Double (cz verze)

Kapitola 20

   Luhan se tiskl do sedačky, Sehun mu líbal krk. Kousnul. Luhan vzdechnul. Hladil ho po tváři, šeptal mu krásné nesmysly. Trochu se oddálil od Luhanova obličeje a silnýma rukama se nad Luhanem zvedl trochu výš.
   "Co kdybych si tě odnesl do postele a trochu tě o-.."
Zazvonil zvonek.
   "Né teď né, teď fakt né," zanadával si Sehun zklamaně.
   "Skoč mu otevřít zlato," řekl pobaveně Luhan a posadil se.
   "Já vim, že to má teď těžký ale tohle už fakt jako,.." Sehun rychle otevřel vchodové dveře. "Jéé ahoj Channy, jejda teď se to ale vůbec nehodí, podivej já tě moc rád vidim a všechno ale pokecáme někdy jindy ju? Tak a-" Než stihnul zabouchnout Chanyeolovi před nosem, Luhan se vrhnul ke dveřím a odstrčil Sehuna pryč.
   "Jenom pojď dál, Channy. Copak se děje tentokrát," zeptal se laskavě, objal ho kolem ramen a posadil si kamaráda na sedačku.
   "Myslím, že už mi z toho hrabe," řekl se skleněnýma očima. "Dneska jsem ho viděl u trafiky když jsem byl nakoupit. Chápeš to?" Luhan dost dobře chápal co se děje. "Mám halucinace!"
   "Channy to určitě přejde, musíš na něj přestat myslet. Hele to bude tím. Myslel jsi na něj, když jsi ho viděl?"
   "Jo."
   "Tak vidíš, to bude tím.
   "On volal moje jméno, slyšel jsem to, bylo to tak skutečný!"

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

"Aaaah Baeku to bylo úžasný! Co to do tebe vjelo? Ba-Baeku? Jsi v pořádku?" Baekhyun se svalil vedle Sujin s očima plnýma slz. Sujin si vedle něj sedla, zakryla se dekou a vzala si do rukou jeho dlaň.
"Ono je to hrozně složitý, Su," fňukal Baekhyun.
"Zkus mi to vysvětlit. Jenom tak po lopatě, nemusím vědět všechno.. Jenom ti chci pomoct, protože se trápíš." Baekhyun byl zoufalý. Hlavou se mu míhaly útržky vzpomínek, co by nejradši zapomněl. Nejvíc vzpomínek měl ale na něj.
   Jak se smál, jak ho poprvé viděl.. Jeho hlas Baekhyuna strašil každou noc.. Jeho pohled jakoby ho doprovázel všude, kam šel. S Chanyeolem poprvé začal žít.
   "Víš, Su, udělal sem jednu hroznou věc. A když jsem se snažil využít toho, že jsem to udělal, někoho jsem potkal.."
   "Není to ten Chanyeol?"
   "Já ti o něm někdy něco říkal?"
   "Ne, Baeku, mluvíš ze spaní."
   "Aha... No a já mu hrozně ublížil, když sem odešel ale jinak to nejde.."
   "Když s ním chceš být, měl bys za ním prostě jít."
   "Ono to není tak lehký .."
   "Ale je. Buď se utrápíš anebo budeš šťastný aspoň, že ho vidíš."
   "Myslíš?"
   "Já to vím," mrkla Sujin na Baekhyuna a zvedla se z postele. Hodila po něm trenýrky se slovy "Tak šup!" a házela dál.
   "Au! S tím páskem to hrozně bolí když to hodíš!"
   "Ježiši promiň.."

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

   Chanyeol se probudil na pohovce přikrytý bílou dekou. Promnul si oči a chvíli si vyndaval ospalky ze slepených řas. Asi brečel když usínal. Asi brečel hodně.
   Měl hlad ale nechtělo se mu jíst. Sednul si a deku hodil na druhou stranu gauče. Vzal si mobil ze stolku, oblékl si mikinu a vyrazil domů. Po schodech šel pomalu. Sehun měl byt ve druhém patře, šel tedy uloudanou chůzí asi minutu. Oči ho bolely, nohy jakoby se za ním jenom táhly. Zašmátral v kapse u mikiny po klíčích od bytu i když byl teprve v půli cesty.
"Měl bych si koupit kočku," pomyslel si. "Kočka by tady byla se mnou. Nejdřív roztomilá a hravá jako koťátko, potom hrdá a klidná, jako dospělá kočka. Stejně jako Leemin."
Vždy když si byť jen v duchu řekl jeho jméno, bylo to jakoby ho do srdce bodli tupým nožem.
"Moje kočka bude krásná, jako on. Veselá jako on. Přítulná jako ... on."
Chanyeol se zastavil před schody do patra. Díval se před sebe. Promnul si svoje bolavé oči. Nevěřil svým očím.

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

Kdyby šel Baekhyun ještě o trochu rychleji, asi už by běžel. Na nic jiného než na Chanyeola nemyslel. Každá ulice pro něj byla krátká, každá silnice nepatrnou překážkou, každý roh jenom vteřinou na cestě domů.
Bál se jako blázen. Netušil, jak to dopadne. Trochu si přál, aby ho po tom všem Chanyeol nenáviděl. On sám se za to nenáviděl stejně tak.
"Vzpomínáš si na Leemina? Já ho zabil. Ale v klidu, byla to nehoda."
"Jsem Leemin, vstal jsem z mrtvých a přišel jsem tě požádat o ruku, jsi láska mého života."
"Kam tečeš šťávo?"
"Jakto, že mně nenapadá žádná smysluplná věc, co bych mu mohl říct?!"
Baekhyun se zlobil sám na sebe. Jinak už to snad ani neuměl. Přeběhl přes ulici a vrhnul se do dveří palenáku, kde Chanyeol bydlel. Vyběhl schody, hned naproti nim byly dveře, do kterých tak toužil vstoupit.
Ale co mu teď řekne?
Baekhyun si celý nervózní vlepil facku a zazvonil na zvonek.
"Co jsem to udělal? Bože můj teď vyjde, teď otevře ty dveře!"
Baekhyun čekal nejhorší.
Avšak nedočkal se ani toho nejlepšího. Nikdo neotevíral. Zazvonil znovu.
"On není doma."
Baekhyun měl pocit, že se zblázní.
"On není doma," zašeptal znovu a z očí se mu spustily slzy.
"On ne-.." Otočil se za zvukem zabouchutých vchodových dveří a tam ho uviděl. Stál před schody.
"On."