zbytečně vystrašeným kamarádem, ukončil hovor a položil telefon na stůl do oceánu kosmetických přípravků. Pořád nevěděl, co některé z nich dělají a tak si nenápadně četl popisky na lahvičkách a tubičkách, když se nikdo nedíval.
"Stejně si myslím, že bude Min ještě spát," povídal Sehun, když se Luhan začal věnovat konturování jeho lícních kostí velkým zkoseným štětcem.
"Taky si myslím," přiznal Luhan ale nepřestával Sehuna krášlit. Nikdy by ho nenapadlo, že Sehun dokáže být takhle v klidu a že se ho bude dobrovolně dotýkat. Položil velký štětec na stůl a vyměnil ho za jeden podstatně menší, nabral jím trochu barevného prášku na paletce a naklonil se nad Sehuna. Ten vypadal, že ho to překvapilo a možná, že se styděl a tak znejistil i Luhan, když mu jednou rukou lehce podržel bradu, aby měl ten správný úhel pro nalíčení Sehunových víček.
"Zavři. Sehune- oči, zavři oči," zopakoval, když ho zmatený Sehun napoprvé neposlechnul a začal konturovat jeho víčka, když už byla poslušně zavřená. Musel uznat, že takhle klidný a zticha vypadal Sehun nádherně. Slyšel, jak pomalu a tiše dýchal a nemohl se toho zvuku nabažit. Trochu si přál, aby se na něj model podíval, ale pořád mu líčil oči.
"Jdu čůrat!!" Gyoul zahulákala a zmizela ve dveřích. Luhan se na ní kouknul ale než stačil cokoliv udělat, byla pryč.
Když byl se stíny hotov, trochu poodstoupil od svého svěřence a ten otevřel oči. Luhan se pousmál, že se mu jeho dílo povedlo a že nejsou napatlané barvy až moc výrazné. Pak se ale usmíval, protože to byl Sehun, kdo před ním seděl.
Luhan měl o modelovi před ním jasné mínění: že je to egoistický, sobecký bastard, co je snesitelný jenom, když je zticha. Nebyl zas tak daleko od pravdy, sám si ale teď říkal, že žádná z jeho špatných vlastností nemůže vyvážit jeho půvab.
"Počkej ještě," přistoupil Luhan zpátky a Sehun zavřel oči. Díval se na modela a bavil se tím, že si v duchu říkal výrazy, co by mohly popisovat jeho krásu. Podíval se na rtěnky a sáhl po jedné matné, dost podobné barvě Sehunových rtů. Prohrábl se štětečky a vybral jeden úzký a zkosený, tak akorát podle jeho představ. Vybavil si, jak to vypadalo, když doma líčil Chanyeola a musel se usmát- první pokusy nikdy nejsou nic moc, že? Zase přidržel špičku Sehunovy brady, ale teď prsty přejel pod jeho výraznou čelistí lehce jej držel palcem pod lícní kostí. Stětečkem mu na rty nanášel rtěnku a lehce tak zvýraznil Sehunovy dokonalé rty.
Když se mu zdálo, že je hotov, něco ho napadlo. Rozhlédl se po studiu a když nikoho nespatřil, položil Sehunovi pod lícní kosti i druhou ruku a pomalu se přibližoval k jeho klidné tváři tou svojí. Jemně přitisknul svoje rty na ty jeho a pak se od něj rychle odtáhnul a jakoby nic si začal urovnávat kosmetické přípravky na stolku. Sehun se na židli v mžiku napřímil a překvapeně otevřel oči.
   "Nepamatuju si, že bych ti dal i červenou tvářenku," poznamenal Luhan a zasmál se Sehunovi, co si v rozpacích sahal na pusu. Usmáli se na sebe, jeden překvapenější než ten druhý.

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

   Chanyeol si na rameni upravil brašnu, kterou narychlo sbalil pro případ, že by Sehun doma neměl lékárničku. Ani vodu. Ani jídlo. Připadalo mu nezbytné přinést nejenom kompletní autolékárničku ale k tomu také čtyři druhy desinfekce, tři balení ibalginu s různou účinností, sedm obvazů od každé velikosti, která se dala sehnat, zdravotnické nůžky se zaoblenými špičkami plus dvoje další, do rezervy pro všechny případy, sirup na kašel, tři balení Paralen Grip se třemi různými příchutěmi, dvě plné hrsti náplastí, pěnu a čtyři mastičky na popáleniny, šest balení kapesníčků a třicet sedm čajových sáčků na léčení devatenácti různých neduhů. Otevřel si vchodové dveře klíčem, co už dávno od Leemina dostal a vydal se po schodech do třetího patra. Nijak zvlášť se nezadýchal, nebyla to tedy fyzická zátěž z výšlapu schodů, která mu teď vyrazila dech.
   "Božemůj," zašeptal si pro sebe, když viděl dveře od bytu otevřené a obával se nejhoršího. Ztuhla mu krev v žilách, když mu fantazie začala servírovat ty nejpříšernější možné scénáře vedoucí k otevřeným dveřím do chodby. Přetáhnul si svoji brašnu první i poslední pomoci přes hlavu a místo na rameni ji držel v ruce, v polovině jejího pásu aby ji netahal po zemi a pomalu vešel do otevřených dveří.
   "Doprdele..."