Penfriend ||n.h|| ✔️

Chapter 3

Na pravo máte požírače toastů jak zdrhá :D

Emma's POV
Zase ráno. Nenávidím ranní vstávání. Ještě poslepu jsem vypla budík a donutila se vstát z mojí vyhřáté postele. I přestože jsem měla stále oči přivřené díky hlubokému spánku, podařilo se mi po paměti dostat do koupelny, kde mne nakonec probrala až ledová sprcha, kterou jsem díky své nepozornosti zapomněla zapnout na teplou. No, alespoň jsem konečně při smyslech. I když je mi jasné, že ani studená sprcha mi nepomůže uniknout před terorem, který mne čeká hned první hodinu. Doufala jsem alespoň, že profesorka bude potěšená tím, že se snažím. Po sprše jsem se rychle oblékla a seběhla dolů na snídani, kde jako skoro každý den, seděla jen mamka.

"Dobré ráno!'' zvolala jsem, když má chodidla překročila práh kuchyně a její oči vzhlédly od novin, které četla a široce se usmála, ukazujíc na prázdné místo s talířem palačinek.

"Dobré ráno zlato, co taková šťastná?'' zeptala se mamka s úsměvem na tváři, zatímco má ústa byla až příliš zaměstnaná palačinkami.

"Ani nevím. Možná za to může Erik, včera mi řekl, že moje angličtina není tak špatná. Doufám, že si to nebude myslet jen on.'' povzdechla jsem si, protože chmurné myšlenky na budoucích několik hodin mne stále neopustily.

"Profesorka si určitě všimne, neboj se.'' ujistila mne mamka, pokládajíc její ruku na tu mou, která jen bez pohybu ležela na stole. Propletla jsem naše prsty a usmála se, jelikož mi její slova pomohla cítit se alespoň trochu lépe.

"Musím běžet, nebo přijdu pozdě!'' vykřikla jsem při pohledu na hodiny, které ukazovaly až moc jiný čas, než jsem předpokládala že budou a za běhu jsem rychle sebrala batoh, přehazujíc si ho přes záda. Když jsem otevřela vchodové dveře, Tim, čekajíc až přijdu leknutím nadskočil a položil si ruku na srdce.

"Holka ty jednou budeš moje smrt.'' zasmál se, dramaticky se předklánějící.

"Vážně milé přivítání po ránu.'' ušklíbla jsem se a rozešli jsme se ke škole.

Niall's POV

Druhý den ráno mne vzbudilo tak ukrutné kručení v břiše, že to musel slyšet až Zayn do vedlejšího pokoje. Z postele se mi sice nechtělo, ale hlad byl silnější a tak jsem ze sebe nakonec skopnul peřinu, otřásajíc se nad chladným ranním vzduchem. Natáhl jsem na sebe mikinu a rozešel se dolů, kde překvapivě ještě nikdo nebyl. Ušklíbl jsem se a otevřel ledničku, která byla narozdíl od včerejšího večera naprosto plná. Všechno jen pro mne. Výborně. Vytáhl jsem si mléko a lednici znovu zavřel, natahující se pro nuttelu a toasty. Není lepší možnost jak začít den. Sedl jsem si ke stolu a ukousl si první sousto, když se ze schodů ozvaly dunivé kroky. Takže přeci jen moje klidná snídaně neměla dlouhého trvání. A to se mi i potvrdilo, když Harryho kudrnatá hlava nakoukla do místnosti.

"Ále, kohopak to tu máme?'' olízl si rty při pohledu na můj talíř a já si ho ochranitelsky přitáhl k sobě, bránící svůj výtvor.

"Dobré ráno i tobě Harry.'' kývl jsem na něj a aniž bych z něj spustil pohled, ukousl jsem si další sousto protože mi bylo jasné, že moje jídlo je neustále v nebezpečí. Harry se za neustálého pískání pomalu rozešel směrem k lednici a toastům nevěnoval jediný pohled, proto jsem usoudil, že pokus o krádež nakonec vzdal. Jenže to se mi ukázalo jako osudné, protože za pár vteřin mi zmizely hned dva kousky a on na mne ještě stihl vypláznout jazyk, zatímco utíkal nahoru.

"Harolde! Já tě zabiju!'' vykřikl jsem se smíchem a rozběhl se za ním. Nevypadal, že by ho můj bojový pokřik nějak vyděsil, protože si ještě stihl za běhu ukousnout další sousto, než se za ním prudce zavřely dveře jeho pokoje a v zámku to zachrastilo, jak otočil dvakrát klíčem. Dokonce mne i za zavřenými dveřmi provokoval slastným mlaskáním. To tomu požírači toastů nedaruju! Zakroutil jsem hlavou a rozešel se zpět dolů, abych ještě stihl sníst snídani než se vydám na golf, protože Paul a kluci říkali, že i přestože máme volno, měl bych chodit víc na vzduch. 

Emmas' POV
Hodina angličtiny dopadla kupodivu nad očekávání dobře a já se s pocitem zadostiučinění a trojkou z testu s úsměvem opřela o skříňku, zatímco Tim mi, podotýkám velmi zapáleně, vyprávěl historku z víkendu, kdy byli s klukama na chatě jeho rodičů. Měla jsem jet s nimi, ale hádám, že moje známka z testu mi to neumožnila. Nebo to byl spíš tátův přísný pohled, kdykoliv jsem se jen zmínila o nějaké chatě, proto jsem to po nějakém čase vzdala. 

Rychle přeruším Timův monolog zvednutím ukazováčku, když mi v kapse zavibruje mobil, oznamujíc příchozí hovor. Při pohledu na displej se mé rty roztáhnou do širokého úsměvu a já mrknu na Tima předtím, než si telefon přiložím k uchu.

"Ahoj Sar!'' křiknu do telefonu, zatímco Timovy oči se rozšíří. Sarah je poslední kousek naší nerozlučné trojice. Všichni jsme se přátelili už od školky, kdy nás naši rodiče čistou náhodou posadili k sobě, přestože jsme měli mít každý úplně jiné místo. A nakonec to tak zůstalo. Stejně jako my nejlepšími přáteli, tedy alespoň do doby, než se Sarah musela odstěhovat na druhou půlku republiky, kvůli nové práci jejích rodičů. A přestože jsme se nevídali každý den jako dřív, pouto mezi námi zůstalo silné. A možná, že mezi Sarah a Timem bylo ještě silnější.

"Ahoj Em! Mám pro vás skvělou zprávu! Je tu tebe Tim?'' musím se uchechtnout nad tím, že ihned v první větě zmínila jeho jméno, zatímco on si přede mnou nervózně kouše spodní ret.

"Mám, ale jsme ve škole, povím mu to potom. No tak povídej!'' promluvím už trochu klidnějším hlasem, zatímco totéž by se nedalo říct o mé nejlepší kamarádce, která mi v příštích několika vteřinách vyloženě zakřičí do ucha.

"Rodiče mi povolili, že k vám můžu na týden jet!'' řekla a já začala poskakovat kolem nic netušícího Tima, který jen nadzvedl obočí, protože nechápal, co se právě teď děje.

"Nene! Tak hrozně se na tebe těšíme! Kdy přijedeš?'' zeptala jsem se nedočkavě.

"No, mohla bych už zítra?'' aniž bych to měla v plánu, chytnu Tima za paži tak silně, až jemně sykne, gestikulujíc mým směrem ať ho pustím a řeknu mu, o čem se bavíme.

"Že se ptáš! Musíš!'' ujistím ji, zatímco se z druhého konce linky ozve pobavený smích.

"Super! Ještě ti napíšu kdy dorazím, musím si zajistit odvoz.'' řekla a poté co jsme se rozloučily jsem se otočila na Tima, jehož dotčený pohled svědčil o tom, že si chtěl se Sarah popovídat taky. To ale ještě neví, co mu právě teď řeknu.

"Sar přijede. A už zítra!'' znovu jsem kolem něj začala poskakovat a pak jsem do něj drkla loktem a zakmitala obočím, načež se jeho tvář zbarvila do červena. Tohle bude ještě hodně zajímavý týden.

Keep smiling :)

Pájuš :*