Double (cz verze)

Kapitola 23

Luhan seděl na pohovce a přemýšlel. Baekhyun byl jeho jediný kamarád, co o něm věděl všechno. Hlavně věděl pravdu. Vzpomínal na to, když spolu žili na ulici...
"Lu, hele," drcnul do něj Baekhyun a ukázal na parapet statého domu. Ležela tam krabička cigaret, zavřená. Vypadala nově, nebyla zmačkaná, jenom mokrá. Parapet byl po dešti mokrý a krabička do sebe nasála značné množství vody.
"Myslíš, že tam něco bude?"
"Jo," odhodlal se Baekhyun a popoběhl si k oknu. Stoupnul si na špičky aby na krabičku dosáhnul a bez většího úsilí ji vzal. Kapala z ní voda, jak ležela v kaluži na parapetu. Mrknul na Luhana a otevřel mokré papírové víčko. Krabička byla skoro plná cigaret. Luhan se začal samou radostí smát.
"My máme takovou kliku, Baeku."
"To si piš," zaculil se Baekhyun, zatřepal krabičkou aby z ní dostal dalsích pár kapek dešťové vody.
"A třeba já bych chtěl bejt takovej pavouk. Nemyslíš, že sou hustý?"
"Proč myslíš, zlato," zeptal se Luhan svého druha a zadíval se na pavouka, co jim lezl po stropě.
"No kdybych měl osm nohou, třeba bych se taky udržel vzhůru nohama." Luhan neodpověděl, povzdechnul si a zapnul si pořad ze svatebního salónu.

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

   Chanyeol nechal doma Baekhyuna samotného a vyrazil do ulic. Musel zařídit cosi v nahrávací společnosti, kde pracoval. Byl pryč od rána a Baekhyun už se nudil. Probudil se dopoledne, sám, a když se rozhodl najít si zábavu v obýváku, sedl si na gauč a zkoumal, jak se pracuje s ovladačem. Bylo podivné, že Leeminův dvojník nikdy Chanyeolovu televizi nezapínal. Dramatické telenovely i přihlouplé seriály ho rychle přestaly bavit. Vstal a došel do kuchyně v naději, že tam najde něco, co by mu zkrátilo dlouhou chvíli. Tu zmerčil ledničku a vrhnul se na ni. Otevřela se lehce, zvuk cvaknutí byl svým způsobem příjemný. Panty nevrzaly, nedalo to skoro žádné úsilí se ke chlazeným potravinám dostat. Probíral se zeleninou a masem, četl si etikety u skleniček s omáčkami a dochucovadly.
Jestli někdy předtím vařil, nebylo to nic světoborného. Nakonec to vzdal a zalil si polívku ze sáčku. Nad párou, co se z misky vznášela nahoru, si nahříval obličej. Voněla hezky, levně a uměle ale hezky.

   Byl unavený. Nejvíc si přál, aby mohl zavřít oči a spal. Bříško měl plné a zahřáté od teploučké povévky. Bůh ví proč měl najednou tak špatnou náladu. Něco v něm si říkalo o pozornost. Něco velmi nepěkného chtělo na povrch a Baekhyun se bál, že to tentokrát neudrží pod pokličkou.
Seděl v tom samém bytě, ze kterého tenkrát odcházel s tím, že už se nevrátí. Pořád tam byl, přežíval z jedné deprese na druhou a nalhával si, že je to tak v pořádku. Co dělat, když miluje někoho, kdo by jeho samotného měl nenávidět?
Jeho problémy mu připadaly tak malicherné a upřímně se styděl za každou myšlenku, co mu probíhala hlavou. "Nenávidím tě, nenávidím tě," urážel se nahlas s kamenným výrazem. Na venek se nic nedělo, v hlavě měl rozbouřené moře citů a výčitek. Přál si být z kamene a necítit palčivou bolest na hrudi. A pak, po těch letech trápení a sebepohrdání si to přiznal. Chtěl umřít.
   Začal se škrábat na zápěstí a panikařil. Proč si myslí tak hrozné věci? Jak by na sebe mohl vztáhnout ruku? Přesto, že by se v ten okamžik Baekhyun nejradši do země propadl, pořád se škrábal na ruce. Kůže začala pálit, jak ji nehty strhávaly po slabých vrstvách. Zápěstí bylo brzo růžové a bolestivé. Jakoby do něj uhodil, přestal.
   "Piče co to dělám?!" Vlepil si facku přes tvář, aby se vzpamatoval. "Nesmíš, nesmíš," opakoval si nahlas jako blázen. "Jihyun," vyhrknul najednou a sáhnul pro mobil. Rychle našel její kontakt a s podivnou úlevou poslouchal pípání při vytáčení čísla.
   "Baeku? Co se děje?"
   "Tak rád tě slyšim, jsem v pořádku, jenom..."
   "Baeku ty brečíš? Co se stalo?"
   "Ale nic, víš, taková depka.. Chtěl jsem tě slyšet."
   "Já vím, to bude dobrý. Dej si deci vína a bež si hajnout," poradila mu a Baekhyunovi se rozsvítily oči.
   "To není špatnej nápad, skočim pro flašku."
   "Počkej Baeku, hlavně to nepřeháněj, jo?"
   "Pffft, neboj," řekl Baekhyun ironicky, poděkoval, rozloučil se a zavěsil. V tu ránu bylo co dělat a pro co žít. Stejně rychle jak se z bytu dostal, stejně tak byl i zpátky. Velmi hbytě za sebou zavřel dveře, ledabyle odkopnul boty a s nákupem cupital do kuchyně ke stolu.
   "Sakra práce, jak mně nemohlo napadnout zapíjet deprese alkoholem?" Flašku, co měl v ruce položil na stůl jako první, potom tu, co měl v podpaží a nakonec vyndal poslední ze zadní kapsy kalhot. Vesele se podíval na zastoupení tvrdého alkoholu na stole a otočil se do ledničky pro kolu. Nijak se neobtěžoval skleničkami. Bylo to silnější než on. Až moc chtěl zapomenout na tu bolest. Jediné, co chtěl, bylo konečně vypnout.
   "Nazdraví," řekl a zvednul si otevřenou lahev ke rtům. Zašklebil se a rychle zapil silný alkohol kolou. Pálil ho v krku ale ne tolik, jako rudé zápěstí.
   "Nazdraví," zvolal podruhé a tentokrát si loknul vícekrát. Oklepal se, napil se koly a začal se smát. To, co dělal, bylo tak hloupé.
   Při třetím nazdraví už alkohol cítil. Zvedl se a došel do obýváku aby si zapnul rádio. Hlásili šest hodin odpoledne. Bylo divné, že Chanyeol byl tak dlouho pryč, Baekhyun ale byl trochu mimo. Bylo tou dobou totiž už sedmé nazdraví a vodka se mu do krve i do hlavy dostala velmi rychle. Netrvalo dlouho a bez zábran si zpíval písničky, co hrály v rádiu. Jediné, co bylo v bytě slyšet byla muzika a sem tam nazdraví nebo "to je humus", "ta píše" nebo "kolik že to má procent?".

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

  
   Chanyeol sáhnul pro klíče do kapsy když mu došlo, že je z jeho bytu slyšet hlasitá muzika. Zalekl se, že co tam Baekhyun vyvedl, přece jenom znal ho chvíli a kdyby měl aspoň krapet rozumu, nenechal by ho ve vlastním bytě celý den. Bylo půl deváté a on odcházel z bytu něco před sedmou. To Baekhyun ještě tvrdě spal a on neměl to srdce ho budit a vyhazovat z bytu.
   Odhodlal se a vrazil do klíčové dírky klíč. Odvážně jím v zámku otočil, cvaklo to a dveře se otevřely. To, co spatřil, když prošel předsíní a nakoukl do kuchyně, ještě neviděl. Na stole byla poloprázdná flaška, vedle ní druhá plná a pod stolem třetí, prázdná. Velkou kolu, co měl v lednici, našel vypitou na zemi u sporáku. Rádio hrálo na plný pecky a do toho Baekhyun zpíval. Nebyl nijak blízko vstřízlivosti.
   "ÁÁÁJM ON DA HÁÁÁÁJVEJ TU HÉL!"
   Chanyeol vypnul rádio ale Baekhyun zpíval dál. Až když za ním došel ke stolu si ho Baekhyun začal aktivně všímat.
   "Ahoj, Channy," zaculil se a chtěl se zvednout aby ho obejmul ale jenom tak drcnul do stolu. Chanyeol jen tak tak chytil flašku před tím, než spadla na zem. Baekhyun to vzdal a radši seděl dál.
   "Baeku, kdo tady byl?" Baekhyun se přestal tupě usmívat a hrozně se leknul.
   "Počkej tady někdo byl?!"
   "Já nevím, byl tady někdo jiný?"
   "Tso bys měl fjedět ty," zachichotal se Baekhyun. "Ye to tvůj byt."
   "Tos vypil sám?"
   "Podivej, já sem tady ňikoho aš na tebe nefiděl, kdo jinej by to tady asi pil voe?" Chanyeol znejistěl. Koukal se na Baekhyuna, který byl úplně namol a sem tam si škytnul nebo odkrknul. Nebyl si úplně jistý, co dělat.
   "No, holt dokud nebude blink-.."
   "Du blejt," vyhrknul Baekhyun a vyběhnul z kuchyně. Chanyeol se odevzdaně podíval na hodinky.
   "To bude dlouhá noc."