Double (cz verze)

21 Kapitola

   Chanyeol nemohl uvěřit svým očím. Už zase ho viděl, tentokrát jak stojí u jeho dveří!
   Nestačilo snad, že i bez halucinací měl Chanyeol špatné spaní? Musel mít přeludy i když byl vzhůru?
   Na čele mu vyrazil pot.
   "Leemine promiň, že jsem tě nedokázal uchránit," řekl Chanyeol. Vypadal, že je úplně zdrcený výčitkami. Zavrávoral a tak se opřel o zeď vedle něj.
   "J-já nejsem Leemin.."
   "To ne tohle, on mluví, já jsem snad blázen," zachichotal se Chanyeol a najednou se mu oči zavřely, upustil klíče na zem, nohy mu ochably a on padal.

.. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx ..

   Baekhyunovi se svět znovu postavil na nohy. Za okamžik ho viděl přímo před sebou, potom jeho život zavrávoral a teď ležel v mdlobách pod schody.
   "Takhle to dopadá, když jednou udělám to, co chci," bědoval Baekhyun. "To ho tady takhle nemůžu nechat." Chvíli váhal ale potom seběhnul schody a chytnul dlouhána za ruce. Koukal se jestli mu tak víc neublíží a začal tahat.
   "Ne, takhle ne," zavrtěl hlavou když bylo jasné, že by Chanyeolovi tímhle způsobem nanejvýš způsobil poranění hlavy. "Jak ho zvednu abych ho cestou nevomlátil vo ty schody?"
   Baekhyun si dřepnul k Chanyeolovi a oběma rukama zvedl jeho trup pod rameny. Snažil se vlézt si pod něj aby mladíka jakoby nesl. Chytil si jeho ruce, držel si je na hrudi a táhl ho schod po schodu nahorů.
   "Šiš nepadej," vyhrknul, když se mu Chanyeol na zádech naklonil do strany. Po chvíli se mu opravdu povedlo ho dostat nahoru. Opatrně ho položil před práh a seběhnul dolů pro klíče, co Chanyeol upustil, když omdlel.
Netrvalo dlouho a Baekhyun odemčenými dveřmi táhnul dlouhána do obývacího pokoje. Nechal ho ležet na koberci u pohovky a spěchal zavřít vchodové dveře. Na chodbě se starostlivě porozhlédnul, jestli posledních deset minut na chodbě nikdo nesledoval, co tam oba vyváděli. Uvědomoval si, že nezasvědcenému diváku by to mohlo připadat poněkud podezřelé. Když se vrátil, Chanyeol začínal pomalu přicházet k sobě. Díval se, jak se chytá za hlavu. Musela ho bolet, musela se mu točit. Nebyl si jistý jestli má zůstat. Koneckonců když ho viděl naposledy, omdlel. Chanyeol si ale stejně rychle všimnul, že stojí u dveří a že je pozorován.
"Promiň, Mine," omlouval se Chanyeol a začal brečet. Baekhyun si kleknul, měl pocit, že tak bude vypadat mírněji. Nechtěl ho vyděsit.
V tu ránu mu to došlo. Lhal celou tu dobu, chvíli to ještě vydrží. Díval se do jeho kouzelných laskavých očí a už nikdy nechtěl vidět nic jiného. Rychle se rozhodl a jak si usmyslel, tak udělal. Se slovy, co nakonec vypustil z pusy si dal načas.
"Já nejsem Leemin, viděl jsem tě omdlít na schodech, tak jsem tě vynesl nahoru," řekl Baekhyun. Zhluboka se nadechl. Další lež. Další nekonečná hra ke které se teď zavázal ji hrát. Bylo vidět, že Chanyeol přemýšlí.
"Ty nejsi Leemin?" Vypadal hrozně zmateně. Bylo to jako matematická rovnice, kterou nedokázal pochopit. Přitom příklad byl tak jednoduchý: A se nerovná B.
"Nejsem, ty jsi Chanyeol, že?"
"Jo."
"Chceš pomoct se zvednout?"
"Ne to je dobr-," řekl Chanyeol ale rychle ztratil rovnováhu a když se snažil postavit se na nohy, podlomily se mu. Baekhyun s tím trochu počítal a chytil ho pod pažemi a pomohl mu si sednout na sedačku hned vedle.
"Mám odejít a nechat tě tu osamotě?"
"Zůstaňte prosím," řekl Chanyeol a zadíval se Baekhyunovi do očí.
"Tykej mi. Já jsem..," z hluboka se nadechnul a pokračoval. "Baekhyun. Byun Baekhyun. Bydlím kousek vedle." Bylo pro něj zvláštní před Chanyeolem říct svoje jméno nahlas. Ba dokonce se představit. Dostal z toho husí kůži.

.. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx ..

   "Doprdele ty jseš ale jelito!" Luhan přehodil Sehunovu nohu z jeho stehna a zvedl se z pohovky.
   "Jak tě to napadlo Baeku!? Ty jsi blázen. Na něčem jsme se domluvili, né?" Popadl klíče, nazul si boty a vyrazil ven z bytu.
   "Zlato," dostal ze sebe Sehun zmateně a seděl na sedačce dál, celý opuštěný.
   Luhan seběhnul schody a zamířil přes ulici do trafiky. Věděl, že mu dalo spoustu úsilí se před pár lety kouření zbavit, bylo to ale zrovna teď až moc veliké pokušení.
   Chvíli na svého nejlepšího kamaráda do telefonu hulákal nadávky. Věděl, že ho Baekhyun zná a že mu to nebude vyčítat. Rychle vběhnul do dveří trafiky, hodil peníze na stůl a ukázal nevrlému trafikáři občanku, čímž si vysloužil krabičku cigaret.
Rychle ji otevřel a povědomým pohybem si jednu z cigaret elegantně strčil mezi try a zapálil.
   "Dobrý, jsem v klidu, zopakuj mi, co se stalo," řekl, když vydechnul kouř. Baekhyun zmateně breptal jedno za druhým a Luhan trpělivě poslouchal.
   "Takže když to shrnu, našel sis nového starého kamaráda, náhodou vypadáš jako jeho mrtvý Leemin o kterém pořád mluví a už jste spolu zažili spoustu zajímavých aktivit jako například když jsi ho v bezvědomí tahal do jeho vlastního bytu."
   "Líp bych to neřekl," ozvalo se z telefonu.

.. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx ..

Jenom pár slov, vážení.
Chci moc moc poděkovat všem čtenářům, co moji fanfikci čtou a podporujou. Procházela jsem si těžkým obdobím a bála jsem se, že se k psaní už nevrátím. Díky bohu nestalo se.
Příběh jsem chtěla touhle kapitolou uzavřít ale našla jsem si další způsob, jak z té mojí šišky vyždímat co nejvíc.
Ještě jednou veliké DĚKUJI za všechny úžasné komentáře a veškerou podporu! Bez vás bych to už dávno vzdala. ❤️