Double (cz verze)

Kapitola 16

   Luhan se ztraceně rozhlížel po chodbě a hledal černé dveře s nápisem "bufet", přesně jak mu popsali Sehun s Gyoul. Nebrali jeho protest vážně a povzbuzovali ho, že je dospělý a zvládne dojít pro kafe a zpátky, Luhan si ale nijak zvlášť nevěřil. Přišla mu zpráva od Chanyeola a on ji rychle přečetl a bral ji jen jako informativní, neodpověděl, zastrčil si mobil zpátky do kapsy a pokračoval v hledání.
   Gyoul teď se Sehunem fotila dnešní druhou a poslední sérii fotek a Luhan tudíž nemusel nic moc dělat. Sehun říkal, že prý stylisti jsou něco jako jeho pečovatelky- starají se, aby vypadal co nejlépe, oblékají ho do nejlepších módních kousků, myjí mu vlasy a jak pečlivě zdůraznil: nosí mu kafe.
   Luhana trochu popudila představa, že bude Sehunovým otrokem nejméně čtyři dny v týdnu a že cokoliv si zamane, je jeho povinností mu splnit. No když Luhan k jeho seznamu povinností stylistů doplnil i sex, Sehun se urazil, nechal Luhana chechtat se samotného a šel Gyoul nalákat na kafe.
   Nestihl se ani zeptat s kým vším Sehun spal a jestli spal jenom s modelkami nebo i s fotografy, stylisty nebo i s prodavačkami v bufetu a byl vyslán na cestu do neznáma.

Labyrinty jako tenhle nebyly jeho silná parketa, přesto se statečně vydal chodbou dál, už zoufalý a četl tabulky na dveřích, kolem kterých prošel
   " Já nehledám sklad 10, ani sklad 09, ani sklad 08 ani buf-... Hele, to je bufet!" Popoběhl k černým dveřím, které hledal a otevřel je. Byl to o hodně menší bufet než byl ve vedlejší budově, kde už to jakž takž znal a nebyl tam nikdo, kdo by prodával občerstvení. Jediné, co tam bylo, byl kávovar, spousta kelímků, mikrovlnka a rychlovarná konvice, pár stolků a dvě krabice s cukrem a smetanou do kafe.
   Luhan tedy v tichosti obsloužil kávovar a ze skříňky, na které spotřebič stál, vytáhl tácek na který položil tři kelímky s horkou kávou a naházel na něj pár cukříků, míchátek, mini smetánek a s táckem v rukou opatrně vyrazil vpřed.
   "Tak přece jsem to zvl-..."
Rychle se mu úsměv vytratil z tváře, když mu chodba před ním nic neříkala. "Než to zase najdu, to kafe vystydne."

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

   Baekhyun seděl na posteli a oblékal se do svého trika když viděl Chanyeola jak nese špinavé prádlo a nějaký hadr do koupelny. Nevšimnul si, že se na něj kouká a tak si svlékl svoje triko a hodil ho na hromádku špinavého prádla. Baekhyun potichu zíral na jeho tělo a tak trochu si přál, aby byl po celou tu dobu místo něj radši nahatý Chanyeol. Ten se otočil aby vzal ze země ručníky a všiml si, že po něm Baekhyun usměvavě pokukuje a tak rychle zčervenal, vyjeknul, vzal hromádku špinavého prádla a odběhl s ní za roh k pračce. Baekhyun se zahihňal, zvednul se k šatníku a vybral jedno staré Sehunovo vytahané triko, co ho na něm viděl snad jen jednou. Potom mu ho hodil do koupelny a posadil se zpátky na postel, aby sledoval, jak se pro něj natáhla Chanyeolova ruka a zatáhla si ho za roh, pryč z Baekova dohledu.

"Opravdu to zvládneš?" Chanyeol pomohl Baekhyunovi obléct bundu a nazul mu boty.
"Jsem vpořádku, přestaň se pořád tolik strachovat a pojď," otevřel Chanyeolovi dveře a zamknul za nimi.

"Hele?" Baekhyun se zeptal aniž by se na Chanyeola otočil. Zrovna sešli schody a vycházeli z paneláku.
"Copak?"
"Co bys dělal, kdybych najednou zmizel?" Chanyeol chvíli pátral v jeho nečitelném výrazu a pak směle odpověděl.
"Nevím, asi se zbláznil.."

  .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

"A co se teď vůbec děje s Minem?"
"Nevím, asi se zbláznil." Sehun se podíval na Luhana skrz vychladlé kafe se zmuchlaným míchátkem. "Podívej, asi má krizi. Koneckonců já se v něm vyznám."
"Ale tys ho roky neviděl," odpověděl Sehun a svého stylistu připomínkou nehezky zaskočil. Jak se z toho dostat? Jak překonat svou pýchu a přiznat, že jediného člověka pro kterého by vraždil vlastně nezná tak dobře jako mladý egoistický model?
"Pravda. Jako by to byla chvilka." Hezky z toho vycoucal. Hrdosti nebylo pošpiněno, Sehun pokývl hlavou a usrkl si z vlažného kafe. "Jak dlouho spolu jste?"
"Jak dlouho jsme spolu byli, myslíš," Sehun se rychle otřepal ze změny tématu a tu už vesele oponoval svému oponentovi v dialogu.
"Ajo, jo. No?"
"Pár let."
"Cože? Ty to nevíš přesně ty ignorante?!?"
"Neřvi na mně, jasně, že vim! To je pět let.. a půl?"
"Aha. No dobře.
"Proč se ptáš?"
"Euhm.. no. No přece jenom ták," zalhal Luhan a dlaně si teď v nervozitě mnul tak silně, div si nepolámal prsty. Sehun se na něj šklebil a celou situaci si patřičně užíval.
"HONEM HONEM PRDELKO MAZEJ PŘED TO PLÁTNO!!!" Studiem se ozval ženský hlas ze kterého Sehunovi zmrzlo kafe. Rychle odložil poloprázdný kelímek olezlý jinovatkou a běžel směrem k fotografce za stativem.
"Jak jsi tak rychle sehnala novej stativ ženská bláznivá???"
"Čas sou peníze, svlíkni si ponožky."

.. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. ..

"Já teda skočím pro nudle do krámu, ju?"
"Jojo, jenom běž," ozval se Luhan a úsměvem vyprovodil Chanyeola i jeho kytičkovanou nákupní tašku ze dveří. Baekhyun potichu čekal než uslyší zabouchnutí a po dobré půl minutě se otočil na Luhana.
"Musíme vypadnout." Luhan se vylekal a rozhodil rukama.
"Co ti hrabe?!"
"Musíme vypadnout! Já už to tady nedávám Lu. Nedokážu tady být. Čím víc peněz z nich vytáhnu, tim víc života to vysaje ze mně! Ne, podle plánu, bereme peníze a mizíme."
"Baeku! Konečně to začalo klapat!"
"Tobě to začalo klapat!"
"Kdybys nebyl zaslepenej tvejma depkama viděl bys, že ti to klape taky! Ve všem!"
"Drž hubu Lu, kdes to vzal?!"
"Nebuď na mně sprostej debílku! Jenom ti řikám jak to je!!" Cvaknul zámek a Chanyeol vykouknul ze dveří.
"Co se děje?" Zeptal se ustaraný poloobr. "Sem si jenom zapomněl peněženku.."
"Nic se neděje, právě jsem na odchodu," poznamenal Baekhyun. Snad aby šokoval přítomné, snad aby měl čas vyčistit si hlavu.
"Kam jdeš??"
"Domů, za svým přítelem," odvětil Luhanovi jedovatě. Těžko říct jak to myslel. Chanyeol situaci mohl pochopit snad jenom tak, že Leemin zapomněl, že se s ohnivým Sehunem rozvedl, Luhan však pochopil ironii, kterou chtěl básník naznačit.
Jak lépe poukázat na to, co ho trápí, než-li zdrojem problému samotného?

Baekhyun se v šatech svého dvojníka vyprovodil z bytu. Na tu kraťoulinkou cestu přes ulici si pustil do bílých sluchátek jednu z písniček, co mu doporučili studenti v těch pár hodinách, co učil.
Přešel po přechodu a podíval se za silnicí a přemýšlel, proč neskočit pod jedno z jedoucích aut. Nic na světě mu najednou nedělalo radost. Nohy se mu podlamovaly, hrdlo začalo vzlykat, skleněné oči neměly sílu zadržovat hořké slzy. Stiskl si zápěstí s fialovou modřinou aby ucítil bolest. Pousmál se na svůj osud, začal se smát. Tiskl svůj palec na podlitinu na druhé ruce a nechal svůj hysterický smích znít rušnou ulicí velkoměsta. Nikdo si ho nevšímal. Všichni někam spěchali.
   Sehun doma nebyl. Baekhyun popadl Leeminovu brašnu z pohovky a zamířil s ní do kuchyně. Naházel do ní pár müsli tyčinek, dva nože ze stojanu u sporáku, příbor z šuplíku pod linkou a drobné z plechovky v poličce nad košíkem s jablky. Zavřel tašku a zapečetil její právě nabytý obsah zipem. Vzal klíče z botníku kam je pohodil při příchodu a v botách, které si neobtěžoval při krátké návštěvě vyzout, vyběhl ven z bytu. Zabouch dveře, špičkou bot srovnal rohožku a vykročil ke schodům.
   Nebylo času nazbyt.
   "Sbohem," pronesl, když se otočil ke vchodu odkud vyšel, aby se se slzami na tváři vydal chodníkem pryč.

.. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx .. xx ..

Pozn. autora:
Sem blbá a zapoměla, že mám wattpad. Double chci dokončit, holt to chtělo pauzu. Pardon, omlouvám se a promiňte všem, co čekali ❤️