Double (cz verze)

Kapitola 8.

"Ty taky nejsi Leemin," usoudil Sehun, když se na něj podíval. Zírali na sebe, jeden rozespalejší, než ten druhý. Za chvilku Sehun zavřel ledničku a usmyslel si, že už se na Luhana déle koukat nepotřebuje. Luhan se ale koukal dál. Zíral na Sehunova záda, když se otočil a odcházel pryč.

"Co ten čaj?" Sehun se otočil za Luhanovým hlasem. Otázka ho očividně zmátla, zamrkal, slabě naklonil hlavu na stranu a potom mu to došlo.
"Ajo," řekl, zamlaskal a vrátil se do kuchyně. Luhan zvedl hrnek s jeho včerejším kafem ke rtům, aby zakryl svůj úsměv. Dál ho pobaveně sledoval vařit heřmánkový čaj. Sehun si mnul oči a rozespale pomlaskával mezitím, co čekal než se voda v konvici začne vařit. Asi si neuvědomoval, že jeho společník opodál hltá každý jeho pohyb a zaujatě při tom usrkává trpké kafe. Luhan by mu teď odpustil úplně všechno, masový atentát i s vlastizradou a všechny lži minulé i budoucí navrch. Jenom ztěžka věřil tomu, že ten roztomilý mladík, co zrovna lil vodu do hrníčku s čajovým sáčkem je ten samý Sehun, co ho předevčírem vlastním tělem přišpendlil ke gauči.
Sehun otevřel šuplík s příbory a vyndal si lžičku, aby si s ní osladil a zamíchal čaj. Potom si sedl ke stolu, kde už seděl a pozoroval Luhan. Uvelebil se na lavici a objal sám sebe rukama, jakoby v kuchyni mrzlo.
"Chceš přinýst deku?" Luhan neodolal mladíkovi před ním a nabídl se, že mu pomůže od ziminky.
"Ano prosím," řekl Sehun huhlavě, protože měl ucpaný nos a kolem krku šátek. Luhan se potichu zahihňal a z obýváku za okamžik donesl deku. Rozložil jí a hodil přes Sehunova široká ramena a on si ji rychle přitáhnul blíž k tělu a zachumlal se do ní, aby zahnal tu krutou zimu.
Luhan se dál díval jak se na opačné straně stolu Sehun ohřívá nad svým heřmánkovým čajem zabalený do přikrývky. Sem tam si utřel nos do kapesníků, co se pomalu ale jistě hromadily vedle něj.
"Víš, měl bys bejt nemocnej častějš," řekl Luhan s šibalským úsměvem. Sehun zvedl hlavu od svého čajíku a nechápavě se na Luhana podíval. Když pozoroval, jak si zkousl ret a zvedl se od stolu, nechápal ještě víc.
"Je Leemin v pořádku?" Luhan už si sedal na sedačku, když mu Sehun sám od sebe položil otázku, která se netýkala jeho maličkosti. Luhan se na sedačku neposadil, protože ho překvapilo a zaujalo, že o svého přítele jeví zájem.
"Od kdy se zajímáš o Leemina?"
"Nech si to, nevidíš, že stůňu?"
"Jenom mně to překvapilo, nic víc," dodal Luhan, když si sedal zpátky na židli naproti nemocnému. "Víc by mně ale zajímalo, proč mu vlastně šoustáš za zádama," malinko ztlumil hlas a když to dořekl a Sehun si uvědomil, co vlastně řekl, podíval se na Luhana vytřeštěnýma očima. Jako by říkaly "Vážně se mně teď a tady ptáš na tohle?!".
" P-počkej-..."
"No já si klidně počkám, ale pokoj ti nedám," ujasnil situaci Luhan a vypadal, že se zvedá od stolu.
"P-počkej!" A tak se Luhan zase pohodlně usadil a těšilo ho, jak se s nemocným Sehunem dá lehko manipulovat.
"Copak? Chceš mi teda říct s kým ho podvádíš, nebo můžu jít a-.."
"Yoora."
"Kdo?"
"Modelka z práce, Kim Yoora."
"A ty si myslíš, že je nějaká kur-..."
"Bylo to jenom párkrát!" Luhan se do celé situace začínal vžívat ještě víc.
"Takže jich máš víc! To se ti zdá normální šoustat po pracovišti každou díru, která se ti dostane pod čuráka?!"
"To nejsou šlapky, to jsou profesion-..."
"Kolik z nich jsi ještě neměl, co? Každá uklízečka na place už ho měla hluboko v p-..."
"Přestaň!!" A Luhan stichl. Nemohl uvěřit, že nemluví dál. Díval se na Sehunovy skleněné oči a nezmohl se na slovo.
"Ty brečíš?"
"Ne. Mám rýmu," řekl tónem, jakoby se ho Luhanova slova obzvlášť dotkla. Luhan si přisedl vedle něj na lavici a nechal zahřátou židli, kterou zrovna opustil, prázdnou. Přisunul se k němu a dal mu ruku na čelo.
"Ale teplotu nemáš," řekl mu a vypadalo to, jako by se pod jeho pohledem Sehun červenal, když měl nos červený od smrkání. Dívali se na sebe a nic neříkali. Po těch pár minut, které trvaly věčnost. Luhan si začínal pomalu, ale opravdu pomalu uvědomovat, že Sehun má nádherné a podivně upřímné oči. Neviděl chtíč a sobeckost, ne. Když se pořádně podíval, a že se do těch očí nadíval dost, viděl tolik pocitů, které předtím neviděl. Třeba se v nich jenom zrcadlily jeho vlastní. Nebo třeba cítili to samé.

   Sehun se v klidu odebral do ložnice se zbytkem svého heřmánkového čaje a Baekhyun se naopak přišel ukázat do kuchyně.
   "Dobré ráno," řekl Baekhyun a pokusil se usmát ale moc to nešlo.
   "Vypadáš příšerně," shrnul Baekhyunův vzhled Luhan. Jeho kruhy pod očima se snad trochu prohloubily a ospalky mu nedovolily úplně otevřít oči. "Poslouchej, vypadá to, že všechno, co jsi za ten měsíc přibral, zase schodíš za tři dny," podotknul a mířil tím na Baekhyunovu čím dál tím víc lehkou postavu.
   "Já řekl dobrý ráno!"
   "Víš, měl bys bydlet u Chanyeola. Ten by se o tebe postaral. Ztrácíš se mi před očima.." Baekhyun se nevydržel dívat do Luhanových pravdomluvných očí a radši nastrkal tousty do topinkovače a počal vyndavat snídani.
   "Ale já chodím s tam tím marodem," řekl a pokývnul hlavou směrem k ložnici.
   "Dneska nepracuješ?"
   "Ne.. Počkej!" Baekhyun se na Luhana najednou podíval plný života s obrovským nadšením jehož příčinu byl s to sdělit Luhanovi teď a tady. "Sehun pracuje jako model pro společnost v centru města. Vyprávěl mi, jak ho tam obskakujou a říkal to proto, že jedna jeho stylistka zrovna podala výpověď! A já vím, kdo místo ní nastoupí, Lulu..." Luhan se najednou rozzářil jako sluníčko. Jiskřičky v očích mu svítily a konečně se zase ti dva začali hihňat.
   "Počkej, mám ti s tím pomoct?" Luhanovy starosti, že Baekhyun nedokáže přinést tác se snídaní, byly úplně zbytečné. Položil tousty, máslo a marmeládu na stůl a povídal dál.
   "Zavoláme tam a sjednáš si pohovor nebo co a pak budeš jenom dělat, že tomu hrozně rozumíš," plánoval Baekhyun nahlas ale Luhan už mezi jeho slovy hledal nějaký ten háček.
   "Nemám životopis. Ani vzdělání, Ba-.. Mine, to mi asi ne-.."
   "Chanyeol nám pomůže!" Hned, co vyhrkl poslední slova, vztal a začal se rozhlížet kolem. "Kde mám telefo-.." To mu už Luhan podával to, co hledal a hned, co pronesl rychlé "Jo, díky", už už vytáčel Chanyeolovo číslo.
   " Ahoj Yeollie, asi přijdu na návštěvu. Kdy? Tak za deset minut."