!Upozornění!
Tenhle příběh jsem psala ve svých začátcích na wattpadu. Což znamená, že kapitoly nebudou nějak zvlášť obsáhlé a celkově to bude takové "dětské dílo", což znamená i pravopisné chyby, který se snažím eliminovat. Postupem času se budu sna...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem přišla domů, z obýváku se ozval přísný hlas táty a já tak znovu přišla o svou jedinečnou šanci vyplížit se nahoru do pokoje aniž by si mne někdo všiml.
"Mladá dámo pojď sem!'' křikl a neznělo to vůbec dobře. Když jsem přišla do obýváku táta s mámou seděli na gauči a táta měl před sebou notebook, kde na obrazovce hrozivě svítila stránka s logem naší školy.
"Jak nám vysvětlíš tohle?'' zeptal se táta, ukazujíc prstem na jednu položku na dlouhém seznamu. Sehnula jsem se k němu a očima rychle přejela obrazovku. Na jedné záložce měl můj prospěch z angličtiny a na druhé email. Otevřel email a můžete jen hádat, od koho byl. Za těch krátkých pár hodin učitelka angličtiny nejenže stihla odchytit mne, ale také napsat rodičům.
"Jak to hodláš vysvětlit? '' zeptala se mamka, vypadajíc o trochu méně naštvaně než táta, ale přesto z ní šel strach.
"Měla jsem čekat, že vám napíše, když si mně zavolala po hodině. Slibuju, že budu dělat všechno pro to, abych odmaturovala.'' táta si mne chvíli měřil zkoumavým pohledem, načež se lehce usmál, pokyvujíc hlavou, což znamenalo, že můžu jít. Vyběhla jsem rychle nahoru do pokoje, než by si to mohl rozmyslet a svalila jsem se na postel, mačkající polštář v dlani. Po několika minutách se ozvalo lehké klepání na dveře a já tím směrem zvedla hlavu.
"Dále'' křikla jsem a do pokoje vešla mamka, nesoucí v rukou hrnek teplého čaje.
''Zlato možná mám jeden nápad jak ti pomoct.'' navrhla mamka a já už otevírala pusu, že něco namítnu, ale mamka mě přerušila ještě něž jsem stihla cokoliv říct.
"Co třeba zkusit najít si penfrienda?''zeptala se mamka s nadějí v hlase, nutíc mne zavřít pusu a jen na ni zírat.
''A co to vlastně je?'' zeptala jsem se. Byla jsem rozhodnutá pro záchranu maturity udělat cokoliv a pokud to navrhuje moje mamka, nemůže to být špatné rozhodnutí.
"Najdeš si přes internet někoho, kdo mluví anglicky a budeš si s ním nebo s ní psát. Procvičíš si angličtinu a najdeš si kamarády. Našla jsem dokonce i jednu ověřenou stránku,'' řekla mamka a podala mi malý papírek s napsanou adresou a mě spadla brada až na zem. Neudržela jsem se objala sem ji, tisknouc ji silně v náručí.
"Díky mami!''
Niall's POV
Zatímco jsem bezcílně brouzdal internetem a zkoumal záznamy z našich koncertů, objevila se mi před jedním videem reklama, která podnítila moji zvědavost. Zamračeně jsem sledoval barevný nápis, který na ony 'internetové kamarády' upozorňoval, jak mi neustále otravně bliká na obrazovce a nakonec jsem klikl na odkaz a začal s registrací. Napsal jsem do kolonky jméno Niall, jenže než jsem přešel k příjmení, zarazil jsem se. Všichni mě znají i v jiných státech, takže by tohle buď skončilo jako fiasko a byl bych označený za podvodníka, nebo bych měl zprávy zaplavené fanynkami. Zaregistroval jsem se tedy pod falešným jménem Erik Glassken a nechal jsem stránku, ať zkusí svou magii a napojil jsem telefon na nabíječku, rozcházející se za kluky do obýváku. Všichni hráli nějaké hry a dokonce přišly i Perrie a Soph, které nás v době přestávek často navštěvovaly.
"Ahoj holky!'' křikl jsem na ně a odběhl jsem do kuchyně si udělat něco k jídlu, protože za tu dobu co jsem byl v pokoji mi docela vyhládlo.
"Proboha!'' vykřikl jsem když jsem otevřel lednici. Během několika vteřin se okolo mne seběhli všichni co seděli v místnosti vedle, obávajíc se, co se stalo.
''My nemáme nic k jídlu! Jakto!'' všichni se rozesmáli, protože jsem byl očividně jediný, koho něco takového dokázalo vyděsit.
"Pamatuješ na tvou malou svačinku?'' rýpl si Liam a já naštvaně lednici znovu zavřel.
"Fajn tak si něco objednám. Chcete taky?'' optal jsem se a po vyslechnutí jejich objednávek jsem se rozběhl nahoru pro mobil. Měl jsem ještě dvacet minut čas, než mi jídlo dovezou a tak jsem otevřel znovu telefon, který zůstal na stránce, kam jsem se předtím zaregistroval. A hned vedle ikonky zpráv svítila malinká červená jednička.
Emma's POV
Po registraci na stránce, kterou mi mamka ukázala jsem začala procházet profily registrovaných, které ale všechny zněly naprosto stejně a tím pádem jsem zatím nenašla nikoho, kdo by měl alespoň zpola stejné zájmy jako já. Až tedy na jednoho.
Ahoj! Jmenuji se Erik Glassken. Je mi 20 let a miluju jídlo (heh, lepší představení jsem vymyslet nemohl) Bydlím v Londýně, ale pocházím z Irska. Rád bych našel někoho, s kým bych si mohl popovídat o všem možném i nemožném a kdo je alespoň trochu stejně šílený jako já.
Neměla jsem tušení proč, ale tenhle profil mne z nějakého důvodu nutil odepsat. Možná to bylo to, že miluje jídlo což bylo velké plus. A tak jsem nakonec klikla na ikonku zprávy a snažila se jak nejlépe umím napsat první zprávu.
Ahoj Eriku. Jmenuji se Emma Smith a popravdě jsem na tuhle stránku přišla proto, abych si procvičila angličtinu kvůli maturitě, která je v ohrožení! A pokud se mnou tohle vydržíš, dostaneš obrovskou čokoládu, slibuju! Pokud se jedná o šílenost, tak pokud máš rád hranolky se zmrzlinou, určitě najdeme společnou řeč.
Stiskla jsem odeslat a ještě několikrát si zprávu po sobě přečetla doufajíc, že tam není moc chyb, což v mém případě bylo víc než pravděpodobné. Jenže zpráva byla poslaná a nebylo cesty zpátky a já cítila, jak začínám být víc a víc nervózní. Ještě jsem na profil přidala alespoň jednu fotku z tanečních závodů a prošla si vše, co jsem napsala a v tu chvíli mé oči začínaly vidět i ty chyby v textu, které tam nebyly. Mobil jsem tedy rychle zamkla, než by mne moje paranoia donutila profil smazat a odešla jsem dolů, kde byla už jen mamka, protože tátu znovu zavolali neplánovaně do práce.
"To voní co to bude?'' zeptala jsem se a nakoukla jí přes rameno, zatímco ona míchala směs na pánvi.
"Špagety s masem.'' mrkla na mne a já vzala talíře ležící vedle ní, pokládající je na stůl.
"Zkusila jsem napsat jednomu klukovi. Jmenuje se Erik a je z Irska ale bydlí v Londýně, tak uvidíme jestli to vyjde.'' řekla jsem mamce plná nadšení, protože jsem konečně udělala první krok k tomu, abych zachránila maturitu.
"No to je skvělé! Musíš mi hned říct až ti odepíše.''usmála se mamka a přinesla doprostřed stolu kouřící misku s těstovinami, které jsem si ihned lačně nabrala. Během večeře jsme spolu probíraly různé další varianty, jak mou angličtinu zlepšit natolik, abych učitelce ukázala, že se opravdu snažím, ale nakonec jsme si řekly, že počkáme, jestli Erik odepíše, což se také stalo.
