Penfriend ||n.h|| ✔️

Chapter 38

Emma’s POV

Seděli jsme s Harrym na gauči, on sledoval nějaký pořad v televizi. Moje mysl se však zaobírala něčím úplně jiným než byla televize. Neměla jsem ani ponětí, na co se Harry vlastně dívá, mé myšlenky běhaly jako splašené. Přemýšlela jsem nad Liamovými narozeninami.

‘‘Jak odvedeme jeho pozornost?‘‘

‘‘Kolik lidí pozveme?‘‘

‘‘Koho vlastně pozveme?‘‘

Při této myšlence jsem se zarazila. Přestala jsem vnímat okolí, přestala jsem vnímat Harryho ruku hladící mé rameno. V mysli se mi ihned vytvořila Jeho tvář. Blond vlasy nagelované nahoru, sem tam už mu raší znovu jeho přirozená hnědá barva. Nebesky modré, věčně se smějící oči, které jsou lemovány hustými řasami. Ty oči, které na mne naposledy hleděly s takovým opovržením a hněvem, že bych na ně nejraději zapomněla. Bylo v nich tolik nenávisti. A způsobila jsem ji já. To na mě hleděl s opovržením a hněvem. Ano, řekla jsem si, že dnes na něj nebudu myslet, stejně jsem věděla, že mi ho něco dřív nebo později připomene.

Byl to on, kdo mi tolik ublížil. Byl to on, kvůli komu jsem probrečela několik týdnů. Byl to on, kvůli kterému jsem neměla chuť žít, kterou mi vrátil až Harry. Niallova tvář mi utkvěla v mysli, stejně jako obraz jeho očí, ze kterých sršel hněv. Doufám, že si užíval ten pohled na mě, když jsem byla na dně. Bylo to jen a jen kvůli němu.

Ani jsem si nevšimla, že mi z oka vypadla jedna neposlušná slza, dokud mi ji Harry palcem nesetřel. A je to tady. Znovu brečím, choulím se do klubíčka, slzy jsou nezastavitelné. Harryho pevné ruce mně obalí, kolébá se mnou, šeptá mi uklidňující slova. Nepomáhá to. Brečím a nemůžu to zastavit. V rukou mačkám Harryho tričko které je od mých slz celé promáčené. Harry mě hladí po vlasech, ocitám se na jeho klíně. Možná teď vypadám jako hysterka, divím se, že se mnou má ještě Harry trpělivost. Mé slzy po několika hlubokých nadechnutích přestávají téct z mých očí a už jen sedím Harrymu v náruči.

‘‘Myslíš, že mi někdy odpustí?‘‘ zeptala jsem se pořád roztřeseným hlasem Harryho.

‘‘Určitě‘‘ řekl rozhodně, bez zaváhání. ‘‘Niall není ten typ člověka, co by byl schopný někoho nenávidět.‘‘ Zvedla jsem své uslzené oči a zadívala se do těch jeho.

‘‘Děkuju,‘‘

‘‘Za co?‘‘ zeptal se s údivem, jeho ruce byly okolo mého pasu a končily spojeny na mém kříži.

‘‘Za všechno. Za to, že se mnou máš ještě trpělivost. Chovám se neustále jako hysterka. Děkuju ti za to, že jsi mi znovu vrátil chuť do života. Děkuju za tebe.‘‘ Harryho oči se také zaleskly, neuhnul však pohledem. V této chvíli, jakoby se stopl čas, zůstali jsme tu jen my dva. Pomalu se ke mně začal přibližovat, až se naše rty znovu spojily v jedno.

Někdo by řekl, že jsme nechutní. Někdo by řekl, že jsme roztomilí. My jsme však pouze zamilovaní. Jeho rty se nejprve lehce otřely o mé, jakoby se žádal o svolení. Pak je konečně přilepil na mé. Naše rty se začaly synchronyzovaně pohybovat, mé ruce pustily jeho tričko a přesunuly se za jeho krk. Hra našich rtů se stávala z něžné vášnivou, mé ruce tiskly jeho vlasy, jeho se sunuly níž po mých bocích, až skončily na mém zadečku. Pomalu se posunul, jeho ruce pořád na tom samém místě. Svými jsem mačkala jeho kudrliny, zaplétala jsem do nich prsty. Měkce mě položil na gauč, naše rty se však nerozpojily. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a překřížila je na jeho hýždích.

Avšak naše krásná chvilka byla narušena nově příchozím. Nebo bych měla říct příchozími? Ze dveří obýváku se totiž ozvalo sborové ‘‘ouuu‘‘