Sedím ve škole a čekám kdy konečně zazvoní na konec hodiny. Je můj nejmíň oblíbený předmět angličtina. Moje učitelka a já se nemáme zrovna v lásce, nehledě na to, že mi tenhle předmět nikdy moc nešel. Jsem v posledním ročníku a až příliš brzy mne čeká maturita. Ze všeho prospívám na výbornou, kromě angličtiny. Rodiče hrozně dbají na učení a známky. Že si prý buduji budoucnost. Jistě, vzdělání je důležité, ale jeden předmět nikdy nikoho nezabil ne? Z přemýšlení mě vytrhlo až zazvonění zvonku, na které jsem celou dobu čekala. Rychle jsem začala házet věci do tašky a chtěla jsem utéct, ale u dveří mě zastavil přísný hlas učitelky, jejíž upřený pohled směřoval přímo na mne. A to jsem se snažila odejít co nejvíc nenápadně.
"Smithová! Počkej, musím s tebou na chvíli mluvit.'' zastavila jsem se v půli cesty a dala ruce v pěst. Donutila jsem se vytvořit na tváři falešný úsměv a otočila se, zvedajíc pohled do očí ukrytých za tlustými brýlemi.
"Ano paní učitelko? Co se děje?'' můj tón hlasu byl možná až přehnaně milý což hodně dávalo najevo že tento rozhovor bych nejraději nevedla, ale ona to buď ignorovala a nebo si toho nevšimla.
"Chtěla jsem ti jenom říct, ať se začneš v tomto předmětu víc snažit jinak tě nepustím k maturitním zkouškám. Jak jistě víš, v posledním ročníku na tom hodně záleží.'' procedila skrz zuby a otočila se k odchodu. Sledovala jsem ji zaraženým pohledem a cítila jsem, jak se mi zrychluje tep. Jak nepustí? Najednou mi někdo zamával před obličejem rukou. Byl to můj nejlepší kamarád Tim.
"Země volá Emmu, země volá Emmu! Hej Emmo co se stalo?'' zeptal se mě překvapeně když si všiml, jak naštvaným pohledem stále provrtávám záda učitelky angličtiny, která pomalu mizela v davu studentů.
"Pojď, řeknu ti to cestou ke skřínkám.'' odpověděla jsem mu úsečně a rozešla jsem se na druhou stranu chodby, kde se nacházely naše skřínky. Cestou jsem mu všechno pověděla o tom, jak rodiče dbají na známky, což byl problém číslo jedna o kterém už věděl a druhým problémem byla moje maturita, která se možná ani nebude konat.
"Dělá si srandu? Vždyť v jiném předmětu nemáš problém, jak ti to může vůbec udělat?! Takhle ti to zkazit.'' řekl a vypadal, že jeho pěst se za chvíli setká s kovovými dvířky vedle něj.
"Neboj nějak to vyřešíme, nebo tedy, spíš já to vyřeším. A jdeš, nebo ses tady rozhodl zapustit kořeny?" řekla jsem se smíchem. Tim se tedy rozešel za mnou a společně jsme se vydali do třídy na další hodinu, během které jsem se mermomocí snažila přijít na to, jak mou situaci co možná nejrychleji zachránit.
Niall's POV
Právě nám skončilo světové turné a máme volno celé dva týdny než zase odejdeme. Ale Paul nám slíbil, že na červenec a srpen budeme mít volno a bude se nás snažit co nejméně zatěžovat s úkoly týkající se kapely. Jsem rád, že budeme mít alespoň chvilku pro sebe a já budu konečně moct odjet na chvíli za rodinou a odpočinout si. Ne, že bych neměl rád zpívání to ani v nejmenším, ale jsem prostě jen unavený. Naše kapela má teď velký úspěch, dokonce ještě větší než v začátcích, kdy jsem si myslel že lepší to už být nemůže. Kluci se taky těší až pojedou domů a budou trávit čas se svými přítelkyněmi, zatímco já se zřejmě zavřu u sebe v bytě a z ruky nepustím ovladač od televize do doby, než mi Paul zabouchá na dveře s tím, že odjíždíme. Z mého přemítání co budu ve svém volném čase dělat mě vyrušila rána až jsem leknutím nadskočil. Vycházelo to ze shora. Rozběhnu se rychle nahoru, ale sotva se dostanu nad schody, propuknu v hlasitý smích. Přede mnou leží Harry zamotaný v tapetě která měla být na pokoj pro hosty a za ním se smějí ti tři blbečci stejně jako já. Harry celý červený námahou se na mě otočí, snažíc se natočit tak, aby na mne měl dobrý výhled.
"Ha ha ha Nialle nechceš mi třeba pomoct ven a netlemit se tu jako ti ostatní dementi?" to už jsem se i s klukama rozesmál tak, že jsem z těch schodů málem spadl. Po několika vteřinách se k nám přidal i sám Harry, který se stále v podobě žížaly soukal po zemi. Mám dojem, že pokud by nás teď někdo viděl, asi by nás odvezli ve svěrací kazajce a turné by muselo počkat. Jakmile se mi podařilo utišit svůj smích natolik, že jsem se mohl pohnout z místa, osvobodil jsem Harryho z tapety, kterou jsme odnesli zpět do pokoje.
"Raději na to někoho zavolám, nebo se to nikdy nedodělá.'' postěžoval jsem si a odemkl jsem telefon, abych mohl zavolat někoho, kdo neskončí po pěti minutách zamotaný v tapetě. Když jsem domluvil tak Louis začal hrát uraženého. Založil si ruce na prsou a vyšpulil rty, podobající se v tu chvíli malému dítěti.
"Já to chtěl ale dodělat.'' řekl a zatvářil se smutně. Poplácal jsem ho po rameni, snažíc se nevyprsknout znovu smíchy.
"Vidíš jak to dopadlo ne?'' řekl jsem a kývl hlavou k Harrymu, který měl ve vlasech ještě zbytky tapet. Chytili jsme nový záchvat smíchu, snad ještě větší než ten předchozí. Když jsme se uklidnili šli jsme dolů a začali probírat plány na volno, které nás čeká.
"Nialle a ty bys už si mohl někoho najít ne? Romantické rande a tak,'' zeptal se s úšklebkem Harry, kompletně převádějící téma jinam než na jeho tapetové dobrodružství. No jo, Harry náš dohazovač. Zasmál jsem se, protože tohle bylo tenhle týden snad popáté, co tohle navrhl.
"Ještě jsem nepotkal takovou, u které by moje srdce řeklo jasně 'To je ona!'.''vypnul jsem hrdě hruď a oni se zasmáli, jelikož věděli, že jsem beznadějný romantik.
"Máš miliony fanynek stačí otevřít oči. Víš kolik by bylo rádo budoucí paní Horanovou?'' rýpl si Harry, nutíc mne si odfrknout.
"Ale já chci někoho, kdo by mě měl rád i kdybych nebyl Niall Horan z One Direction. Která by měla úsměv takový až by se mi z něj podlamovaly kolena. Chci někoho, koho budu milovat a ona mě.'' kluci se na mě jen zaraženě koukali a pak mě pyšně poplácali po zádech.
"Ta, která tě ukořistí bude mít štěstí chlape.'' řekl Liam, díky čemuž jsem cítil, že mi tváře začínají nabírat červenou barvu a raději jsem se po chvíli odebral nahoru, než by měl Harry další možnost mi někoho dohazovat. Vděčný za chvíli klidu jsem skočil do postele, kde jsem z kapsy vytáhl mobil a otevřel instagram, který jen přetékal zprávami a novými komentáři pod poslední fotkou.
Tak tady máte první kapitolku. Muhehe! Tentokrát je to story s Niallem která mě napadla náhodou. Doufám, že se vám bude líbit!
Keep smiling :)
Pájuš :*
ČTEŠ
Penfriend ||n.h|| ✔️
Fanfiction!Upozornění! Tenhle příběh jsem psala ve svých začátcích na wattpadu. Což znamená, že kapitoly nebudou nějak zvlášť obsáhlé a celkově to bude takové "dětské dílo", což znamená i pravopisné chyby, který se snažím eliminovat. Postupem času se budu sna...