Double (cz verze)

Kapitola 18

   "Sladíš?" Baekhyun se probral z polospánku a nenuceně kývnul na souhlas. Změna prostředí jakoby mu vyléčila deprese. Normálně jedl, smál se,..
"Takže ty jsi gay?" Sujin se kulišácky culila, posadila se ke stolu naproti Baekovi a přisunula k němu jeho kafe.
"Asi? Asi ne," uchechtl se Baekhyun, zvedl si hrnek s kávou k obličeji aby si přivoněl a nechal horkou páru laskat jeho tváře. "Nikdy jsem s holkou nespal, myslel jsem, že jsem gay. Ani mně nikdy nenapadlo, že bych nebyl," zamyslel se a chvíli bylo ticho.
"Chodil jsi někdy s někým?"
"No... Jo. Ale jenom chvilku."

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

   Luhan se zvedl ze sedačky aby šel otevřít komukoliv, kdo zvonil. Rychle skočil do papučí a zamířil ke dveřím. V kukátku bylo vidět skleslého dlouhána jak cosi dělá na mobilu. Chanyeolovy váčky pod očima byly každým dnem výraznější. I přes dveře byla najednou cítit ta smutná, ponurá nálada, co se z ní Chanyeol nedokázal vyškrábat.
"Ahoj, Channy. Pojď dál," pokynul mu Luhan a zavřel za ním dveře.
"Seru krev," spustil Chanyeol zčista jasna.
"To se občas lidem stává," odvětil Luhan rozpačitě a poněkud zaraženě.
"To už vim taky, byl jsem s tim u doktora. Mi vnutil nějaký vitamíny."
"Aha.. Tak to jo." Chvíli pozoroval jak se Chanyeol začíná usazovat a jak mu začínají ze skleněných očí pomalinku stékat slzy. "Tak takhle to dál nejde. Hned jsem zpátky," řekl Luhan, popadnul svůj mobil a vyrazil z bytu. Na schodech začal vytáčet Leeminovo číslo. Věděl, že jeho tak dlouho ignorovat nemůže.
"Ahoj Lu.." Luhanovi se poštěstilo. Trochu se usmál v čiré radosti, že slyší svého nejlepšího kamaráda.
"Ty malá kundo, kde seš??"
"Lu nezlob se já jenom fakt-.."
"Kámo jak se nemám zlobit? Udělal jsi z Chanyeola dešťovej mráček. Je úplně v prdeli."
"Sakra.. Když já už na to nemám koule Lu."
"Na co? Že by to fakt nebyl tak dobrej nápad?"
"Teď ti seru na to tvoje 'já ti to říkal', já už Yeolovi do očí lhát nechci. Tobě aspoň Sehun říká vlastním jménem."
"Kdy se vrátíš?"
"Nevim..."
"Řeknu Chanyeolovi, že mu odteď budeš zvedat telefony, ju?"
"Dobře. Rád jsem tě slyšel, Lu."
"Já tebe taky ty hovado," řekl Luhan a než zavěsil, slyšel, jak se Baekhyun zasmál.

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

"Kdo to byl," zeptala se Sujin.
"Brácha. Už se po mně shánějí.."
"Měl bys jít?"
"Měl bych," usmál se na Sujin, porozhlédl se po pokoji a vzal si z křesla kalhoty aby si je oblékl.

Se Sujin si Baekhyun dlouho povídal. Snažil se jí nastínit jakou situaci prožívá doma s Chanyeolem a Sujin ho pohotově ukonejšila. Byl to nenucený rozhovor s někým, kdo Baekhyuna našel a zachránil, když mu bylo nejhůř. Teď ale sám Baekhyun musel jít zachránit někoho, kdo na něj čekal dlouhé dny a plakal dlouhé hodiny. Rozloučili se a Baekhyun vyrazil na cestu domů.
Přemýšlel co se asi bude doma dít. Doma. To slovo najednou znamenalo tolik.
Měl hroznou chuť říct Chanyeolovi pravdu a na druhou stranu věděl, že on sám se pravdy tak bojí, že by si tajemství dokázal vzít až do hrobu.
Procházel se ulicí, nebyl si úplně jistý jestli jde správně ale šel dál.

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

Luhan přinesl Chanyeolovi čaj na lesklém podtácku. Chanyeol si usrkl když v tom mu začal zvonit mobil.
"Kdo ti volá?"
"Leeminova mamka.." Chanyeol neotálel a zvedl mobil. "Dobré odpoledne paní Kim, jak se m-.. Copak se děje? Ne, Leemina jsem nějakou dobu neviděl, pročpa-..." Chanyeolovi z očí vyhrkly slzy. Nezadržel pár potichých vzlyků. S telefonem pořád u ucha dál mluvil s Leeminovou maminkou. "A-ano, jsem v pořádku paní Kim, d-děkuji, že jste mi zavolala. A paní Kim? Ano ano ještě nezavěšujte, jenom jsem chtěl říct, že kdybyste potřebovala s čímkoliv pomoct, stačí mi zavolat, ano? Upřímnou soustrast. Nashledanou, děkuji."
   Luhan věděl co se stalo. Věděl to úplně přesně. Chanyeolovi mobil vypadl z ruky, která jakoby ochabla a ztratila cit, asi jako zbytek zdrceného Chanyeola. Přesto, že věděl, co bylo předmětem telefonátu, stejně se zeptal.
   "Co ti řekla? Co se stalo? Channy?" Chanyeol vypadal jakoby se mu zhroutil svět.
   "Policie našla Leemina mrtvého."
   "Cože??"
   "No, že vyšetřují požár nebo co a jedno ohořelé tělo patří Leeminovi.
   Chvíli bylo hrobové ticho. Potom se dal Chanyeol do pláče.
   "Musim si zapálit," řekl Luhan, popadl klíče a mikinu a už už se hrnul ke dveřím.
   "Ty kouříš?" Zeptal se Chanyeol uplakaným tenoučkým hlasem.
   Luhan mu na to, těsně předtím, než opustil byt, odpověděl jednoduché a pravdivé "ne".