Double (cz verze)

Kapitola 9

"Takže Luhan chce pracovat jako stylista u modelingu," opakoval Chanyeol a nemohl si nevšimnout, jak nadšený z toho Baekhyun je. "A já mám zařídit, aby mu to prošlo," pokračoval a Baekhyun rychle přikyvoval. "Vynasnažím se."
"Proto tě tak zbožňuju," vydal ze sebe ten, koho měl Chanyeol za Leemina a oba se najednou usmívali o trochu víc.
"Já se jdu podívat, co o tom píšou na internetu," zvedl se ze sedačky a nechal tam sedět jenom Baekhyuna a Luhana. "Vy si dejte polívku, dělal jsem ji dneska ráno," řekl a zmizel v chodbě vedoucí k pokojům a ke koupelně. Pak ještě z odněkud zavolal: "Je v hrnci na sporáááku!!"

"Víš, normálně si s Chanyeolem vydržím povídat hodiny ale když si tady ty, zdrží se jenom tak dlouho, aby to nebylo nápadný.. Myslim, že se před tebou stydí," zaculil se Luhan ale nedočkal se od Baekhyuna žádné zvlášť uspokojující reakce. Jenom si ho změřil pohledem jakože jestli to myslí vážně. No Luhan to myslel vážně ale věděl, že tady zatím nic nezmůže. Pořádně se opřel zády do polštářů na sedačce a hned potom se do vycpaných měkkých dekorací s geometrickými vzory ponořil i Baekhyun.

"Chci abyste se se Sehunem rozešli," prolomil dlouhé ticho Luhan.
"Ty hele já tohodle mám dost..." Luhan se trochu nadzvedl zpod hladiny polštářů a podíval se na Baekhyuna.
"Říkej mi o tom. Jako o všem." Baekhyun se taky trochu napřímil aby na svého kamaráda viděl. "Víš, já vím, že se trápíš kvůli tomu všemu ale... Ale nejsi na to úplně sám."
"Já vím..."
"Až budeš bydlet s Chanyeolem, bude ti líp."
"Uuuugghhhhh!!" Po tom zvuku, co zněl velmi otráveně se Baekhyun zabořil zpátky do polštářových hlubin a ignoroval Luhanův vycpávkou tlumený hlas.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Hustá, neprůhledná mlha se táhla přes ulici. Do rozbitých oken a výloh starých budov se vlévala pomalu a tiše, přesto jí nad kamennými dlažebními kostkami neubývalo. Šel dál a dál mlhou, která neustupovala ani na kousíček. Viděl mlhu, cítil mlhu- dýchal mlhu. Slyšel mlhu.

Šel dál a dál, nohy měl těžší a těžší, šepot mlhy v jeho uších sílil každým krokem vpřed. Podíval se dolu na svoje boty, zvedl dlaně do úrovně.
"To nejsou tvoje ruce,..." šeptala mlha.

"To nejsou tvoje nohy,..." šeptala do jeho uší. Prošuměla mu do hlavy a šeptala dál.

"To nejsi ty, Baekhyune,..." šeptala a nepřestávala.

"Tohle místo znáš,..." šeptala okolo a uvnitř něj.
"Tady byl on, Baekhyune,..." šeptala a jeho ruce se třásly. Celý se třásl, protože mlha byla chladná.

Ale taky se bál.

Mlha měla pravdu, šeptala správně. To místo znal. Ty nohy, které ho sem přinesly, znal. Mlha klidně a pomalu proudila kolem něj. Věděl, kam ho zavedla.

Zvedl nohu, mlha mu ale nedovolila pohnout se dál, jako by byla z kamene. Nemohl utéct, mlha, která po malinkých pramíncích začínala odněkud rudnout, si to nepřála.

"Podívej se tam,..." šeptala, když se okolo něj barvila v barvu krve.

Oči se mu zalily slzami. Chtěl si je zakrýt, ale rudá mlha nechtěla aby se tak stalo. Ne, držela ho pevně ve svém sametově hebkém sevření.

"Jen se neboj,..." šeptala, klidně, jakoby ho chtěla utěšit. Otáčela s jeho hlavou svým krvavým tělem tam, kam se měl dívat.

"No tak, podívej se,..." šeptala. On brečel a řval, to mlze nevadilo. Dál s ním otáčela, dokud tam neviděl. Dokud HO neviděl.

Mlha se zastavila. Rozestoupila. Ztichla.

Ve výloze starého vetešnictví viděl mladíka v otrhané bundě a vytahaných kalhotech. A v ruce držel...

Baekhyun viděl sám sebe.

Když slyšel výstřel a kulka zasáhla jeho rozklepané tělo, mlha zašeptala.

"To jsi ty."

Baekhyun se probudil se zpoceným čelem a slzami po tváři. Vedle něj na posteli seděl Sehun, s ledabyle odkrytou peřinou přes kotníky a vylekaný zíral na něj.
"Minie, co hulákáš??" Baekhyun se díval zpátky na Sehuna a nevěděl, co říct. Zmateně se zvedl z postele a šel do koupelny.
"Mine, zlato, co se děje? Co se ti zdálo?" Sehun slyšel, jak se zavřel v koupelně a hned nato, jak cvaknul zámek. Zvedl se, aby šel ke koupelnovým dveřím pro svého přítele. Zazněla voda, když Baekhyun pustil kohoutek nad umyvadlem. Sehun přes zvuk, který vydával proud vody, slyšel Leeminův vzlykot.
"Zlato, pusť mně dovnitř. Pomůžu ti." Chytil kliku od dveří ale nevzal za ni silou. Klidně mluvil dál ale v jeho hlase znělo, jak na něj v duchu naléhal.

"Otevři dveře, bojím se o tebe," přiznal a položil dlaň na dveře a chvíli čekal. Voda přestala téct, zámek cvaknul, dveře se otevřely a v nich stál uplakaný Baekhyun.
"Mine," řekl Sehun a objal ten uzlíček neštěstí, co před tím zrovna popotáhnul a hřbetem ruky si otřel uslzené tváře. Nevnímal ty drobné studené ruce, které mu v opětovaném objetí udělaly mokré skvrny na jeho pyžamovém triku a po chvilce ho pustil, vytáhl z poličky pár poskládaných ručníků, hodil je na zem vedle vany a posadil ho na ně. Sedl si vedle něj a chytil ho za ruce. Díval se do Leeminových uslzených očí a měl o něj starost.
"Copak se děje?" Pokusil se něžně usmát, aby Leemina uklidnil a ten na chvilku uhnul pohledem.
"V-víš... Já tě mám moc rád, Sehunie. Moc moc rád," říkal Baekhyun opatrně a Sehun ho dobře poslouchal. "Ale ne takhle..."
"Minie..?"
"Sehunnie, zlato, já nemůžu dál žít, když vím, že máš rád jiný holky,..." povídal dál a ta obrovská změna, kterou se chystal udělat, ho děsila. Podíval se do Sehunových skleněných očí a sledoval, jak jeho rty povídají.

"Jak dlouho... Bože..." Sehun pouštěl Baekhyunovy ruce ale on je chytil a pevně stisknul.
"Já se nezlobím, Sehunnie," povídal a viděl, jak Sehun tiše pláče. Tekly mu slzy ale zůstal potichu.
"Nevěděl jsem, že to víš. Nechtěl jsem..."
"Já už se s tím smířil a.. A myslím, že nám oběma bude líp, když..."
"Jo... Pojď sem." Sehun ho objal silně a vroucně, jako snad nikdy předtím. "Navždy budu tvůj kamarád, Minie, slyšíš?"

Sehunovo obětí bylo teprve teď doopravdy uklidňující. Jakl by ho něco přestalo trápit...

"A já tvůj, Sehunnie. Navždycky..."