Double (cz verze)

Kapitola 7.

"Co se děje, Bae-.. Mine?? Je půl jedný ráno," zahuhňal Luhan do telefonu, co před chvílí zvonil do tmy. Rychle na nočním stolku nahmatal sluchátka a zapojil je do mobilu. Se špunty v uších si položil hlavu zpátky na polštář a poslouchal svého kamaráda s mobilem u pusy.

"Už jsem ti říkal, že se Leemin baví s tím Layem, co? Chodil k němu častěji než k Chanyeolovi ale zatím mi to nepřišlo důležitý ale teď mi napsal že se před chvílí odněkud vrátil a chce po mně vědět kdy za nim přijdu! Lu, co mám dělat?!"

"Přečetl jsi všechny Minovy zprávy, kde je problém?"

"Myslim že promazal jeijich konverzaci, u jeho kontaktu je jenom spousta hovorů ale to je všechno," rychle šeptem vysvětloval Baekhyun a zněl nanejvýš bezradně. "Nechceš přijít ke mně?? Yeol stejně ještě nespí, prosíím, řekni mu, že dneska přespíš u mě," žadonil.

"Co Sehun?"

"O něj si nedělej starosti, prostě pojď, jenom přeběhneš ulici a seš tady." Už už ho popoháněl, aniž by od něj slyšel souhlas k tomu nočnímu plánu. Luhan jenom otráveně zavrčel, vytrhl si sluchátka z uší, hodil mobil na peřinu a zvedl se z postele, aby si to namířil k Chanyeolovu malému domácímu studiu.

"Leeminovi hráblo, přespim u něj," nakoukl do malé místnůstky nacpané od shora dolů hudebními nástroji a dalšími proprietami. "Klid, je v pohodě," dodal, když viděl, jak se Chanyeol vystrašeně zvedá od počítače a kláves a hned za sebou dveře zavřel.

Když Luhan zaklepal na dveře, Baekhyun už na něj čekal a rychle ho pustil dovnitř. Opravdu vypadal vystrašeně a Luhan s ním, i když ne tak intenzivně, jeho strach sdílel. Tušil, že Baekhyun propadá depresi a že zvažuje jakoukoliv situaci, která by teoreticky mohla každou chvílí nastat. Neočekávaný kontakt s Leeminovým neznámým přítelem Baekhyunovi smyl barvu z tváře. Baekhyuna události z minulého měsíce pořád nenechávaly klidně spát, Luhan to na něm moc dobře viděl.
"Kde je Sehun?"
"Spí v ložnici, má teplotu." Luhan se letmo podíval do chodby na dveře, za kterými spal Sehun a nutil se, aby na něj nemyslel. Následoval bledého Baekhyuna do kuchyně, která vypadala stejně dobře vybavená, jako zbytek bytu. Zdi byly šedé a linka černá, bílá barva doplňků a stříbrná některých spotřebičů vypadaly dohromady dobře.
"Chceš kafe?"
"Jo, silný," řekl Luhan a posadil se ke stolu. Baekhyun zapnul rychlovarnou komvici a z poličky vyndal dva hrnky. Luhan sledoval jeho unavené pohyby a neohrabaná gesta. Bylo jasné, že myslel na spoustu věcí najednou, na přípravu nápoje opravdu jen okrajově.
"Psal ti Lay něco dalšího?"
"Dám ti to přečíst," řekl Baekhyun, potichu, s povzdechem. Přešel do obýváku, který od kuchyně dělila jenom tenká zeď a když se vracel, voda už začínala bublat. Luhan si začal číst v mobilu, který byl před něj položen a za okamžik bylo slyšet, jak jeho společník lije do hrnků vařicí vodu. Káva potichu šuměla a silně voněla.
"Takže Lay je..."
"Jo. Jo, je," odpověděl Baekhyun, když oba hrnky položil na černý stůl. Lžičky se otřely o lakovanou keramiku a doprovodily tak právě vyřčená slova. "Nechci s ním nic mít."
"To chápu... Ale co když o něm ví někdo z Leeminových přátel?"
"Vždyť to byl jeho milenec, nemyslím si, že měl potřebu o něm někomu říkat." Luhan přikývl a zamíchal si kafe.
"Nevypadá příjemně."
"Ani v nejmenším," přitakal Baekhyun a foukal si kávu na lžičce. Koutkem oka se díval, jak si Luhan čte dál.
"Počkej... On ti vyhrožuje!" Dívali se na sebe, jeden byl udivený a ten druhý zarmoucený. Byly slabě vidět jeho kruhy pod očima. "Máš pět minut, abys mi poslal fotky, nebo já udělám to samý, jes-..."
"Nemusíš mi to číst, já si to pamatuju."
"Komu myslíš, že by posílal Leeminovy nahý fotky?"
"Já nevím, Lu... Ani mi na tom nemusí záležet..."
"Tak... Tak proč... Nebreč," vstal aby objal Baekhyuna. "Já vím, ale... Zapomeň na něj, vůbec-..."
"Ale já vím, jenom je toho na mně moc," zavzlykal a otřel si oči, aby z nich mohly téct další slzy.
"Lay tě ale nemusí trápit. Je to Leeminova známost a může za to on."
"J-jak bych ho vůbec mohl vinit, když jsem ho..." Luhanovo obětí zesílilo stejně s hlasitostí Baekhyunova pláče. Věděl, že až se utiší, usne a probudí se trochu klidnější. Potichu brečel s ním, zvyklý trpět jeho bolest a číst jeho pocity z jeho očí. Utěšoval ho a hladil po vlasech, na zádech. Šeptal mu to, co potřeboval slyšet, aby pomalu přestal ronit slzy. Otřel mu oči, když ho dovedl do ložnice a uložil vedle spícího Sehuna. Když zavřel oči, naposledy ho pohladil po čele a na tváři a potom potichu odešel.
   Když jeho oči přivykly světlu z obýváku, vydal se Luhan zpátky do kuchyně. Ještě vlažnou kávu ale nechal být a četl si v mobilu na stole.
"nedelej ze me ignorujes leemine ja vim ze si to ctes"
"jses jenom devka tak pojd udelat co umis nejlip"
"prijdes ty ted za mnou nebo si dojdu ja pro tebe"
"nebudu cekat dlouho"
"ten tvuj kluk se na tebe vykasle az zjisti ze ho podvadis"
"chci te tady do pul hodiny nebo mu posilam ty fotky"
Luhan věděl, že tím, co si přečetl, se nemusí trápit. Začal zívat zrovna když přišla další výhružka, kterou si ale nedočetl. Zablokoval číslo, ze kterého hrubé zprávy chodily a vymazal Laye z Leeminových kontaktů. Promnul si oči a neubránil se dalšímu zívnutí, potom pomalu vstal od stolu. Protáhl se než zamířil do obýváku. K sedačce, kde se uvelebil, se poutaly ony vzpomínky, co se snažil vypudit z hlavy. Před spaním si je dokola vybavoval a nehodlal si připustit, jak moc si ty myšlenky užíval.

   Luhana probudilo, když kolem něj někdo prošel. Otevřel oči a nechal je přivřené. Rozespale se podíval jak ten někdo stojí u ledničky, schovaný za jejími dveřmi. Vztal a pomalu se došoural do kuchyně, kde si chtěl vypít svoje studené kafe. Přešel otevřenou ledničku, když z ní uslyšel hlas.
"Zlato, uděláš mi čaj?" Luhan se zastavil před stolem a chvíli přemýšlel nad tím co zrovna slyšel. "Heřmánkovej," mluvil ten hlas dál. Zněl hrozně- nemocně. Luhan ten hlas poznával. "Prosím?" Luhan se rychle otočil za hlasem s neskrývaným překvapením.
"Ty nejsi Ba-... Leemin," vydal ze sebe nakonec.
"Ty taky nejsi Leemin," usoudil Sehun, když se na něj podíval. Zírali na sebe, jeden rozespalejší, než ten druhý. Za chvilku Sehun zavřel ledničku a usmyslel si, že už se na Luhana déle koukat nepotřebuje. Luhan se ale koukal dál....